Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení na svátek Sv. Rodiny - kde je Pán Bůh doma?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 25.12.2021

    V jednom kláštore sa v roku 1994 stalo toto: Na prechodové dvere zo školy do kláštornej časti niekto klopal. Išiel otvoriť kňaz, ktorý tam bol len krátko. Za dverami stál asi dvanásťročný chlapec, ktorý sa opýtal: „Pán Boh už je doma?“ Zaskočený kňaz zareagoval. „Pán Boh je u nás vždy doma.“ Teraz bol zaskočený chlapec. Preto povedal. „Nie tak. Pýtam sa, či je Pán Boh už doma.“ Dosť dlho trvalo, kým vysvitlo, že chlapec sa nepýta na Pána Boha, ale na pána Bohuša, ktorý bol v kláštore zamestnaný. Spomenul som si na túto udalosť pri čítaní dnešných textov. Anna v Prvej knihe Samuelovej (1, 20 – 22. 24 – 28) prichádza k Helimu so svojím synom a odovzdáva mu ho do výchovy, aby bol po všetky dni života zasvätený Pánovi. Žalm ako odpoveď na čítanie vyzdvihuje tých, čo bývajú v dome Pánovom, hovorí o nesmiernej túžbe duše – o zmieraní po nádvoriach Pánových. V evanjeliu zas vidíme Ježiša, ktorý je tam, kde ide o jeho Otca – v chráme. Všetci vlastne hovoria o tom istom – že najdôležitejšie je byť tam, kde je Pán Boh doma. A kde je Pán Boh doma? Vo Svätej rodine to bolo všade tam, kde bol Ježiš. „Potom sa s nimi vrátil do Nazareta a bol im poslušný“ (Lk 2, 51). A kde je doma pre nás? No predsa v nás. Ján (1 Jn 3, 1 – 2. 21 – 24) hovorí, že sme Božie deti. Ak je to pravda, tak Otec je vždy s nami. Pán Boh je doma v našom srdci, v nás. Ján to ešte zdupľuje: „Kto zachováva jeho prikázania, ostáva v Bohu a Boh v ňom.“ Toto by mala byť neustála túžba nášho srdca – aby bol Pán Boh u nás stále doma, aby každá naša rodina bola svätá, aby každý náš dom bol chrámom, v ktorom prebýva Boh. Myslím, že práve k tomu nás – hoc aj inými slovami – volá synoda: kráčať spolu tak, aby u nás (v našej miestnej cirkvi) bol Pán Boh doma. Tak by som chcel zažiť to, čo sa kedysi hovorilo medzi pohanmi pri pohľade na kresťanov: „Pozrite, ako sa milujú!“ Na jednej strane je to také jednoduché – stačí len robiť dobro každému, s kým sa stretneme. Na druhej strane je to také ťažké, ako to opisuje svätý Pavol v Liste Rimanom: „Lebo chcieť dobro, to mi je blízko, ale robiť dobro nie“ (7, 15 – 24). Boží Duch nám pomôže. Dôverujme a kráčajme!

  •

    P. Roman Vlk – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH 2021

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 24.12.2021

    Víte, jak se dostal vůl a osel do Betléma? Povídka z knihy Bruna Ferrera - Vánoční příběhy pro potěchu duše   P. Roman Vlk | VÁNOČNÍ PŘÍBĚH | 2021

  • P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Jsou příběhy v Bibli pravdivé?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Otázky: 1. Jsou všechny příběhy z Bible skutečně pravdivé? 2. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? 3. Kterou postavou bys chtěl/a být v Betlémě a proč? Host: Marie Slimaříková   Evangelium (Lk 1,39-45) V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Jsou příběhy v Bibli pravdivé?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI ADVENTNÍ: TVŮRČÍ ČEKÁNÍ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Dnešní texty spojuje čekání. Dokdy? „Dokud rodička neporodí,“ říká tajemně Izajáš. Evangelium už jasně říká, kdo je ta rodička – Maria, jejíž mateřství Alžbětě odhaluje sám Boží Duch, že čekání je již dlouhé, a naléhavě se obrací na Pána, aby již jednal: poslouchej, zaskvěj se, vzbuď, přijď, vrať se, shlédni, navštiv, chraň! Slavnost Narození Páně je za pár dní. Naše čekání vrcholí. Doufám však, že to není čekání jen na Vánoce, ale zejména na setkání a přebývání s Ježíšem. Čekání, že i nás naplní (znovu a znovu) Duch Svatý a probudí v nás naléhavou touhu po záchraně. Neboť i naše doba (tak jako každá před námi i každá, která možná ještě přijde) vyžaduje Boží zásah, aby jeho maličcí nezahynuli. Vždyť v nikom jiném nemáme naději, jen ve svém Bohu. Právě toto vědomí – že Bůh je naše naděje, že Bůh je s námi – nám dává schopnost prožívat v klidu i tyto dny. Pokud nás omezení účasti na mši svaté, ale i jakékoli jiné omezení obírají o pokoj, šíříme-li kolem sebe hněv, vzdor, jsme-li příčinou rozdělení, hádek, sváru ve vlastních rodinách či na pracovišti, tyto dny nás volají konat pokání za naše bezbožné (bez Boha) úsilí řešit věci vlastními silami a znovu přijmout Boží pokoj. A s pokojem v srdci hledat nové cesty. Všimni si Marie. Dostala se do nové situace a vydala se na novou cestu. Spěchala být s těmi, u kterých doufala najít porozumění, potěchu, povzbuzení. Určitě ji vedl Boží Duch. I my jsme v situaci, v jaké nikdo z nás nikdy nebyl. Proto je naším úkolem – i oficiálně zadaným Svatým Otcem Františkem – vydat se na novou cestu. Jsme povoláni učit se společně kráčet tak, abychom si byli navzájem oporou, ne kamenem úrazu a skálou pohoršení. Neboť individualismus, který jsem zmiňoval v minulém textu, nás vede na scestí, kde se vytváří chorobné napětí a hříšný hněv. Ale společné kráčení nás vede k pokoji, který je tvořivý a hledá dobro, zejména věčné dobro každého, s kým putujeme. Maria šla k Alžbětě a spolu kráčeli tři měsíce. S kým chci kráčet na synodální cestě? Už jsem někoho pro toto kráčení oslovil, nabídl společenství víry, naděje a lásky?

