Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: TÝKÁ SE TO I TEBE

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 29.1.2022

    Kráčet společně (Syn hodos)   „Moje ústa, Pane, budou hlásat tvou spásu“ (srov. Ž 71, 15ab). Prorok Jeremiáš zažil povolání k ohlašování, ale jeho další život bychom mohli nazvat noční můrou pronásledování, číhání na život, výsměchu, ponižování. Ale nepřestal, protože mu v srdci hořel oheň pro Pána. (Stojí za to alespoň jednou v roce si přečíst celou Knihu proroka Jeremiáše a povzbudit se jeho věrností Bohu za každou cenu.) Ježíš také vnímal, že je povolán ohlašovat spásu, „Pánův milostivý rok“. Ale hned na začátku ho chtěli jeho vlastní zabít. Je dobré na to pamatovat, pouštíme-li se na cestu vědomého svědectví víry, abychom na ni vstupovali s vědomím nebezpečí, ale i s důvěrou, že Pán se o nás stará. Aha, uvědomil jsem si, že to, co jsem výše napsal, se mě (nás) netýká. To ať dělá papež, biskup, farář… Já jsem jen posluchač a konzument. Hned mi je lehčeji, protože se cítím méně ohrožen… Alespoň se mi nikdo nevysměje či na mě nebude divně dívat, když zmíním jméno Ježíš a slovo vykoupení. Při prvních krocích na synodální cestě si najednou uvědomujeme, že se nás to týká. Že pokud mnoho pokřtěných lidí kolem nás nechce s Církví nic mít nebo požaduje od ní jen služby (křest, biřmování, sňatek, pohřeb…), tak je to také proto, že neohlašujeme spásu. Neboť mluvit o svém životě s Bohem je tabu i mezi lidmi, kteří jsou možná denně v kostele. Je čas změnit to. Máme v naší farnosti dvě setkání malé skupiny, která se odhodlala společně kráčet (syn hodos) a hledá odpovědi na otázky, položené v doprovodných materiálech synodu. A objevujeme vzájemnou izolovanost - nekráčení spolu, jen „já a Ježíš“. Ale také touhu změnit to na „my a Ježíš“. Objevujeme, že jsme se ne odnaučili, ale ještě ani nenaučili poslouchat – Boha, hlas Církve, sebe navzájem. A na těch setkáních se to učíme – každý může předložit svou odpověď na otázky (i když mlčením), přičemž ostatní ho posloucháme s touhou poznat, co nám skrze něho říká Bůh. Otázky jsou sice jednoduché, ale takové, jaké nám nikdo nikdy nekladl, proto se dost obtížně hledají na ně odpovědi. Ale setkáváme se v naději, že nás to spolu posune dál na cestě, kterou je Ježíš. Že najdeme cesty ohlašování (učte ze začátku beze slov, ale změnou způsobu života), které změní naši farnost, diecézi. Synoda se týká i tebe: S kým kráčíš po cestě víry? Doprovází tě někdo? Doprovázíš někoho ty? Koho posloucháš? Kdo poslouchá tebe? Jsi s tím spokojen? Je třeba něco změnit? Zkus „ohlašovat spásu“: oslov někoho, komu důvěřuješ, a spolu hledejte odpovědi na otázky synodu (vše je na webu). Přinášejí naději na nový oheň v životě naší Církve. A dělej to ne pro nějaký výstup pro diecézi, ale proto, abys s někým kráčel, neboť už hledání odpovědí je společné kráčení…

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Proč musím chodit každou neděli do kostela?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 22.1.2022

    Otázky: 1. Kdo vyhraje skládací betlém? 2. Proč musím chodit každou neděli do kostela? 3. Proč se říká papeži papež a panu faráři pan farář? Host: P. Pavel Šupol   Evangelium (Lk 1,1-4;4-14-21) Už mnoho (lidí) se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: `Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.' Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Proč musím chodit každou neděli do kostela?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: OTÁZKY A ODPOVĚDI

