Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy
-
- Inspirace
- napsal Administrator
- 17.5.2021
Charita je v kontaktu s mnoha lidmi, kteří se dostávají do nesnází. Vyhlásili sbírku pro rodiny zasažené pandemií a napsali k ní: „Pandemie covid-19 vtrhla do života mnoha lidí a napáchala obrovské škody. Někdy je připravila i o živitele. Na pomoc takto zasaženým rodinám pořádá Charita Česká republika sbírku „Naděje se vrátí“, která jim pomůže překonat existenciální, sociální i zdravotní dopady krize. Pomyslným srdcem sbírky je stejnojmenná píseň Davida Deyla.“ A co napsal David Deyl ke vzniku písně? „Na začátku jsem měl nápad na píseň. Byl to můj osobní způsob, jak se vyrovnat s rokem plným temných okamžiků. Naděje se vrátí. Věřím tomu z celého srdce a najednou mi už nestačilo o tom mluvit. Chtěl jsem reálně pomáhat. Tak z písně vznikla ve spolupráci s Charitou sbírka na pomoc rodinám zasaženým pandemií. Příspěvky přes DMS, bankovním převodem nebo přes streamy a stahování včetně YouTube půjdou přímo na účet Charity. Děkuji Magdaleně Drsové za nádherný text! S produkcí písně mi pomohl můj kamarád a velmi talentovaný producent Marcus Tran, který hudbu cítí stejně jako já. Světoznámý producent a držitel čtyř Grammy Nicolas Ramirez mi pomohl zajistit ten nejlepší finální mastering přímo z rukou Gene Grimaldiho, který spolupracoval např. s Lady Gaga, Stingem a Jennifer Lopez. Takové úsilí věnované písni si zaslouží stejné úsilí vložené do videoklipu. Jsem rád, že na spolupráci kývnul režisér Biser Arichtev. Jak se vše povedlo můžete sami posoudit ve výsledném klipu. Moc děkuji všem, kdo s projektem pomáhají a srdečné díky všem dárcům – vy jste naděje!“ Odkaz: https://www.charita.cz/jak-pomahame/doma/koronakrize/ http://www.daviddeyl.com/ David Deyl - Naděje se vrátí (Official Music Video)
-
5 jazyků lásky aneb jak zlepšit vztahy v rodině s Jankou a Palem Strežovými
- Inspirace
- napsal Administrator
- 10.5.2021
Nadační fond Credo se i letos připojuje k Týdnu po rodinu, který probíhá 8. – 16. května 2021. Zveme na online webinář na téma 5 jazyků lásky, který proběhne 11. května od 17 hodin a povedou jej manželé Janka a Pavol Strežovi. Webinář obsahuje přednášku, svědectví a příklady ze života, možnost diskuze prostřednictvím chatu a test na rozpoznání jazyků lásky. Čeká vás přednáška, svědectví, příklady ze života, možnost diskuze prostřednictvím chatu, test na rozpoznání jazyků lásky. Dozvíte se: Co jsou jazyky lásky a jak mohou zlepšit vaše manželství. Jak můžete jejich prostřednictvím plnit citové nádrže našich blízkých. Jak dávat najevo lásku druhým tak, aby to opravdu vnímali. Janka a Pavol Strežovi jsou manželé téměř 18 let, vychovávají spolu tři děti. Témata vztah, manželství a výchovy jsou pro ně velmi vzácná. Přednáší ve školách, na seminářích, konferencích. Svědectví z jejich života a způsob, jakým se snaží tyto věci aplikovat v rodině, mohou být inspirací. 5 jazyků lásky aneb jak zlepšit vztahy v rodině s Jankou a Palem Strežovými
-
Tip na film podle skutečné události – Jeremy Camp – I Still Believe
- Inspirace
- napsal Administrator
- 14.4.2021
