Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení má to smysl (15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ B)

    Dnešné evanjelium (Mk 6, 7 – 13) možno vnímať – bez pohľadu viery – ako pokus vykresliť Ježiša ako blázna či úplne naivného človeka. Posiela nejakých chlapov (bez akéhokoľvek hmotného zabezpečenia), aby čosi ohlasovali – že treba robiť pokánie, a k tomu tvrdí, že im dáva moc nad nečistými duchmi. Ale výsledok hovorí, že Ježiš nemohol byť blázon, lebo tí, čo boli poslaní, skutočne dokázali svoje poslanie naplniť. Dokonca až tak, že aj my dnes po dvetisíc rokoch sme tiež kresťanmi, tiež veríme v jedného Boha a žijeme pre neho. To znamená, že človek Ježiš, ktorý to všetko začal, bol zároveň Boh. Lebo nijaký iný človek nedokázal urobiť s pár chlapmi to, čo urobil Ježiš. A v tejto chvíli sa stávam bláznom ja. Lebo ohlasujem, že Ježiš, ten z Nazareta, je Boh, ktorý sa stal človekom. Trpel, zomrel a vstal z mŕtvych, čím nám podľa Písma zabezpečil vykúpenie z hriechov a dar večného života. Ak chceš žiť večne, máš jedinú možnosť – spojiť sa so živým Ježišom, prijať odpustenie a nový život, ktorý sa neskončí. A túto skvelú správu máš ponúkať ďalším, aby aj iní mali večný život. Prečo som napísal, že som blázon? Lebo si myslím (a verím!), že to, čo som práve napísal, pomôže nie-komu spoznať Ježiša, uveriť Ježišovi, milovať Ježiša a ohlasovať Ježiša. A to je naivita, ak za tým všetkým nie je Boh... Ešte ťa nik neposlal ohlasovať vykúpenie? Choď za miestnym kňazom a požiadaj ho, aby ťa poslal. Budeš konať v mene Cirkvi, teda zároveň v Ježišovom mene. Môžeš použiť slová, ktoré som napísal vyš-šie. Možno sa budú diať aj divy a znamenia. A v každom prípade sa stretneš aj s odmietnutím, ako sa to stalo pred mnohými storočiami prorokovi Amosovi (pozri dnešné prvé čítanie – Am 7, 12 – 15). Nech ťa nič neodradí – ak si Ježiša spoznal, uveril mu a miluješ ho, nemôžeš mlčať. Má to zmysel!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení výsměch a pohrdání (14. neděle v mezidobí B)

    Z  textov biblických čítaní tejto nedele ma najviac oslovujú posledné slová žalmu: „... už máme dosť pohŕdania; lebo naša duša má už dosť výsmechu boháčov a pohŕdania pyšných“ (Ž 123, 3b – 4). Aj preto, že práve tieto slová priamo súvisia s tým, čo sa stalo Ježišovi – odmietli ho jeho vlastní. Možno to boli navonok zbožní Židia, ktorí sa pravidelne zúčastňovali modlitieb v synagóge a chodili na púte do Jeruza-lemského chrámu. Zrejme sa aj pravidelne každý deň modlili. A predsa sa na nich vzťahujú slová žalmistu, lebo pohrdli Božím Synom: „‚Skade to má tento?‘... A pohoršovali sa na ňom“ (Mk 6, 2 – 3). Boh o nich ústami proroka Ezechiela hovorí: „Sú to synovia s bezočivou tvárou a zatvrdnutým srdcom“ (Ez 2, 4). Ale toto je bolesť tiež našich dní. Možno aj preto mi často pri spomienke na niektorých ľudí v našej spoločnosti prichádza na um prosba svätého Pavla, aby sme sa modlili o oslobodenie „od zvrátených a zlých ľudí; lebo nie všetci veria“ (2 Sol 3, 2). Našimi zbraňami v tomto zápase so zlom však nie sú zbrane Zlého – pohŕdanie, výsmech, bezočivosť... Našimi zbraňami sú dobrota, trpezlivosť, žičlivosť, žehnanie. A dôvera, že Boh sa o nás v každej situácii postará a vnukne nám správne postoje i správne konanie. Ak budú potrebné, tak aj správne slová. Niekedy je náročné znášať to, čo nám spomínaní ľudia spôsobujú a ako sa k nám správajú. No Boh nám dá vytrvať a vytrhne nás zo skúšky. Aj keby sme mali čakať dlho, predlho...   