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 22.1.2022

    Kráčet společně (Syn hodos)   Chtěl bys mít co nejčastěji dobrou náladu, i když jsi nemocný a trpíš? Chtěl by ses vždy moudře a správně rozhodovat? Chtěl bys, aby ti něco potěšilo srdce, když jsi smutný, zklamaný, frustrovaný? Chtěl bys mít jasný pohled na události, na život svůj i své nejbližší? Kdo by to všechno nechtěl?! Věz, že odpovědí na všechny tyto „chtěl bych“ je Boží slovo. Tak to tvrdí dnešní žalm. „Pánův zákon… osvěžuje duši, dává moudrost, potěšuje srdce, osvěcuje oči“ (Ž 19, 8–9). Pokud bys četl žalm s pořadovým číslem o sto výše, tak by ses dozvěděl 176 důvodů, proč číst Písmo, čím tě ono obdarovává. Pokud bys četl 24. kapitolu Knihy Sirachova syna, dozvěděl by ses, co všechno nabízí moudrost. A 32. verš této kapitoly říká: „Toto všechno je kniha smlouvy Nejvyššího.“ Boží slovo je moudrost… Všimni si, jak si Lukáš na začátku svého evangelia staví svou „dřevěnou vyvýšeninu“ (Neh 8, 4): důkladné prozkoumání všeho od počátku (Lk 1, 3). Tak jako Ezdráš četl knihu Božího zákona, kapitolu za kapitolou, aby lid znal Boží cesty a kráčel po nich. Dnes je Neděle Božího slova. V našich kostelích zazní mnoho výzev číst Písmo svaté. Zazní však i nějaké nabídky Písmo vysvětlovat (Neh 8, 8), důkladně zkoumat? Například: „Dnes odpoledne o druhé bude katecheze ke Knize žalmů a pak ji celou přečteme.“ Toto je reálná nabídka této neděle v jedné farnosti na Kysucích… Vzpomeňme si na eunucha etiopské královny, který si ve voze cestou z Jeruzaléma četl Knihu proroka Izaiáše, když Pán k němu poslal jáhna Filipa, ten se ho zeptal, jestli rozumí tomu, co čte. Odpověď zněla: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevysvětlí?“ (Sk 8, 31). Čtení je jen jedna z možností, jak Boží slovo poznávat. Dalšími jsou poslouchat, studovat, modlit se a učit se nazpaměť. A k tomu potřebujeme někoho, kdo nás bude doprovázet, kdo nám to vysvětlí. Na druhé straně jsou však lidé ochotni doprovázet, ale zjišťují, že není zájem. Začarovaný kruh. Prolomíš ho? Ježíš v nazaretské synagoze přečetl text z Knihy proroka Izaiáše, knihu svinul, vrátil ji sluhovi a sedl si. Když se oči všech upřely na něho, řekl: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4, 21). Budeš-li číst Písmo, naplní se i ve tvém životě. Stojíš o takový poklad?