Jeremy Camp patří mezi zpěváky, kteří mě nejdříve oslovili svojí tvorbou. Až když jsem se později dostal k jejich životnímu příběhu, byl jsem ještě více zasažen jejich tvorbou. O Jeremym jsem na svém hudebním webu napsal první zmínku již v roce 2009. Od té doby se stalo mnoho událostí, mezi ty pozitivní se u mě řadí možnost si jej poslechnout 2x živě. Další velkou pozitivní událostí zajisté je, že přestože svět zaplavily zprávy o vypuknutí pandemie koronaviru, právě na jejím začátku vešel do kin jeho životní příběh. Přestože jsem jej znal a věděl jsem, co mě čeká, neubránil jsem se dojetí. Děkuji Bohu, že napříč utrpením, které se stává součástí našich životů a my jej zpočátku nechápeme, dokáže nám stát nejblíže a dotýkat se skrze to, co prožijeme, srdcí druhých lidí. Dokud jsi se mnou (2020) | OFICIÁLNÍ HLAVNÍ TRAILER | české titulky Jeremy Camp - I Still Believe | Stále věřím Jeremy Camp - I Still Believe (Music Video) Jeremy Camp - Walk By Faith (2020 Version) Jeremy Camp - My God | Můj Bůh Melissa Camp's Memorial Video 2001
-
Podklady k prožití Velikonoc pro rodiny
- Inspirace
- napsal Administrator
- 26.3.2021
Zatímco loni jsme byli bez společného slavení úplně, letos se od Zeleného čtvrtku do Velikonočního pondělí alespoň jednou dostanou všichni na mši či obřady. A právě v ty dny, kdy se kvůli omezeném počtu do kostela nedostanete, dají se použít podklady, které z loňského slavení mnohým doma pomohly silněji prožít některé symboly. Podklady ke slavení ke stažení: Modlitba v rodině Triduum Domácí liturgie Velikonočního třídenní K převyprávění biblických velikonočních událostí dětem vám může pomoci Míša Novozámská: VELIKONOČNÍ biblický příběh pro děti s písničkami Michaely Novozámské - díl 1. "Poslední večeře" VELIKONOČNÍ biblický příběh pro děti s písničkami Michaely Novozámské - díl.2 "Je dokonáno!" VELIKONOČNÍ biblický příběh pro děti - díl 3. "Jsem to já", čte a zpívá Michaela Novozámská
-
- Inspirace
- napsal Administrator
- 25.3.2021
S ohledem na to, že jsme stále v době omezení, kdy se nedostanou všichni na bohoslužby, přináším tipy na pomůcky, jak prožít a poznat vše, co se odehrává v tento čas v kostele. Pokud se nedostanete některý den do kostela, udělejte si domácí bohoslužbu a přijďte do kostela ke sv. přijímání. Salesiáni připravili Průvodce svatým týdnem a velikonočním třídením. Na 70 stranách vás provede celou postní i velikonoční dobou, obsahuje liturgické texty, krásné fotografie i infografiky. Obřady Květné neděle a velikonočního třídení jsou přehledně rozepsány. České katolické biblické dílo připravili komentáře k úryvkům Písma svatého, které se v tyto dny čtou na Zelený čtvrtek, Velký pátek a na Velikonoční vigilii. Tvůrci Liturgie.cz pro nás již loni vytvořili manuál, jak slavit velikonoce doma v rodině. Velikonoce v rodině. Úvodní video. Velikonoce v rodině – Zelený čtvrtek Velikonoce v rodině – Velký pátek Velikonoce v rodině – Vigilie vzkříšení
-
SLAVNOSTNÍ VEČEŘE SE SV. JOSEFEM
- Inspirace
- napsal Administrator
- 19.3.2021
Komunita Blahoslavenství nabídla v rámci přípravy na dnešní slavnost sv. Josefa na celý týden podklady k duchovní přípravě formou novény. Na dnešní večer, ale jak v návodu píší, je možno jej použít i při jiných příležitostech a slavnostech, připravili návod na prožití slavnostní večeře u rodinného stolu. Letos, v roce 2021, slavnost připadá na pátek. Je to příležitost propojit slavení večeře s milostí vstupu do Šabatu, dne, který židé od nepaměti světí jako zvláštní den odpočinku, na němž spočívá Boží požehnání. Svatý Josef, jako syn Izraele zajisté tento den světil spolu s Marií a Ježíšem, v rodinném kruhu i ve společenství s ostatními židy v synagoze. Tento návod je inspirací, a můžete si ho ve svobodě přizpůsobit podle svých potřeb a svého cítění. Návod ke stažení zde: Slavnostní_večeře_se_sv._Josefem Joshua Aaron - Shalom (Official Music Video) the "Shabbat Shalom Song" שבת שלום Duch a Nevesta/ Spirit and the Bride/Josuha Aaron
