Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK KŘTU PÁNĚ

    Léta na slavnost Zjevení Páně sleduji v televizi svatou božskou liturgii a velké svěcení vody byzantského obřadu. A přitom si uvědomuji, že v našem latinském obřadu někdy potřebujeme jakési odklonění se od člověka a zaměření se na Boží tajemství. Neboť na Vánoce nejde ani tak o Mariin porod, chudobu Dítěte ve stáji, Josefovu péči, zpěv andělů… ačkoli to všechno je skutečné, ale jde zejména o tajemství – Bůh se stal člověkem. Na slavnost Bohorodičky nejde ani tak o to, kdo je Maria, ale o to, že Ježíš je skutečně Bůh. Na Zjevení Páně opravdu nejsou podstatní tři mudrci, ale to, že Bůh zjevuje své rozhodnutí spasit všechny národy. A na svátek Pánova křtu není nejdůležitější náš křest, ale to, že Ježíš svým křtem posvětil vesmír, a přitom nám byla zjevena Trojice. Ne člověk, ale tajemství Boha jsou podstatou těchto dní. K ilustraci toho uvádím úryvek z velkého (jordánského) svěcení vody na svátek Bohozjevení. Vnímejme tajemství a oslavujme našeho Boha!   „Dnes Duch svatý v podobě holubice sestoupil na vody. Dnes měsíc jasnými paprsky zalévá celou zemi. Dnes nezapadající Slunce se rozzářilo a světlem Pánův vesmír osvítilo. Dnes hvězdy svým jasem nebe ozdobily. Dnes tvor spíná své ruce ke Stvořiteli. Dnes se nám ukázal neviditelný, abychom mohli spatřit jeho tvář. Dnes vlny vod jako na ramenou nosí svého Vládce. Dnes Prorok a Předchůdce s láskou přistupuje ke svému Stvořiteli se svatou bázní, neboť vidí, že Bůh na zem sestoupil. Dnes před služebníkem sklání svou hlavu ten, co nemá počátek, aby zbavil moci hada, který vládne vodám. Dnes prorokova ruka spočívá na hlavě Pálícího ohně, který přišel, aby nás oděl křestní lázní nesmrtelnosti. Dnes zjevením našeho Boha staly se léčivými vody Jordánu a celá země byla zaplavena proudem milostí. Dnes vody Jordánu smývají hříchy lidstva. Ráj se znovu otevřel a zazářilo Slunce pravdy. Dnes příchodem Pánovým stala se sladkou trpká voda Mojžíšova. Dnes příchod Pánů setřel nám slzy minulosti a zachránil nás jako nový lid Boží. Dnes se rozplynula temnota a zazářilo nám světlo poznání Boha. Svlečme si dnes staré roucho hříchu a odějme se novým šatem svatosti. Dnes tvůj příchod, Kriste, rozptýlí temnoty světa. Dnes záře nebes osvěcuje každou bytost. Příchod Páně nám upravuje cestu spásy a ničí lest pekla. Dnes se zaskvěla svatá a slavná víra Církve před všemi, kdo slaví duchovní svátek. Dnes andělé s lidmi jásají. Země se na nebe změnila. Radují se svaté zástupy lidu Božího. Dnes se jde dát pokřtít Vládce, aby povznesl lidstvo k nebesům. Dnes nikomu Nepodrobený podrobuje se svému služebníkovi, aby nás poroby zbavil. Dnes jsme získali nebeské Království. A Pánovu Království nebude konce. Dnes země i moře radostně plesají a svět se naplnil jásotem.“ Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ NA SLAVNOST PANNY MARIE MATKY BOŽÍ: POŽEHNÁNÍ