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: PÁN KRALUJE

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 15.1.2022

    Kráčet společně (Syn hodos)   Přemýšlím nad tím, že když Izrael dostal skrze proroka Izaiáše tak velká, vznešená a mocná přislíbení, proč se nenaplnila? Proč místo toho, aby byl „zářivou korunou v Pánově ruce, královským věncem v ruce svého Boha“ (Iz 62, 3), byl odlomen z kmene olivy (srov. Řím 11)? Jistě, Bůh Izrael přivede, vštípí zpět. Ale odlomil ho, protože neplnil své poslání. Izrael měl být svatým národem, královstvím kněží – tedy svým výjimečným, svatým životem měl přitahovat ostatní národy k pravému Bohu a svým kněžským úkolem – přinášením obětí – měl pohanům přinést spásu. Ale Izrael se zaměřil na sebe a viděl jen své vyvolení, ale ne svůj úkol. Nyní je naším úkolem – úkolem Církve – žít jako vyvolený, svatý národ, jako království kněží, abychom splnili úkol, daný původně Izraeli: přinést pohanům spásu. Neboť k tomu jsme byli povoláni k životu s Bohem. Zaměříme-li se na sebe – na svou vlastní spásu, ale zapomeneme na lidi kolem sebe, i my můžeme být odlomeni. Ne celá Církev, ale jednotlivci či místní církve, jak se to už nejednou stalo v dějinách. Stačí se podívat na dnešní Turecko či severní Afriku, kde kdysi byly vzkvétající církve. A možná stačí podívat se na nejbližší okolí - zatímco před 40-50 lety se všichni sousedé snažili žít podle Božího zákona, dnes je tvůj dům a tvá rodina možná osamocená v moři pokřtěných pohanů. Jak máme svůj úkol plnit? V podstatě jednoduše. Žalmista říká: „Zpívejte Pánu píseň novou!" Nový člověk žije novým životem a zpívá novou píseň. O čem zpívá tvůj život? O Ježíšovi? O tom, že Pán kraluje? Nebo „zpívá“ o sporech, svárech, hádkách, křicích, rouhání, smilství, pornografii…? Žalmista říká: „Zvěstujte jeho spásu den co den.“ Jen ten, kdo si je vědom své spásy, může ji ohlašovat jiným. Víš, že jsi zachráněn? A z čeho jsi zachráněn? Pokud to víš, nemůžeš mlčet. Žalmista říká: „Klanějte se Pánu v posvátném rouchu.“ Posvátné roucho je čisté srdce, duše očištěná od hříchů. Ten, kdo zažil bytostně takové očištění, tak padá před Bohem na kolena a klaní se… I ty jsi byl ve křtu očištěn, proto nesetrvávej v hříchu, ale klaň se Pánu. Hned teď nech čtení a pokloň se Pánu. Pokud je třeba, vyznej svůj hřích, lituj a změň své smýšlení jako součást poklony Pánu Víš, co bude výsledkem? Budeš hlásat mezi pohany: „Pán kraluje!“ (Ž 96, 10). Pokud se toho bojíš, ať ti je povzbuzením, že nejsi na to sám. Určitě je ve tvém okolí někdo, kdo se také pokouší ohlašovat (možná i slovem): „Pán kraluje!“ Spoj se s ním a hlásejte spolu. Hlas (život) dvou je silnější než hlas (život) jednoho. Někdo vás uslyší/uvidí a přidá se. Bude kráčet spolu (syn hodos), budete zpívat novou píseň a „Pán bude každý den rozmnožovat ty, kdo mají být spaseni“ (srov. Sk 2, 47). P.S. Když si přečteš dnešní evangelium o svatbě v Káně (Jan 2, 1-11) a spojíš si ho s prvním čtením a žalmem, uvidíš, jak je Ježíšův zázrak voláním: „Pán kraluje!“, ale i výzvou pro učedníky uvěřit a žít novým životem, a tak se i stalo (Jn 2, 11), možná uvidíš ještě leccos jiného, ​​neboť toto evangelium je velmi bohaté na Boží dary.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk – Silvestrovský speciál 2021

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 1.1.2022

    Ve Vlčím doupěti jsme se ohlédli za uplynulým rokem a poděkovali Pánu Bohu. Otázky:       1. Jak se dělá trik „Vstávej semínko“? A jak funguje trik „dvojí dech?“ https://youtu.be/O2RTS8p6ybA Bylo někdy natáčení i nebezpečné? Bál jste se přitom? https://youtu.be/pvmz4dJn2mQ Které natáčení vás nejvíc bavilo? A které jste si nejvíc užili? https://youtu.be/rk_uqeTSxYc Jak jste to udělali s bagrem? A jak s létajícím balónem? https://youtu.be/B3TcDUIkYrY https://youtu.be/O034b2ox5Oc Vypadalo to někdy, že video nestihnete natočit? A jak to dopadlo? https://youtu.be/AysIDMqre48        6. Mohly bychom se potkat s DJ Lupíkem a něco s ním společně zazpívat?   Roman Vlk – Silvestrovský speciál 2021   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    Zamyšlení na 2. neděli po narození Páně - Od viditelného k Neviditelnému