-
Duchovní obnova ke sv. Josefovi
- Inspirace
- napsal Administrator
- 17.3.2021
Minulý týden proběhla ve zlínském kostele duchovní obnova, kterou vedl Václav Čáp. Václav Čáp – Sv. Josef – vzor žité víry Program obovy: 00:01 | 9.01 – začátek, Chvály 33:11 | 9.35–10.15 - 1. promluva Václava Čápa 1:16:16 | 10.16–10.59 - přestávka 1:58:29 | 11.00–11.45 - 2. promluva Václava Čápa Tuto sobotu 20. března 2021 se nám nabízí duchovní obnova s komunitou Blahoslavenství. OBNOVA SE SV. JOSEFEM pro muže - od 10:30 do 12:00 - Interaktivní setkání přes zoom - V čem může být pro mě Josef z Nazareta inspirací a pomocí? OBNOVA SE SV. JOSEFEM pro ženy - od 14:30 do 17:00 - Interaktivní setkání přes zoom - Může být sv. Josef i pro mě otcem a ochráncem? OBNOVA SE SV. JOSEFEM pro mládež od 14 do 18let - Interaktivní setkání přes zoom od 17:30 do 18:00 - Může být pro mě sv. Josef v něčem důležitý? MODLITEBNÍ VEČER SV. JOSEFEM pro všechny - čas chvály, Boží slovo a promluva, krok odevzdání svých starostí a úmyslů svatému Josefovi – symbolické gesto…
-
Videoklipová křížová cesta v době pandemie koronaviru
- Inspirace
- napsal Administrator
- 12.3.2021
Jak vznikla letošní videoklipová modlitba křížové cesty? Když jsme vloni v březnu zažili první šok z koronaviru, nikdo z nás netušil, že za rok to bude ještě hroší. Tehdy vznikl text křížové cesty zaměřený na to, co nám koronvirus přinesl. Když jsem se jej pomodlil po roce znovu, zjistil jsem, že potřebuje minimální úpravu. A tak nezbylo nic jiného než jej jen doplnit písněmi, které by se staly modlitbou nad tímto textem. Můžete se ji pomodlit na http://hudba.signaly.cz/
-
- Inspirace
- napsal Administrator
- 11.3.2021
Vstoupili jsem do času bezprostředně blízko slavnosti sv. Josefa. Jsme pozvaní modlit se novénu k tomuto Církví nazývanému největšímu světci. Na jakou nabídku jsem již představil, dnes ji rozšířím. Je možné využít velmi podnětné materiály Komunity Blahoslavenství a zamýšlet se nad kořeny života sv. Josefa v židovském národě, poznat prostředí, ve kterém vyrůstal a byl vychováván Pán Ježíš. Vřele doporučuji přednášku Pavla Hoška – Význam šabatu v rabínském judaismu, který nám může přiblížit, jak sv. Rodina prožívala každý týden tento sváteční den, co to pro židovský národ symbolizovalo a co vše jsme převzali a může k nám promlouvat i do slavení neděle. Je možné se modlit některou tištěnou novénu, najdeme ji např. na stránkách farnosti Lukov. LITÁNIE K SVÄTÉMU JOZEFOVI V naší farnosti jste si mohli zakoupit novénu napsanou o. Josefem Prokešem, je již rozebrána, ale i tak se ji díky saleziánům z Kobylis můžete pomodlit online. Novéna k sv. Josefovi – 1. den Novéna k sv. Josefovi – 2. den Novéna k sv. Josefovi – 3. den Novéna k sv. Josefovi – 4. den Novéna k sv. Josefovi – 5. den Novéna k sv. Josefovi – 6. den Novéna k sv. Josefovi – 7. den Novéna k sv. Josefovi – 8. den Novéna k sv. Josefovi – 9. den
-
Návštěva papeže Františka v Iráku vyvolala vzpomínky
- Inspirace
- napsal Administrator
- 9.3.2021