    Každá mše svatá končí požehnáním ve jménu Boha. Někdy slavnostním, někdy dokonce eucharistickým. Jsme na požehnání zvyklí. Přežehnáme se a jedeme pryč z kostela. Jaký je však smysl požehnání? Je to jen vyslovená formule, nějaké (zbožné) přání? Nebo pro někoho, nedej Bože, magický úkon? Při každém požehnání Bůh jedná. A jedná tvořivě. To znamená, že vnáší do našeho života nové věci (hmotné či duchovní), které by bez požehnání prostě nebyly. Uzdravuje, dává dary poznání, moudrosti, bázně, zbožnosti…, vlévá sílu (tělesnou i duchovní) pro konání dobra… Velmi se mi líbí starozákonní požehnání, které vymyslel sám Bůh (Nm 6, 22–27). Říká požehnávanému, že ho bude ochraňovat, že nad ním rozzáří svou tvář a bude mu milostivý, že mu daruje pokoj. A slibuje, že když někdo bude takto požehnávat, tak on bude jednat: „…a já je požehnám.“ Pán bude říkat dobro (benedicere) ve prospěch požehnávaného. A víš, co se děje, když Bůh mluví. Vzpomeň si na stvoření světa. Bůh má dnes přesně tutéž moc. Když něco říká, tak to se děje. Možná jsi včera na konci starého roku trochu bilancoval. Podíval ses i na to, kolik a jakých požehnání jsi dostal? Nemyslím tím, na kolika mších jsi byl až do konce, ale kolika dary tě Pán zahrnul. Pokud ti žádný nepřichází na mysl, tak věz, že Bůh každou vteřinu udržuje celý svět. Pokud by to v tomto momentě přestal dělat… tak bys tato písmena už nečetl. Požehnávání je velmi důležité. Až tak, že každý věřící může žehnat v Božím jménu (viz Řím 12, 14; 1 Pt 3, 9). Když začínáme nový rok, možná zkusme naše přání, která vyslovujeme svým nejbližším či známým, i formulací změnit v požehnání: „Žehnám ti ve jménu Páně, abys měl klidný rok, abys byl uchráněn před každým zlem těla i duše… Požehnávám tě uzdravením z nemocí ve jménu Pána Ježíše… Požehnávám tě, aby se v tobě rozvinuly dary Ducha Svatého a tvůj život aby mnohým kolem tebe přinesl novou naději v Ježíši Kristu…“ „Ať Pán nad tebou rozzáří svou tvář…“ Viděl jsi už, jak se někomu rozzářila tvář, když tě uviděl? A co se stane, když se rozzáří pro tebe tvář Boha? Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - VÁNOČNÍ VIDEO - Tři smrčky

    Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | VÁNOČNÍ VIDEO | Tři smrčky

  • ZAMYŠLENÍ NA NAROZENÍ PÁNĚ: TICHO A SLOVO

    Z množství textů, které nám Církev nabízí ve čtyřech formulářích mši svatých na slavnost Narození Páně, se mi dnes vynořila slova o vyprávění – „neutichnu, volat, jásat, řekl, říkal, zpívejte, zvěstujte, zvelebovali, ohlašuje, řekněte, nazývat, chválili, oznámil“. A konečně Slovo. Po tichu Adventu (jak je těžké mít v našich časech takové ticho…) Bůh prolamuje své mlčení i naše ticho a přináší nám spásu. Dokonce chce, abychom mluvili – samozřejmě o spáse. Tak vám povím něco o své spáse. V tichu letošního Adventu mi často přicházeli na mysl konkrétní lidé, kteří se někdy v minulosti ve mně zklamali, nebo jsem jim ublížil. Je jich dost… Nemám možnost za každým jít a prosit o odpuštění. Tak jsem se – zejména v noci, kdy jsem se vzbudil z nějakého velmi živého snu – za ně modlil. Prosil jsem Boha, aby přinesl spásu do těch situací, kdy jsem nebyl upřímný, pravdivý, když jsem si dával masky… A také jsem Bohu děkoval, neboť mnozí přes mou slabost a bídu zakusili Pánovo požehnání. Pán jim dal spásu. Nepochopitelné jsou Boží cesty… Ticho Adventu mi pomáhalo vnímat, jak moc potřebuji znovu a znovu Boží zásah, jeho příchod s mocí nejen dnes, ale do mnoha dnů v mé minulosti. Věřím, že Pán přicházel, uzdravoval, utěšoval a zachraňoval. Ne mě, ale lidi, které mi kladl na srdce v tichu těchto dnů. Dnes znovu slavíme Narození Páně. Přišla k nám spása. Přišlo Slovo, které má moc uzdravit, zachránit, spasit. Co ve tvém životě potřebuje spásu? Vztahy? Nalomené zdraví? Přehnaná péče o tělo? Chudoba? Bohatství nabyté na úkor rodiny, pravdy či zdraví? Hněv či rozčilování? Alkohol? Porno? Lhostejnost? Perfekcionismus? Skrupule? Návykový hřích? Psychická nemoc? Spokojenost s sebou? Nějaká závislost? Nezájem o moudrost? Ať je to cokoliv, dej to Ježíši a oslavuj ho. Bůh je tady. Bůh je s námi. Bůh je naše jediná záchrana. To není fráze, to je fakt. Pravdivější než to, že máš nos mezi očima. Hledej Boha. Kéž ho dnes najdeš v jeslích svého srdce. Kéž zakusíš, jak ti přináší spásu. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI ADVENTNÍ: HLEDAČI BOHA IV.