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 1.1.2022

    Při čtení biblických textů této neděle mám pocit, jako by nás Církev jejich výběrem tahala ze země do nebe, z časnosti do věčnosti, od jesliček, které můžeme vnímat svými tělesnými smysly, k vyvolení, které se stalo před věky a bylo naplněno příchodem Božího Syna, a které vnímáme vírou. Shrnutí či ústřední myšlenka čtení je vyjádřena v responsoriovém verši: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi.“ Je to vyjádření úžasu nad tím, co Bůh vykonal, když Ježíš přišel na svět. Přišla mezi nás Boží moudrost. Uskutečnilo se vyvolení, o kterém Bůh rozhodl před stvořením světa, a dostali jsme podíl na Boží moudrosti. Ti, kteří Ježíše - Slovo - přijali, se stali Božími dětmi. Ten úžas Církve, tedy i nás, je tak velký, že místo responsoria můžeme dnes volat a zpívat: „Aleluja!“ Jako by tím Církev chtěla říci, že nemáme slov k vyjádření obdivu nad Božím dílem. Zbylo nám „pouze“ aleluja, aleluja, aleluja, aleluja… Když jsme tento týden bilancovali právě skončený rok, možná jsme v něm viděli spoustu bolesti, smrti, ale i zloby, hněvu, frustrace. Ale tato neděle nám chce do nového roku říci, že nic, co se děje, není mimo Boží ruce. “Před stvořením světa“ si nás vyvolil. Myslíš, že od té doby na nás už dávno zapomněl? Kdepak! Vždyť Slovo, které se stalo tělem, stále přebývá mezi námi. Dokonce v nás! Aleluja! A právě to, že Bůh má v nás příbytek, nám dává ochotu a schopnost dělat tak šílenou a lidsky předem k neúspěchu odsouzenou věc, jakou je synod. Role změnit smýšlení mnoha katolíků (v první řadě své), kteří žijí svou víru izolovaně (či dokonce povrchně), nevydávají o ní svědectví, nehlásají ji, neprožívají ji v žádném společenství, s nikým nekráčejí a nikdo nekráčí s nimi, je skutečně šíleně beznadějný úkol. Ale jeho plnění už začalo. Možná potrvá generace, než bude vidět její bohaté ovoce. Ale ono není naší starostí. Naším úkolem je – povoláni Svatým Otcem – pustit se do toho, neboť „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Každý je povolán zapojit se. Každého je třeba pozvat. Tak teď zvu tebe, který čteš tento text. Zjisti, jestli ve tvé farnosti existuje nějaká synodální buňka. Pokud ano, připoj se k ní. Pokud ne, oslov pár lidí kolem sebe a vytvořte společenství, které bude uvažovat nad tématy synodu. Požádej o pomoc diecézního koordinátora. Že nevíš, koho? Že témata neznáš? Že o synodu nic nevíš? Všechno je na webu! „Úžas budí skutky, které činí lidem“ (Ž 66, 5b). Aleluja!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení na svátek Sv. Rodiny - kde je Pán Bůh doma?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 25.12.2021

    V jednom kláštore sa v roku 1994 stalo toto: Na prechodové dvere zo školy do kláštornej časti niekto klopal. Išiel otvoriť kňaz, ktorý tam bol len krátko. Za dverami stál asi dvanásťročný chlapec, ktorý sa opýtal: „Pán Boh už je doma?“ Zaskočený kňaz zareagoval. „Pán Boh je u nás vždy doma.“ Teraz bol zaskočený chlapec. Preto povedal. „Nie tak. Pýtam sa, či je Pán Boh už doma.“ Dosť dlho trvalo, kým vysvitlo, že chlapec sa nepýta na Pána Boha, ale na pána Bohuša, ktorý bol v kláštore zamestnaný. Spomenul som si na túto udalosť pri čítaní dnešných textov. Anna v Prvej knihe Samuelovej (1, 20 – 22. 24 – 28) prichádza k Helimu so svojím synom a odovzdáva mu ho do výchovy, aby bol po všetky dni života zasvätený Pánovi. Žalm ako odpoveď na čítanie vyzdvihuje tých, čo bývajú v dome Pánovom, hovorí o nesmiernej túžbe duše – o zmieraní po nádvoriach Pánových. V evanjeliu zas vidíme Ježiša, ktorý je tam, kde ide o jeho Otca – v chráme. Všetci vlastne hovoria o tom istom – že najdôležitejšie je byť tam, kde je Pán Boh doma. A kde je Pán Boh doma? Vo Svätej rodine to bolo všade tam, kde bol Ježiš. „Potom sa s nimi vrátil do Nazareta a bol im poslušný“ (Lk 2, 51). A kde je doma pre nás? No predsa v nás. Ján (1 Jn 3, 1 – 2. 21 – 24) hovorí, že sme Božie deti. Ak je to pravda, tak Otec je vždy s nami. Pán Boh je doma v našom srdci, v nás. Ján to ešte zdupľuje: „Kto zachováva jeho prikázania, ostáva v Bohu a Boh v ňom.“ Toto by mala byť neustála túžba nášho srdca – aby bol Pán Boh u nás stále doma, aby každá naša rodina bola svätá, aby každý náš dom bol chrámom, v ktorom prebýva Boh. Myslím, že práve k tomu nás – hoc aj inými slovami – volá synoda: kráčať spolu tak, aby u nás (v našej miestnej cirkvi) bol Pán Boh doma. Tak by som chcel zažiť to, čo sa kedysi hovorilo medzi pohanmi pri pohľade na kresťanov: „Pozrite, ako sa milujú!“ Na jednej strane je to také jednoduché – stačí len robiť dobro každému, s kým sa stretneme. Na druhej strane je to také ťažké, ako to opisuje svätý Pavol v Liste Rimanom: „Lebo chcieť dobro, to mi je blízko, ale robiť dobro nie“ (7, 15 – 24). Boží Duch nám pomôže. Dôverujme a kráčajme!

