V sobotu 11. ledna jsem chodila v rámci Tříkrálové sbírky jako vedoucí jedné skupinky mladších holek.

Jako poděkování od Charity jsme při odevzdávání pokladničky dostaly – já i moje kolednice,  pozvánku na Tříkrálový koncert zpěváka Pavla Helana. Ten proběhl v sobotu 18. ledna a musím říct, už při příchodu do kostela, kde se koncert konal, jsem se cítila velmi dobře – plný kostel lidí, spousta z nich byly děti. Řekla bych, že se při této příležitosti  setkaly různé generace – od malých špuntů přes školáky, mládež, střední generaci až k těm nejstarším (důkazem je téměř devadesátiletá maminka mého manžela). Už to samo o sobě bylo vzácné a další věc, kterou jsem vnímala, byla radostná atmosféra a očekávání – jaké to bude?

A Pavel Helan nás od začátku nenechal na pochybách, že máme před sebou pěknou jízdu. Svoje autorské písničky prokládal mluveným slovem, různými vtipnými historkami a vzpomínkami. Při některých jsem se smála tak, že mi tekly slzy… Jeho úvodní slovo k písničce Svaťba mě velmi pobavilo, zejména věta, kterou v ní použil: „hen ten pések jak on léce“ (v překladu z valašštiny asi: „jak ten pejsek krásně běhá“).

Zaujalo mě také to, že i když hrál na kytaru, zvuk byl jakýsi bohatý - jako by hrálo více nástrojů. Během koncertu nám vysvětlil, jak to technicky dělá, že využívá tzv. „dupátko“, které nohou ovládá a zvuk pak zní mnohem zajímavěji.

Čas plynul a my jsme si užívali té pohody, smíchu a pospolitosti. Vyvrcholením pak byla na konci písnička, kdy se v kostele zhaslo a všichni si na mobilech zapnuli svítilnu, takže  to vypadalo jako by svítila spousta svíček. Bylo to opravdu působivé a myslím, že jsem rozhodně nebyla sama, koho koncert potěšil.

Líbilo se mi i to, co řekl na konci: „Dnes tu pro vás hráli a zpívali:  pan dupátko, kytara, dvě ruce a jedno šťastné srdce – to moje.“

Jsem přesvědčena, že těch šťastných srdcí bylo po skončení koncertu mnoho a teď je na nás si to štěstí udržet a rozdávat radost, kterou jsme tam načerpali, dál.

Jana Ludvíková