Když jsem v neděli při obědě sledoval ze záznamu návštěvu papeže v městě Karakoš a na obrazovce zahlédl arcibiskupa Moucheho, živě jsem si vybavil osobní setkání s ním a jeho sekretářem, kteří v době války v Iráku, kdy je z jejich domů vyhnal islámský stát, navštívil ČR, aby nám podali svědectví a poprosili o pomoc. Jedna ze zastávek byla i v Olomouci a my mohli s ním být na mši svaté a besedě. Já navíc byl pozván na večeři s ním a tam jsem jej poprosil o vzkaz pro studenty a bohoslovce, se kterými jsme se za pronásledované křesťany pravidelně modlili. Když jsem si přečetl opět jeho slova o síle modlitby, jak ji vnímali oni uprostřed války, rozhodl jsem se o ně s vámi rozdělit. Drazí bratři a sestry, dozvěděl jsem se, že už od vystěhování našich křesťanských měst a vesnic se za nás neustále modlíte. A já vás prosím: modlete se za nás dál. Věřte tomu, že modlitba dokáže mnohé. Bez modlitby nemůžeme žít naši víru, a dokonce ani naši lidskost. Modlitba pomáhá nám samotným snášet a překonávat těžkosti a vytrvat ve věrnosti naší víře, našemu křesťanství, naší církvi. Modlitba ale může také změnit lidské smýšlení a svědomí – zejména svědomí lidí, kteří mají ve svých rukou lidské osudy: představitelů států, členů vládních stran a parlamentů. Nepřestávejte se modlit, protože vaše modlitba opravdu může změnit smýšlení těchto lidí a pomoci jim vést Boží lid k tomu, co je správné a lidské. Jak jsem už dnes říkal v katedrále, modlitba také může inspirovat a podnítit bohaté lidi, aby ze svého dostatku přispěli těm, kteří jsou nyní v nesnázích. Silným se pro nás stalo video dívky, která hovoří o odpuštění vrahům jejich blízkých a taky okamžik, kdy po naší modlitbě Otče náš ve mši zazpívali o. arcibiskup Mouche a jeho sekretář z Iráku tuto modlitbu ve svém rodném jazyce. Svedectvo dievčatka v utečeneckom tábore Zahanbující pro mě bylo, jak oni uprostřed války žili svoji víru, kolik měli svateb, křtů a udílení svátostí a u nás uprostřed blahobytu víra vymírá. Přednáška o. arcibiskupa Mochehoz olomoucké katedrály 13. 5. 2015 Arcibiskup Yohanna Petros Mouche z iráckého Mosulu, popisuje, čím si za poslední rok prošli křesťané na severu Iráku – v oblastech ovládaných dnes tzv. Islámským státem – a v jakých podmínkách žijí v současnosti. Útěk křesťanů z oblasti Ninive v Iráku Drazí bratři a sestry v Kristu, jsme křesťané z Iráku – Mezopotámie, země Abrahámovy, z měst Ninive a Babylónu, kolébky prvních civilizací. Naše současná zkušenost s džihádisty (muslimskými fanatiky) začala invazí do města Mosul po ostudném stažení se irácké armády, která za sebou zanechala zbraně. Těch se pak zmocnili džihádisté. Jejich nečekaný příchod přiměl většinu křesťanů i muslimů k opuštění města. K tomu došlo v noci z 9. na 10. června 2014. Následující den našli křesťané útočiště v křesťanských vesnicích v provincii Ninive, zatímco muslimové zůstali bez přístřeší, s výjimkou malého počtu osob, kterému se podařilo dostat do Erbílu, hlavního města Kurdistánu. Obyvatelé Mosulu, kteří zde zůstali, ale i ti, kteří se do města museli z různých důvodů vrátit, neměli z počátku z džihádistů špatný pocit. Naopak, vnímali je spíše jako přívětivé a laskavé, považovali je za ty, kterým nejde o nic jiného než o svržení režimu v Bagdádu. Všechno tomu nasvědčovalo – nebyla tam žádná auta s nastraženými výbušninami ani vraždy. To dodalo mnoha mosulským rodinám odvahu k návratu do města. Džihádisté ale časem vyslovili své opravdové cíle a zveřejnili snahu prosadit islámské právo a podmínky, za kterých budou sunnitští nemuslimové pod jejich jurisdikcí a mocí. Jednalo se o