Dnes je svátek světla. Simeon ho uviděl a zažil splnění naděje. Věděl, že už může jít domů, neboť splnila se mu největší touha jeho života – uviděl Pánova Mesiáše.
My jsme křtem a vírou vstoupili do světla a také jsme uviděli Krista, světlo světa. Ba víc, stali jsme se jeho nositeli. Když Kristus žije v nás, jsme světlem světa. Ne zdrojem světla, ale nositeli světla, kterým je Ježíš. Proto je dnes velká slavnost, proto se dnes žehnají svíce. Mají nám neustále připomínat, kdo jsme v Kristu.
Tma se nás pokouší zahasit. Rozněcuje sváry, podezřívání, nevraživost, revoluce, převraty, obviňuje, ničí, okrádá, lže… Ale my jsme světlo v Kristu, a pokud se držíme Ježíše, žádná tma nás nemůže přemoci.
Rozumíš? Pokud se chytíme do sítí špatných a zvrácených lidí, uvěříme-li tím, co zpupně říkají, pustíme-li tmu do svých srdcí, podlehneme a budeme vkládat svou naději do politiky, peněz, moci. Zůstaneme-li ve světle – stále více poznávajíce a milujíce Ježíše – budeme lidem kolem sebe nejen zvěstovat, ale i přinášet světlo. Jako Anna – každému vyprávěla o Dítěti, co Simeon držel ve svém náručí velebíc Boha. Stařičká, slabá Anna, stařičký, slabý Simeon – mnoho nás mohou naučit o tom, že síla se projevuje ve slabosti. Že světlo je silnější než tma. Kam vkročí světlo, tam tma mizí. (Ověř si to, když doma ťukneš na vypínač. Přesně tak se to děje, když jsi nositel Božího světla…)
Buď světlem v Pánu! Nikdy neotroč tmě!
Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/