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Pán Ježíš s lopatou?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 11.12.2021

    Otázky: 1. Pán Ježíš s lopatou? 2. Kdo stvořil Boha? 3. Proč je jedna svíčka na adventním věnci růžová? Host: P. Pavel Stuška   Evangelium  (Lk 3,10-18) Lidé se ptali Jana (Křtitele): "Co máme dělat?" Odpovídal jim: "Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně." Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: "Mistře, co máme dělat?" On jim odpověděl: "Nevybírejte víc, než je stanoveno." I vojáci se ho ptali: "A co máme dělat my?" Odpověděl jim: "Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem." Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: "Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným." Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Pán Ježíš s lopatou?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI ADVENTNÍ: SPOLEČNÁ RADOST

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 11.12.2021

    Křtem jsme vstoupili do země žijících. Od té doby můžeme plně vnímat, že Bůh je s námi, je naší spásou i záchranou. Bůh nad námi plesá a jásá. Bůh je náš pokoj. Takové myšlenky můžeme nalézt v dnešních liturgických textech. A možná při jejich čtení objevíš další, které zvlášť promlouvají k tvému ​​srdci. Jsou pravdivé. Můžeme v nich nalézt i jedno mimořádné povolání všech křesťanů – povolání radovat se. Mimořádně proto, že jde o jinou radost, než jakou nám nabízejí smysly. Jedná se o radost v Pánu. Je to radost, která nezávisí na tom, jak se cítíme, zda se nám daří nebo nedaří, jestli nás chválí nebo pronásledují, zda jsme v nemocnici nebo na pláži. Radost v Pánu vyplývá ze života s ním za všech okolností. A to je přesně to, co svět nemůže pochopit. Taková radost totiž přináší Boží pokoj, dává nám schopnost nebýt ustaraní. To neznamená, že jsme lhostejní k utrpení či bolesti – vždyť jinde Pavel říká: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ (Řím 12,15). Čili i pláč nám nesmí být cizí – ale nesmí nás ani obrat o radost v Pánu. Jak se taková radost projevuje? Především již zmiňovaným pokojem, který naplňuje srdce radujícího se člověka. Mírností - Pavel píše, že všichni lidé ji mají na nás vidět. A také modlitbou plnou díků – a to i tehdy, když prosíme. Je však jedna vlastnost radosti v Pánu, která je dnešních textech poněkud ukrytá – taková radost se prožívá spolu s lidmi: v rodině, ve společenství, ve farnosti. Radovat se v Pánu sám je oxymoron (spojení slov, která se navzájem vylučují, například kulatá kostka). Nemůžu se radovat v Pánu, pokud se o svou radost nepodělím, pokud si ji nechávám pro sebe. Taková radost společenství je ukryta i ve výzvě proroka Sofoniáše: „Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero!“ (Sof 3,14). Prorok zde slovem dcera oslovuje celý národ, ne jednotlivce. A z čeho se mají radovat? „Pán je s tebou!“ A všimni si, že když se Jana Křtitele lidé ptají, co mají dělat, zaměřuje jejich pozornost na lidi kolem nich: podělit se, být spravedlivý, nikoho netrápit a nekřivdit… Neříká jim, že mají více chodit do chrámu a více se modlit. To jsou totiž samozřejmosti. Ale říká jim, že nesmějí být individualisté, že mají dělat všechno pro to, aby lidé kolem nich se měli lépe, aby mohli mít také radost v Pánu. Když kráčíme cestou synodu s Ježíšem, je čas trochu si zpytovat svědomí, jestli jsme neprosákli smýšlením individualismu. Například ve vztahu ke mši svaté. „Já a Ježíš“ je sice krásná věta, ale pokud nepřejde do „my a Ježíš“, tak se stává egoismem. Nedovolme to, ale místo toho „plesejme a jásejme, neboť s námi je Bůh“ (Iz 12,6). Všimni si, že i Izaiáš mluví v množném čísle. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Jak mám připravit cestu Pánu Ježíši?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 4.12.2021