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    BŮH JE DOBRÝ. VŽDY. (13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Bůh je dobrý. Zlo, včetně smrti, přišlo na svět ze závisti ďábla. Tak nás to učí Boží slovo, dnes konkrétně ve čtení z Knihy moudrosti. A to, že zlo nemá poslední slovo, dokazuje i Ježíšovo jednání, který dotykem, slovem uzdravuje i křísí z mrtvých. Zlo není definitivní, jednou každé zlo skončí. Zůstane jen dobro. Zůstane jen Bůh. Nám se to často může zdát jinak. I mně. Vždyť jsem nevyléčitelně nemocný, zázrak uzdravení se zatím navzdory mnoha modlitbám nekonal. Často se cítím špatně, nejednou se ve mně objevuje i myšlenka, jestli se Bůh o mě opravdu stará. Díky jeho milosti jsem zatím takové smýšlení vždy odmítl. Velmi mi při tom pomáhá psaní těchto textů (i to je Boží milost). Protože tento úkol mě nutí navzdory mému zdravotnímu stavu uvažovat nad tím, jak napsat každý text povzbuzující, pro budování těch, kdo ho čtou. A tím povzbuzuji i sebe, vedu vítězný boj. Přitom prosím Boha, že pokud se stane, že upadnu do deprese či sklíčenosti, aby i tehdy stál u mě a doprovázel mě tmavým údolím… Bůh je dobrý. Každý, kdo se s ním setkal, umí najít ve svém životě konkrétní důkazy jeho dobroty. A umí je vidět nejen ve vzpomínkách, ale také v mnoha situacích aktuálního dne. Mně například teď při psaní tohoto textu zní v pozadí vysílání Rádia Lumen. Začala mše svatá a na její úvod sbor zazpíval mou oblíbenou píseň Radostí velkou srdce mi jásá. I mně při ní zaplesalo srdce a radostněji i s novou důvěrou v dobrotu Boha budu procházet dnem. Za chvíli jdu do nemocnice, kde mi dají další injekci v rámci mé léčby. Jak ji budu snášet, co se mnou udělá? Nevím. Ale vím, že Bůh je dobrý, že on obrací můj nářek v radost (Ž 30, 12a). Náš Bůh je dobrý. Řekni dnes o tom někomu. Možná nejprve sobě samému.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO - Svěcená voda

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Svěcená voda

  • Zamyšlení MŮJ BŮH (12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      V modlitbě Liturgie hodin mě tento týden jedno ráno zaujala antifona k invitatoriu: „Pojďte, klanějme se Pánu, neboť on je náš Bůh.“ Komu se klaním? Kdo je můj Bůh? Co znamená, že někdo je můj Bůh? Odpověď dostávám v textech Písma svatého každý den. I tuto neděli: Můj Bůh je Moc. Vládne nad nezkrotným mořem: „Až sem smíš přijít“ (Job 38, 11). „Uklidnil bouři v tichý vánek vánek“ (Ž 107, 29). „Mlč, buď zticha!“ (Mk 4, 39). Spojení těchto textů je zároveň důkazem, že Ježíš je Bůh! Jinde v Písmu se dozvídám, že Bůh je Světlo, že Bůh je Dobro, že Bůh je Krása, že Bůh je Moudrost, že Bůh je Jednota… Že Bůh je Láska. Každý z těch pojmů však může zůstat prázdný, nenaplní-li jej konkrétní obsah – poznání, zážitek, zkušenost. A to je součástí mého každodenního zápasu víry. Například u tak jednoduché věci, jako je sušení sena. Pokosil jsem naši malou louku (kosou, ne sekačkou), pak to manželka chodila