    Mocná jména   Mé dnešní hledání Boha je stručné. On sám nám totiž sděluje: „Tady jsem. Jsem s vámi. Jsem záchrana. Jahve. Emanuel. Ježíš.“ Boha lze velmi snadno najít. Je zde. Mám však dojem, že to nebereme vážně. Ano, to všechno je pravda, ale jaksi nemá vliv na náš život. Neboť často to vypadá tak, že pravda je jedna věc, realita druhá. Chceš důkaz? Mluví se o nutnosti šetřit elektrickou energií a o jejích stoupajících cenách. Kdo to bere vážně? Rozsvícené výzdoby, už týdny na mnoha domech blikají světýlka… Pravda je jedna věc a realita druhá. A čekáme, že stát se postará. Ale pokud se nestará podle našich představ, tak se nadává. Jiný důkaz: Svatý Otec František vyzývá, abychom omezili své nákupy dárků a ušetřené peníze věnovali mrznoucím obyvatelům válkou postižené Ukrajiny. Jistě, papež má pravdu. Ale jak vypadají naše nákupní centra? Ať se zříkají jiní…? Myslím si, že přesně stejný přístup máme k pravdám, které nám sdělují jména Jahve, Emanuel, Ježíš. Bůh je, je s námi, on je naše záchrana (spása, uzdravení, vysvobození…), ale spoléháme na sebe, na známosti, na peníze… Smutně vypadá naše čekání na Vánoce. Reklamy se předbíhají v tom, který obchodní řetězec nám zajistí jakési tradiční Vánoce. Ale mohu říci, že nádherně vypadá naše čekání na Narození Pána. Je vždy nové, žádné tradiční, neboť my jako věřící se předbíháme v tom, abychom sobě i svým blízkým zajistili, že Bůh bude u nás bydlet. Pokud ještě nebydlí. Zpověď, vzájemná ohleduplnost, ticho namísto mnoha řečí, ještě týden adventní písně namísto koled, vnímavost na (skutečné) potřeby jiných, obětavost… To je jen pár věcí, které mi přicházejí na mysl při uvažování, jak svým blízkým zajistit radostné a klidné slavení svátku Narození Páně. Bůh je tady. Bůh je s námi. Bůh je naše záchrana. Jahve. Emanuel. Ježíš. Tato jména ať nám znějí v srdcích, když čekáme, že se zjeví Ježíš Kristus, náš Pán. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI ADVENTNÍ: HLEDAČI BOHA III.