následující podmínky: konverze k islámu, nebo placení daně z hlavy pro nemuslimy (tzv. džizja) – jinými slovy stát se otrokem a občanem druhé kategorie, tedy být vydán na milost islámu. Jiná možnost – opustit dům, majetek a odejít, jinak hrozí trest smrti. Pro schválení a podepsání těchto podmínek pozvali zástupci džihádistů k mimořádné schůzi veřejné křesťanské činitele. Samozřejmě, nikdo z nás se na toto setkání nedostavil. Chtěli nás tím především ponížit. A přímý důsledek našeho odmítnutí – džihádisté nutili křesťany opustit Mosul a obohacovali se jejich majetkem: poli, penězi, šperky… A právě v této chvíli křesťané odhalili skutečnou povahu džihádistů a pocítili tíži jejich přítomnosti a obtížnost soužití s nimi. Padaly na nás bomby Dva dny poté, co džihádisté dobyli Mosul, dorazila ozbrojená kurdská jednotka do křesťanského města Karakoš (poblíž Mosulu) s cílem ochránit nás a zastavit invazi džihádistů. Zároveň je měla udržet co nejdále od našich křesťanských vesnic. Ve stejnou chvíli ale již džihádisté vstoupili do sunnitských vesnic na západ od města Karakoš na břehu řeky Tigris. Odkud tyto jednotky přišly? V jakém pořadí? To pro nás zůstalo velkou záhadou. Tak či onak, jejich příchod nás výrazně uklidnil. Získaly si naši důvěru, zvláště tehdy, když nás hlavní velitel kurdského regionu Al-Barzání osobně a opakovaně ujistil, že nám jde o společnou věc, že jsme všichni na jedné lodi, že buď všichni společně zemřeme, anebo budeme žít s pocitem vítězství a v důstojných podmínkách. Na konci června došlo k útoku na město Karakoš. Tehdy jsem se ujal role prostředníka mezi kurdskými ozbrojenými milicionáři, pešmergy (pešmerga – „na smrt jdoucí“) a džihádisty s cílem zastavení bojů. Bohužel jsem neuspěl. Džihádisté odmítli přítomnost Kurdů v okolí našeho města. Ujišťovali nás, že proti nám nic nemají. Tento konflikt kurdských vojáků a džihádistů trval tři dny. Padaly na nás bomby. V obavě o život opustila drtivá většina našich občanů město Karakoš vyjma sta osob, mezi kterými jsem byl já a kněží. Kurdské milice neopustili své pozice. Díky tomu se džihádisté neposouvali. Náhle boje ustaly, aniž bych věděl, jak k tomu došlo. Během tohoto prvního vojenského střetu jsme nic neztratili, nedošlo ke ztrátám na lidských životech ani na majetku. Jakmile nebezpečí skončilo, většina našich věřících se vrátila domů. Děti a ženy jako rukojmí Nepokoje opět vypukly 6. srpna na svátek Proměnění Páně. Ráno si vyžádalo tři mrtvé – mučedníky (dvě malé děti a mladou ženu) a čtyři zraněné. Tentokráte bylo naše vyhnanství dokonáno, mělo fatální důsledek. V našich vesnicích v provincii Ninive nezůstal nikdo – až na několik málo jedinců, kteří se zde zdrželi (nejspíše z naivity či vlastní nedbalosti). Část z nich jsme mohli zachránit. Zůstala tam ale ještě desítka mužů a žen. Co mne ale nejvíce trápí a zarmucuje je únos tříleté holčičky a zajetí několika dívek a mladých žen jako rukojmích. Před definitivním rozhodnutím opustit město jsem kontaktoval několik vojenských velitelů odpovědných za obranu naší oblasti. Jeden mi řekl, že jsme dost silní a že džihádisté nemohou dobýt naše město. Další mě ujistil, že kurdští bojovníci za žádných okolností město neopustí. Lidé žijící v mé rezidenci mě přiměli k okamžitému opuštění města. Mohl jsem si vzít pouze šaty, které jsem měl v té chvíli na sobě. Jinak nic dalšího. Musel jsem odejít bez kněžského roucha i sutany. A také bez