obracet, až jsme nakonec domů dovezli tři fůry sena (tedy tři kolečka :-)). Běžná lidská činnost. Ale při této práci jsem se učil věřit, že to má význam pro naši věčnost, pro krásu nebeského království, pro „chléb náš každodenní“. I taková drobnost je vzdáním úcty Bohu, je v nějakém smyslu klaněním se Tomu, který stvořil nebe i zemi . Vnímám, že je náročné takto vnímat Boha ve všem a klanět se mu při všem. Je to zápas o mysl. Aby se neutopila v marnosti. A tak když teď občas sleduji v televizi nějaký fotbal, učím se dělat to tak, aby to bylo pro Boží království. Minule mi přišlo na um modlit se za fanoušky na stadionu. A aby to nebylo jen tak obecné, tak zejména za ty, na kterých režie zamíří kamery. Setkáme se někdy v nebi? Ale přiznávám, že mi tato modlitba příliš nešla. Často mi mysl zůstala při akci, která se před střihem kamery odehrála na hřišti, víc jsem poslouchal komentátory než své nitro, které chtělo za každého diváka volat: „Pane, smiluj se! Pane, požehnej!“ Komu se klaníš? Kdo je tvůj Bůh? Co znamená, že někdo je tvůj Bůh?   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení NENÁPADNÉ PŮSOBENÍ (11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pamatuješ si, jak jsem minulý týden psal o nepříteli, o jeho nástrahách? Doufám, že jsi zvládl všechny, které Pán na tvé cestě ponechal, aby tě jimi formoval a vychovával v duchovním boji. Mně jich tedy nechal požehnaně, hlavně ve sféře myšlenek jsem musel být ve střehu téměř v každé chvíli. Vzpomínky, představy, touhy… Snad jsem toho moc nezkazil. Texty této neděle nám představují jinou stránku našeho života – jednání Boha, které je téměř vždy nenápadné, postupné, až se nám někdy může zdát (mně se to stává často), jako by Bůh nejednal a nechal všechno na nás. Ale Písmo mluví jasně – když něco zasejeme, vzrůst a úrodu dává Bůh. Když prorok Ezechiel (Ez 17, 22–24) říká, že Bůh vezme halouzku z vrcholku vysokého cedru a zasadí ji, zároveň hovoří o tom, jak „lidsky“ Bůh jedná – neboť to je jeden z přirozených způsobů rozmnožování cedrů (tak jsem to našel na internetu). Ježíš v evangeliu (Mk 4, 26–34) zase mluví o setí. Také je to něco, co je nám lidem blízké a samozřejmé. Sejeme, sázíme, hnojíme, zaléváme – ale vzrůst dává Bůh. A to až do té míry, že ještě i ve stáří můžeme přinášet ovoce, být úrodní a plní svěžesti (Ž 92, 15). Není to z nás, je to Boží dar a milost. A tak nám texty této neděle přinášejí posilu i v našem zápase s nepřítelem, v našem odhalování jeho nástrah. Neboť Bůh v nás jedná. Využívá k tomu naši schopnost rozumně a logicky uvažovat, rozlišovat mezi dobrem a zlem, naši schopnost učit se a naučené prakticky používat. Přitom tyto naše schopnosti Bůh používá tak „přirozeně“, že většinou ani nevnímáme, že to ne my, ale Bůh v nás jedná. Nuže zkusme tento týden v tom všem, co prožíváme, alespoň občas postřehnout nenápadné Boží působení, děkovat za něj a ochotně se podřizovat Božím vnuknutím a plánům. Tak snáze překonáme nástrahy nepřítele a přineseme více ovoce.