Farnost Otrokovice

Když nadpis dnešního textu zakončíme otazníkem, tak asi mnozí věřící odpoví „ne“. Ale slavíme Velikonoce právě proto, že bez hříchu se dá žít. Je to čas mezi dvěma hříchy, pokud po každém hříchu konám pokání hned, jak si ho uvědomím - vzbuzuji si dokonalou lítost a nechávám se naplnit Duchem Svatým. To, že v mém životě hřích má stále méně místa a času, není mou zásluhou – je to dar, milost, kterou nám získal a daroval Ježíš Kristus, Boží Syn a Syn člověka, svým životem, utrpením, smrtí, pohřbením a zmrtvýchvstáním… Zásluhy svého vykupitelského díla si nenechal pro sebe, ale neustále je nabízí a dává každému, kdo ho přijímá jako svého Pána a Spasitele.

Čas velikonoční radosti, který jsme začali slavením Velikonočního třídenní, můžeme využít k tomu, abychom si navykli žít bez hříchu, naučit se, že hřích v mém životě nebude mít místo ani čas. To se nedosahuje ani tak neustálým zápasem (i když je jistě důležité být vnímavý na pokušení ďábla, světa i těla), jako spíše neustálým spojením s Ježíšem. Jak píše svatý Pavel: „Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla.“ (Gal 5, 16).

Pokud vnímáš, že hodně času trávíš v hříchu, tak se podívej, jestli po uvědomění selhání vzbuzuješ lítost, nebo nad sebou naříkáš a štve tě, že jsi selhal. První (lítost) tě vede k pokání a očištění, druhé (nářek) k ubolené pýše, zraněné poznáním, že nejsi dokonalý.

Takže vzhůru a žijme bez hříchu. Možná zpočátku budeš muset vzbuzovat lítost stokrát denně. Ale po čase zjistíš, že když jsi bez hříchu (mezi dvěma hříchy), tak jsi vnímavější na přítomnost Boha ve tvém životě a na hledání jeho cest, vůle. Když jsi bez hříchu, tak spíš usiluješ o dobro ve smýšlení, mluvení i jednání.

Jakou radost bude mít z nás Bůh, když budeme 23 hodin a 59 minut denně s ním a jen jednu minutu ztratíme něčím nedobrým. A i to se dá ještě vylepšit. Neboť Ježíš žije v nás. Vždyť vstal z mrtvých a křtem jsme se s ním spojili. Zvítězíme!

  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/