pektorálu (náprsního kříže). Domníval jsem se, že se druhý den ráno vrátíme. Město Karakoš s padesáti tisíci křesťany jako takové již neexistuje. Platí to pro všechna křesťanská města a obce v provincii Ninive, což představuje přibližně 120 tisíc křesťanů. Všichni obyvatelé, včetně našich duchovních, i my biskupové z Mosulu, stejně tak Chaldejci, syrští katolíci i pravoslavní jsme museli opustit naše kostely, domovy, majetek, dědictví předků a uchýlit se do Kurdistánu. Většina mých diecezánů je rozptýlena na více než 57 místech. Tisíce se rozhodly opustit zemi a vydaly se do Libanonu, Jordánska, Turecka a Evropy. Ostatní zůstali. Většina žije v regionu Erbíl, zejména v křesťanském městě Ainkawa, nebo ve městech Shaqlawa a Diana. Zbytek našich věřících se vydal do měst a obcí jako jsou Dahúk, Sulajmáníja a dokonce i do Kirkúku. Já osobně se každý den snažím navštívit své diecezány v té či oné vesnici Kurdistánu. Chci s nimi zůstat v kontaktu, sloužit pro ně mši svatou, pokud to jen bude možné. 150 svateb mezi stany Téměř po celý měsíc vyhnanství jsem činil vše proto, abych mohl být v blízkosti věřících. Radostné ráno v táboře „Marthe Chmonie“, kde se nacházelo 650 rodin, což představovalo více než dva tisíce osob, mezi nimiž byli i příslušníci jiných náboženství (44 jarsanských rodin, nazývání též Kaka’i, a dvě rodiny Šabaků). Ze solidarity s věřícími jsem se ocitl na dvoře kostela. Seděl jsem pod stromem na židli u zdi, která mě měla ochránit před silným sluncem. Večer jsem si šel odpočinout do domu, ve kterém bydlelo sedm rodin našich věřících. Chodili jsme spát na základě stanoveného systému. Já jsem spal od jedenácté hodiny večerní do páté hodiny ranní, lůžko jsem pak přenechal někomu jinému. Poté jsem musel pronajmout dva domy (každý za 1500 dolarů). V prvním jsem se ubytoval já, můj sekretář a vikář. Druhý sloužil našim kněžím. Ti nezapomínali na své poslání ani povinnosti. Po celou dobu poskytovali duchovní služby našim věřícím, a to jednak v táborech, jednak v kostelech. Mše, křty, pohřby, svatby. Jen si představte – i přes nepříznivé okolnosti jsme odsloužili 150 svateb! Naši situaci hodnotím jako ne příliš dobrou. Mnoho z nás stále žije v táborech pod stany, na veřejných prostranstvích, ve školách nebo v budovách ve výstavbě. Jiní mají pronajaté domy, ale za velmi vysoké nájemné. Mnozí z nás jsou bez práce, a tudíž bez finančních prostředků. Ihned po příchodu do Ainkawy jsme museli s pomocí několika lékařů zřídit ambulanci pro naše pacienty. Prostřednictvím pomoci Iráku, charitních organizací a lidí dobré vůle, mezi nimiž jsou i muslimové, se snažíme zajišťovat léky, ambulance a speciální místnost pro pacienty, kteří potřebují speciální a okamžitou léčbu a péči. Získané finanční prostředky od dárců jsem se raději rozhodl věnovat pro naléhavé případy – krajní nouzi – a to zejména na léky a částečně chirurgické zákroky. Musel jsem upustit od záměru rozdělení peněz mezi věřícími, kterých je tak mnoho – 12 tisíc rodin, 45 tisíc věřících, takže každý by měl nárok jen na 2–3 dolary! Odejít? Ale kam a za co? Nyní nás nejvíce tíží starost o uprchlíky, zajištění adekvátního ubytování, pomoc se zaplacením nájmů a nákladů spojených s chirurgickými zákroky, přikrývkami, oblečením, ventilátory pro překonání nesnesitelného vedra na mnoha místech Kurdistánu (jako např. v Erbílu či Ainkawě). Jsem přesvědčen, že naše vyhnanství bude trvat, dokud nebudou naše