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    NEPŘÍTEL (10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Máme nepřítele. A není jím člověk. Hned ráno, jak vstáváme, vstupujeme na zaminované pole, plné jeho nástrah: využívá naše myšlenky, pohledy, vzpomínky, představy, sluch, zrak, chuť… aby nás na něco navnadil. Abychom třeba jen trošku v něčem ustoupili, vždyť „to je jen drobnost“. Podejme mu prst a přesně víme, co se stane. Ano, máme nepřítele, ďábla. Ale jeho existence a blízkost nás nemusí paralyzovat a nahánět nám nepřiměřený strach. Protože máme i Přítele. „Já jsem s vámi po všechny dny…“ (Mt 28, 20). Víš, co dělá Bůh, když ráno vstupuješ na bitevní území? Projevuje nám milosrdenství tím, že odstraňuje ty nástrahy, které bychom nezvládli odhalit a zneškodnit sami. Jednoho milosrdenství nás předchází. Jednou v nebi uvidíme, jak mnoho toho Bůh dělal pro nás každý den v našem zápase o svatost. A druhou věc, kterou Bůh dělá, je to, že jde s námi k nástrahám, které na naší cestě ponechal, dává nám svého Ducha, abychom je viděli, slyšeli, poznali (i to je důvod, proč tak velmi potřebujeme modlitbu, neboť bez komunikace s Bohem jsme bezmocní a slepí) a dokázali je zneškodnit, přemoci, zničit. Abychom byli vítězové. Pokud se někdy stane, že něco navzdory Boží pomoci nedokážeme, Bůh se na nás nezlobí, ale dává nám milost pokání, odpuštění a nové síly. Máme tedy nepřítele, ale ne jemu máme věnovat pozornost. Důležité je zaměřit svůj pohled, své srdce na Přítele – na Boha. I proto tuto neděli je součástí biblických textů Žalm 130: „Z hlubin volám k tobě, Pane… Má duše čeká na Pána více než stráže na svítání… U Pána je milosrdenství a hojné vykoupení…“ Pokud chceme vést vítězný boj (možná plný pádů a proher, ale v konečném důsledku vítězný), tak to lze jen se srdcem upřeným na Boha.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení Pánův den (9. neděle v mezidobí B)

    Niekoľko nápadov, ako svätiť nedeľu: Spievajme. Tak, ako nás k tomu vyzýva žalmista: „Vezmite harfy, udrite na bubon, na ľúbu lýru a citaru. Zatrúbte rohom..." (Ž 81, 3 – 4). Vnímam, že v našich rodinách sa veľmi málo spieva. Dokonca už ani na oslavách nezaznie ľudová pieseň. Využime nedeľu na to, aby sme opäť začali spievať. Najprv možno len tak potichu, pre Ježiša, ale o pár týždňov už celá rodina. Urobme niečo, čo bežne nerobíme. Nám sa napríklad cez covid osvedčila modlitba žalmov. Raz sme sa dokonca jednu nedeľu pomodlili všetkých 150 žalmov. Ale ak si dáte cieľ pomodliť sa ich desať, bude to skvelé. Opäť je to niečo, čo môžete robiť spolu. Vynechajme to, čo do nedele nepatrí, ale akosi zo zvyku to robíme. Napríklad bezmyšlienkovité sledovanie telky. Iste, vyberme si program, ktorý je zaujímavý a prínosný, ale nech nemáme televízor zapnutý len preto, aby v dome niečo „hučalo". Choďme na návštevu alebo niekoho k sebe pozvime. A potom navrhnime spoločnú krátku modlitbu (môžeme si ju pripraviť do mobilu, ak nemáme poruke modlitbovú knihu). Tento mesiac napríklad Litánie k Najsvätejšiemu Srdcu Ježišovmu. Ak je vo farnosti v nedeľu popoludní nejaká pobožnosť, zúčastnime sa na nej. Vypnime mobil. Na celý deň (už v sobotu večer). Toto je náročná úloha. Lebo čas, ktorý mu venujeme, bude zrazu voľný a nebudeme vedieť, čo s ním. Ale iba tak zistíme, či nie sme už závislí na informáciách, sociálnych sieťach a pod. Tak splníme aj ďalší príkaz žalmistu: „...nebudeš sa klaňať bohu cudziemu" (Ž 81, 10). Ďalší návrh sa asi nestretne s pochopením... Ak vidíš, že sused niečo robí, namiesto toho, aby si naňho poukazoval, že robí, čo sa v nedeľu nesmie, choď mu pomôcť. A po práci mu navrhni niečo, čím nedeľu spolu zasvätíte Bohu. Dožičme si ticho. Pozri sa na svoje prežívanie nedele a sám tvorivo pripoj niečo (niečo navyše), čo bude tvojím osobným svätením Pánovho dňa. Nech tvoja nedeľa skutočne patrí Pánovi.