  •

    P. Roman Vlk – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH 2021

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 24.12.2021

    Víte, jak se dostal vůl a osel do Betléma? Povídka z knihy Bruna Ferrera - Vánoční příběhy pro potěchu duše   P. Roman Vlk | VÁNOČNÍ PŘÍBĚH | 2021

  • P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Jsou příběhy v Bibli pravdivé?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Otázky: 1. Jsou všechny příběhy z Bible skutečně pravdivé? 2. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? 3. Kterou postavou bys chtěl/a být v Betlémě a proč? Host: Marie Slimaříková   Evangelium (Lk 1,39-45) V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Jsou příběhy v Bibli pravdivé?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI ADVENTNÍ: TVŮRČÍ ČEKÁNÍ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Dnešní texty spojuje čekání. Dokdy? „Dokud rodička neporodí,“ říká tajemně Izajáš. Evangelium už jasně říká, kdo je ta rodička – Maria, jejíž mateřství Alžbětě odhaluje sám Boží Duch, že čekání je již dlouhé, a naléhavě se obrací na Pána, aby již jednal: poslouchej, zaskvěj se, vzbuď, přijď, vrať se, shlédni, navštiv, chraň! Slavnost Narození Páně je za pár dní. Naše čekání vrcholí. Doufám však, že to není čekání jen na Vánoce, ale zejména na setkání a přebývání s Ježíšem. Čekání, že i nás naplní (znovu a znovu) Duch Svatý a probudí v nás naléhavou touhu po záchraně. Neboť i naše doba (tak jako každá před námi i každá, která možná ještě přijde) vyžaduje Boží zásah, aby jeho maličcí nezahynuli. Vždyť v nikom jiném nemáme naději, jen ve svém Bohu. Právě toto vědomí – že Bůh je naše naděje, že Bůh je s námi – nám dává schopnost prožívat v klidu i tyto dny. Pokud nás omezení účasti na mši svaté, ale i jakékoli jiné omezení obírají o pokoj, šíříme-li kolem sebe hněv, vzdor, jsme-li příčinou rozdělení, hádek, sváru ve vlastních rodinách či na pracovišti, tyto dny nás volají konat pokání za naše bezbožné (bez Boha) úsilí řešit věci vlastními silami a znovu přijmout Boží pokoj. A s pokojem v srdci hledat nové cesty. Všimni si Marie. Dostala se do nové situace a vydala se na novou cestu. Spěchala být s těmi, u kterých doufala najít porozumění, potěchu, povzbuzení. Určitě ji vedl Boží Duch. I my jsme v situaci, v jaké nikdo z nás nikdy nebyl. Proto je naším úkolem – i oficiálně zadaným Svatým Otcem Františkem – vydat se na novou cestu. Jsme povoláni učit se společně kráčet tak, abychom si byli navzájem oporou, ne kamenem úrazu a skálou pohoršení. Neboť individualismus, který jsem zmiňoval v minulém textu, nás vede na scestí, kde se vytváří chorobné napětí a hříšný hněv. Ale společné kráčení nás vede k pokoji, který je tvořivý a hledá dobro, zejména věčné dobro každého, s kým putujeme. Maria šla k Alžbětě a spolu kráčeli tři měsíce. S kým chci kráčet na synodální cestě? Už jsem někoho pro toto kráčení oslovil, nabídl společenství víry, naděje a lásky?