    Poslední polínko Liturgie této neděle nabízí jednu zvláštnost, která se však velmi málo využívá – místo responsoriálního verše: „Přijď, Pane, a zachraň nás“ se může zpívat: „Aleluja.“ Je to dost velký rozdíl. Namísto volání o pomoc můžeme volat: „Chvalte Pána!“ K čemu nás tím Církev vede? Ke změně smýšlení. Když čteme text z Knihy proroka Izaiáše (35, 1-6b.10), tak si můžeme říci: „Jemu se snadno říká: ‚Řekněte malomyslným: Vzchopte se, nebojte se!“ Snad příslib toho, že jednou – neznámo kdy – se něco změní, stačí k tomu, aby se někdo přestal bát o svou budoucnost? Nejsou to všechno jen řeči?“ Vzniká v nás pochybnost… Možná i Jan Křtitel měl podobné dilema. Slyšel o Ježíši a jeho skutcích, ale skutečně je to ten, který má přijít? Je zde pochybnost… Přesně to samé se děje dnes ve světě kolem nás. Nikdo nám nedá jistotu, že nějaké řešení nějakého problému je už konečné a všechno bude v pořádku. Jen si vezměme ceny energií… Samá pochybnost a obavy… Církev nám dnešním responsoriem ukazuje zcela jinou cestu. Učí nás zcela spoléhat na Boha tím, že stále k němu voláme: „Přijď, Pane, a zachraň nás.“ A úplně stejným spoléháním na Boha je i zpěv: „Aleluja!“, neboť víme, že Bůh nás nikdy, skutečně nikdy neopustí. To neznamená, že situace ve světě se bude vyvíjet podle našich představ. Ale můžeme si být jisti, že Bůh v každé situaci dělá přesně to, co je potřebné pro naši záchranu. Jsme povoláni vnímat Boží řešení. A to je to, čím se můžeme navzájem povzbudit, posílit, upevnit. Takto potřebujeme smýšlet. Co řekneš malomyslným, když začnou nad něčím vzdychat a stěžovat si? Určitě je pozorně a s účastí vyslechni, ale v srdci pros Boha, aby ti dal slova útěchy a povzbuzení. Vzpomeň si na Eliáše, jak tři roky žil u vdovy v Sareptě a „mouky z hrnce neubylo a ze džbánu neubýval olej“ (1 Kr 17, 16)? Možná právě to potřebujeme znovu slyšet. Možná někdo bude celou zimu chodit do kůlny po poslední polínko a ono tam jedno pořád bude… V dnešní liturgii jsou použity jen necelé čtyři verše ze 146. žalmu. Je třeba si ho však vzít celý a najdeme v něm tuto větu: „Nespoléhejte se na knížata ani na lidi vůbec; oni pomoci nemohou“ (v. 3). To je směrovka pro nás. Buďme trpěliví (Jak 5, 7) a uvidíme Boží spásu. Je něco, co nutně potřebuješ pro život, ale máš z toho už jen „poslední polínko“? Buď si jistý, že i když ho použiješ, vždy ho znovu najdeš. Tak jako vdova ze Sarepty. Bůh je tvá, moje, naše záchrana! Přečti si tento text ještě jednou a všimni si, že celý je hledáním Boha… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO - Korunka k Božímu milosrdenství

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Korunka k Božímu milosrdenství  

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI ADVENTNÍ: HLEDAČI BOHA II.

    V dnešních čteních vnímám dvě roviny. Jedna je rovina příslibů ohledně budoucnosti. Nastane pokoj, bude spravedlnost, nebude více zla. Je to rovina, která nám přináší naději. Je obsažena ve výrocích typu „bude rozhodovat ve prospěch ponížených“, „dechem svých rtů usmrtí bezbožníka“, „nikdo nebude škodit ani pustošit“ (viz Iz 11, 1–10). I žalmista se vyjadřuje podobně: „…vysvobodí ubožáka, který k němu volá, chudého, kterému nikdo nepomáhá… zachrání život ubožákům“ (Ž 72, 12-13). Dnešní texty tak můžeme pokládat za slova útěchy a naděje. Druhá rovina mi ukazuje, že tyto texty nejsou jen o budoucnosti. Jsou také o tom, jak mám dnes žít nejen proto, abych se nezařadil mezi „bezbožníky, které Pán usmrtí dechem svých úst“, ale také proto, aby „pohané vyhledávali Pánův příbytek“ (srov. Iz 11, 10), aby „vlk mohl bydlet s beránkem“. Obrazy z Knihy proroka Izaiáše jsou symbolické a až se nám nechce věřit, že něco takového je možné. Ale pokud si „oblečeme našeho Pána Ježíše Krista“, jak jsme o tom četli minulou neděli, budeme-li „jedni o druhých smýšlet podle Krista Ježíše“ (srov. Řím 15, 5), jak to posloucháme tuto neděli, tak se nám to v našem malém, osobním světě jistě alespoň trochu povede. Nebo vyrovnávání chodníků (pokud jste někdy něco takového dělali, tak to víte), to znamená napravování vztahů či změna smýšlení není práce na hodinu či den, ale někdy na měsíce, ba i roky. Malá motivace. Znáš nějakého bezbožníka? Člověka, který je svým smýšlením či jednáním na cestě do neuhasitelného ohně (Mt 3, 12)? Možná je to tvůj bratr, tvá sestra, tvůj soused, tvůj kolega, tvůj spolužák. Necháš je tak? Určitě ne! Jak je můžeš změnit, zachránit? Tak, že budeš naplno žít s Kristem. Smýšlet jako Ježíš, mluvit jako Ježíš, jednat jako Ježíš. A jak to Ježíš všechno dělal? S láskou. Prosme Božího Ducha o moudrost, abychom věděli, co znamená smýšlet, mluvit a jednat s láskou. Ať to lidem kolem nás přinese takové poznání, které je změní z bezbožníků na hledače Boha. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - PŘEKVAPENÍ DJ LUPÍKA - Jde s tebou