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení BŮH S NÁMI (SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE)

    Při čtení biblických textů liturgie slavnosti Nejsvětější Trojice mi přišla na mysl slova svatého Kolumbána z posvátného čtení modlitby hodin čtvrtka sedmého týdne: „Ať se nikdo neodvažuje zkoumat Boží tajemství, čím je, jak je a kdo je. To je nevyslovitelné, neprozkoumatelné a neproniknutelné. Jen prostě pevně věř, že Bůh je takový a takový bude, jaký byl, neboť je neměnitelný Bůh… Hledej tedy nejvyšší poznání ne v rozebírání slov, ale ve zdokonalování dobrého života…“ (Liturgie hodin). Když dnes tedy slavíme tajemství Nejsvětější Trojice, nemáme nad ním příliš spekulovat, ale raději dělejme dvě věci: oslavujme Boha a snažme se být lepšími lidmi. Oslavu Trojice uskutečňujeme například každou modlitbou Sláva Otci… Ať nám dnes mnohokrát zazní v srdci, ale i na rtech. Možná zvláště ve chvílích, kdy nerozumíme všemu, co se kolem nás a ve světě děje (viz k tomu Ž 40, 17). Úsilí být lepšími podporují dnešní čtení, která kupodivu nejsou zaměřena na Boha, ale na člověka – totiž na to, jaké dobro máme z toho, že poznáváme Boha. Mojžíš vyzdvihuje zájem a péči Boha o jeho vyvolený národ (Dt 4, 32–34. 39–40). Žalmista hovoří o blaženosti těch, kdo patří Pánu (Ž 33). Apoštol Pavel připomíná, že jsme dostali Ducha adoptivního synovství, ve kterém voláme: „Abba! Otče!“ (Řím 8, 14–17). A konečně milovaný Ježíš po příkazu učit a křtít ve jménu Nejsvětější Trojice říká, že je s námi po všechny dny až do skončení světa (Mt 28, 16–20). Když takto poznáváme Boha, zjišťujeme, že je vždy s námi, vždy je ochoten vést nás na cestě dobra. Tedy kráčejme s ním.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení OŽIJÍ SUCHÉ KOSTI? (SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO)

      Původně jsem chtěl v tomto textu vyzvat, abychom toužebně očekávali takové vylití Ducha, jaké zažili apoštolové a později mnozí v dějinách Církve. Avšak poté, co se tento týden stalo, je čas mlčet a konat pokání. Aby ožily suché kosti (Ez 37, 1–14). Aby se tak uskutečnilo toužebně očekávané vylití Ducha možná jinak, než jsem si před týdnem představoval. Myslím si, že úkolem Církve na Slovensku v těchto těžkých dnech je vyhlásit dny pokání, vzájemného odprošení, odpuštění a smíření. Může to udělat každý z nás osobně pro sebe, pro svou rodinu, pro své společenství… Dělání tlustých čar nám nepomůže. Tvářit se najednou jako kamarádi bez pokání je nesmysl. Vyzývat k pokoji bez Boha je volání do prázdna a nebude mít trvalé ovoce. A po dnech pokání se zaměřme na modlitbu za schopnost „obnovit smýšlení, abychom uměli rozeznat, co je Boží vůle, co je dobré, milé a dokonalé“ (srov. Řím 12, 2). Kéž Boží Duch oživí celé údolí suchých kostí, celé Slovensko! Amen.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/