města a vesnice osvobozeny. Život je pro naše věřící čím dál tím krutější a nesnesitelnější, stali jsme se oběťmi hašteření politických stran a zájmů velmocí, které usilují o vlastní zájmy na úkor lidskosti a důstojnosti života. Proto tato zoufalá situace nutí naše věřící opouštět zemi. Čtyřicet jich mělo štěstí. Za pomoci přátel a rodičů, kteří jim usnadnili vyřízení víz, mohli odcestovat do Francie. Ostatní odešli do Libanonu, Jordánska a Turecka. Jiní, kteří by chtěli opustit Irák, tak nemohou učinit pro nedostatek finančních prostředků. Stále čekají na svou šanci. Ale dostanou ji? Možná se v duchu ptáte, co naši věřící prožívají a zda chtějí odejít z Kurdistánu nebo zde zůstat. Naši farníci trpí dlouhým pobytem v cizím prostředí a netrpělivě očekávají chvíli, kdy se budou moci navrátit do svých domovů, neboť nic jiného jim nemůže navrátit klid a mír. Vystěhovalectví je velmi těžké a nesnesitelné. Tuto zemi mám velmi rád, o to více Irák a především křesťanské město Karakoš. Ale daleko od něj nám současný Irák nic moc neříká. Je lepší hledat nějaké jiné místo, kde bychom mohli s farníky žít svou víru a opět nalézt lidskou důstojnost a mít svá práva. Pro mě osobně není jednoduché tato slova vyslovit, ale život a především víra, morálka a naše zvyky jsou mi dražší než neúrodná půda. Naši věřící vydali svědectví – opustili domovy a veškerý majetek, aby si uchovali víru a udrželi své zvyky. V horším případě mohli přijmout podmínky džihádistů a žít s nimi pod jejich nadvládou a tím si zachránit i majetek. Ale oni vše obětovali pro víru, jméno a slávu Ježíše Krista. Mír a návrat domů? A nyní si můžeme položit následující otázky: Co se stane po odchodu džihádistů a našem návratu z vyhnanství? Co nalezneme? Budeme mít odvahu a důvěru se vrátit do našeho prostředí? Bude možné soužití s našimi sousedy – muslimy? Těmi, které považujeme za džihádisty? Bude možné soužití s těmi, se kterými jsme měli velmi dobré vztahy, ale kteří z ničeho nic začali krást v našich domech a mrhat našim vlastnictvím? Najdeme naše vesnice a domy v dobrém stavu? Co voda, elektřina, ropa, zemní plyn a mazut? Generátory? Příležitosti k práci? Lékařská péče a nemocnice? Zajištění odvozu odpadů a dalších služeb, které mají přispět ke kvalitě života? Jsem si jistý, že se vždy najdou lidé dobré vůle, kteří na nás budou myslet, kteří nás vyslechnou a kteří bezpochyby učiní vše pro překonání a zlepšení této naší krizové situace. Naše výzva k vám a všem lidem dobré vůle je následující: jednat co nejrychleji, jak je to jen možné. Nejdříve ukončit válku v našem regionu. Jsme lidé míru, nechceme, nyní ani v budoucnu, aby se naše vesnice proměnily v bitevní pole. Přejeme si návrat domů, jakmile to bude po odchodu džihádistů a neúspěchu jejich ideologie jen možné. Žádáme ochranu naší oblasti. Samozřejmě, že toto je především věcí vlády, ale vzhledem k její nečinnosti a nezájmu o své občany vás žádáme o učinění všech kroků k nalezení rychlého řešení pro navrácení se k důstojnému životu. Najít pracovní příležitosti, aby mladí lidé přilnuli k naší zemi, aby nepřemýšleli o emigraci. Naši zemi budeme milovat, pokud zde bude zajištěn důstojný život lidí. Arcibiskup Yohanna Petros Mouche, katolický arcibiskup syrsko-chaldejského obřadu diecéze Mosul, Kirkúk a Kurdistán (Irák) (překlad z francouzštiny Martin Kučera, mezititulky redakční) Zdroj: http://www.ado.cz/ Foto zdroj: https://www.facebook.com