    Svítící tkaničky můžete zakoupit zde: ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | PŘEKVAPENÍ DJ LUPÍKA | Jde s tebou

  • ZAMYŠLENÍ NA 1. NEDĚLI ADVENTNÍ: HLEDAČI BOHA

    Novému cyklu mých textů pro nový liturgický rok jsem se rozhodl dát název Hledači Boha. Vnímám totiž, že každý den ve svém životě nově potřebuji hledat Boha, setkávat se s ním, mluvit s ním, být s ním. Můžete mě na této cestě doprovázet… „Stane se v posledních dnech…“ (Iz 2, 1). Myslím si, že v Církvi od jejího počátku prožíváme poslední dny. Celé generace celá staletí a nyní my přicházíme „k hoře s Pánovým domem“ a toužíme, aby „nás poučil o svých cestách“, neboť „chceme kráčet po jeho stezkách“. Není totiž jiné cesty. Apoštol Pavel to v listu Římanům vyjádřil slovy „oblečte si Pána Ježíše Krista“ (13, 14a). Poznáváme Boha a učíme se jednat tak, jak to od nás žádá – „ne v hýření a opilství, ne ve smilství a necudnosti, ne v svárech a žárlivosti“, ale stále více podobnější Ježíšovi. Radostnou zvěstí v tom všem je, že naše úsilí být dobří – být podobní Bohu – není ponecháno na naše síly, ale máme „oblečeného Krista“, proto on sám v nás a skrze nás jedná. Mám oblečeného Krista? Jistě, už od křtu. Nechávám ho jednat, spolupracuji s ním, když chce skrze mne konat dobro? Moje odpověď je: „Jak kdy.“ Co mám dělat, aby chvilek, kdy moje jednání neodpovídá mému oblečení, bylo co nejméně, aby se úplně vytratily? Návod mi dává žalmista (Ž 122): „S radostí.“ S radostí chodit do chrámu. S radostí velebit Pánovo jméno. S radostí prosit o pokoj pro bratry a sestry, pro Církev. Návod mi dává Ježíš. Připomíná lidi z dob Noema, kteří viděli, jak Noe staví koráb, ale „nic netušili“ (Mt 24, 39), až přišla potopa. Nebyli připraveni, nečekali to. Ježíš říká, abychom jim nebyli podobní. Naopak, máme bdít. „A co znamená bdít? Ne nespát, ale mít srdce upřené na Boží věci. Hledat a nabývat Boží pohled na svět a události v něm. Vnímat, jak Bůh neustále jedná a vede vše k završení v Kristu. Čili stručně řečeno, máme hledat Boha.“ Vždy a ve všem. Možná někdo označí můj následující pohled za naivní, ale v souvislosti se situací kolem výpovědí lékařů mi přišlo na mysl Boží řešení, které může dokonale všechny zaskočit. Prosme Boha, aby v každé farnosti daroval několika pokorným lidem dar uzdravování. Bude méně nemocných a bude čas dát zdravotnictví do pořádku. A zároveň se Boží chrámy zaplní vděčnými lidmi… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/