Farnost Otrokovice

Dopisy Božím domácím (viz Mt 10, 24)

 

 

Celé dějiny lidstva dokazují, že naše záchrana z moci zla, z moci Zlého se udála jen a jen z milosti. Dnešní texty, čtené při slavení liturgie, to v podstatě sumarizují.

Nejprve Izraelité - vlastní vinou se dostali do babylonského zajetí. Konstatování z Druhé knihy kronik je hrozné. Říká, že hrůzu zajetí způsobila "kněžská knížata", tedy nejvyšší duchovní představitelé národa. Svým způsobem života, svým smýšlením svedli i lid a už nebylo záchrany. A přece Bůh po sedmdesáti letech povolal zcela nečekaného zachránce - perského krále Kýra.

Pavel v listu Efesanům říká, že všichni jsme byli pro hříchy mrtví. Domysli tento výrok do důsledků. Vnímáš, že nebyla žádná naděje, žádná možnost dostat se z moci zla, které způsobilo, že jsme byli mrtví? A přece: "Bůh, bohatý na milosrdenství, pro svou nesmírnou lásku, kterou nás miluje, ačkoli jsme byli pro hříchy mrtví, oživil nás s Kristem" (Ef 2,4-5).

Ježíš v Janově evangeliu stejně ohlašuje ničím nezaslouženou Boží lásku, kterou nás zahrnul v Ježíši Kristu, abychom měli věčný život.

Dvě věci se jasně objevují v těchto textech - bezvýchodnost naší situace a Boží milost. Smrt a život. Tma a světlo. Bůh nás nenechal v moci Zlého, ale odzbrojil ho a vrátil nám důstojnost a slávu Božích dětí.

Nemohu říci, že Bůh nic za to nechce. Chce - chce naši lásku. A ta se projevuje novým životem, když už neotročíme hříchu (viz Ř 6, 6), ale žijeme jako Boží děti.

Tolik dnešní hlásání radostné zvěsti o vykoupení. Nyní ta těžší část.

Pokání. Zapomínáme na ně. Jeden příklad: vytrvale se modlíme za ukončení pandemie. Je to velmi dobrá věc. Ale velmi, velmi mi téměř při každé modlitbě - kterou slyším v médiích či někde čtu - chybí vyznávání našich hříchů a lítost nad nimi. Umělé potraty, rozvody, domácí násilí, zneužívání dětí, sváry, sváry, nepřátelství, hněvy, zločiny korupce, pohoršení maličkých…" Pokud nebudete činit pokání, všichni podobně zahynete" (Lk 13, 5). Kdo prosí Boha o smilování, když někdo v médiích prohlašuje hroznou lež, že umělý potrat je základní lidské právo? Kdo pláče a naříká jako Židé u Zdi nářků nad zlem, které se děje?

Bez pokání se nepohneme. A pod pokáním nemyslím jen půst a dobročinnost, ale radikální změnu smýšlení - Metanoia. Odvrhnout a zanechat zlo v jakékoliv podobě. Pokud chceme jen konec pandemie, která nám mnohým může ukončit tělesný život, ale nechceme zanechat zlo, které nám ničí duši, obdarovanou Božím životem, tak smýšlíme nesprávně a způsobujeme nesmírnou bolest našemu Otci.

Jakého zla se zřekneš po přečtení tohoto textu? Který hřích (nemusí být tvůj, ale hřích naší společnosti) budeš Pánu vyznávat a s lítostí oplakávat?

"Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, když na tebe nevzpomenu, když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radostí." (Ž 137, 5-6).