    Otázky: 1. Proč Pána Boha nevidíme? 2. Jak se někdo stane knězem? 3. Jak mám připravit cestu Pánu Ježíši? Host: P. Dominik Kovář   Evangelium  (Lk 3,1-6) V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu."   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Jak mám připravit cestu Pánu Ježíši?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI ADVENTNÍ: VYBRAT SI, CO JE LEPŠÍ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 4.12.2021

    Kráčet společně (Syn hodos) Pán dává moudrost k pochopení jeho slov a vidění souvislostí. Sestavil své slovo tak, aby mluvilo ke každému srdci, ochotnému poslouchat a chápat. A přestože jeho slova byla napsána před tisíciletími, i dnes mají schopnost, moc měnit srdce toho, kdo je přijímá. Prorok Baruch slibuje něco, v co Izrael ani nedoufal – slavný návrat na Sion. Když se však podíváme na dějiny, tak návrat ze zajetí nebyl až tak slavný. Stačí si v Bibli přečíst Knihu Nehemiáš a Knihu Ezdráš. O kom to tedy prorok mluvil? Zkus si v tomto čtení nahradit slovo Jeruzalém či Izrael slovem Církev. A zjistíš, že prorok mluví i o konci všech dnů, kdy se se zvednutou hlavou vydáme vstříc Pánu. Jan Křtitel, nad kterým zaznělo Pánovo slovo, ohlašoval jeho příchod (Lk 3,1-6). Ale týká se to jen Ježíše před dvěma tisíci lety, jak to vyjadřují první verše této perikopy, které kladou Janovo ohlašování do konkrétní historické doby? Toto slovo určitě platí i pro nás v roce 2021: Pán je blízko. Žalmista jásá nad návratem zajatců na Sion. Církev jásá nad návratem ztracených synů a dcer, kteří konají pokání. Ale zároveň stále volá: „Změň, Pane, naše zajetí!“ Stále si je vědoma, že nese osivo k setí s pláčem, neboť trpí. Ale čeká, že při návratu Páně mu s jásotem donese plné snopy. A co odhaluje Pavel v listu Filipanům? Lásku jeho srdce, které touží, aby všichni Filipané rostli v poznání a chápání až do dne Ježíše Krista. Myslíš, že když je Pavel v nebi, tak teď už po tom netouží? Ale už nemyslí s radostí a touhou („srdcem Ježíše Krista“) jen na Filipany, ale na všechny, kdo uvěřili evangeliu a snaží se být čistí pro Kristův den. Boží slovo je živé a účinné. Když se v těchto dnech snažíme společně kráčet (prožíváním synodu), podívejme se na situaci Církve možná ne v nějakém globálním pohledu, ale na Církev zcela blízko. Na naše sousedy. Jak s nimi kráčíme vstříc Pánu? Vědí o nás (a zejména vidí na nás), že se snažíme být svatí a bez úhony? Neproviňujeme se vůči nim svým nezájmem o jejich život? Jak bychom je mohli pozvat ke společnému kráčení při prožívání evangelia? „S radostí prosím za vás všechny,… abyste uměli rozeznat, co je lepší“ (Flp 1,4.10).   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Co to znamená mít zatížené srdce?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 27.11.2021

    Otázky: 1. Co to znamená mít zatížené srdce? 2. Co je to kněžský seminář? 3. Kdo se stane stavitelem biblického puzzle v soutěži z Vlčího doupěte?   Evangelium (Lk 21,25-28.34-36) Ježíš řekl svým učedníkům: "Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka."   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Co to znamená mít zatížené srdce?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 1. NEDĚLI ADVENTNÍ: CÍL

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 27.11.2021

    Kráčet společně (Syn hodos) Již přes měsíc kráčí Církev po celém světě po synodální cestě. Někde intenzivně, někde jako hlemýžď. Důležité je však jít dopředu, rychlost není až tak podstatná. Ale důležité je také mít vždy jistotu, že jdeme po správné cestě. Pokud totiž někdo rychle běží mimo silnici, tak se rychle vzdaluje od cíle. Proto je velmi dobré, že biblická čtení První adventní neděle nám velmi jasně připomínají cíl našeho společného kráčení: „Juda dosáhne spásy a Jeruzalém jistoty“ (Jer 33, 16); „Pán bude důvěrným přítelem tím, co se ho bojí“ (Ž 25 , 14); „…abyste byli bez úhony…, když přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými“ (1 Sol 3, 13); „abyste mohli… postavit se před Syna člověka“ (Lk 21, 36). Tyto texty nám v různých obrazech ukazují jediný cíl – setkání s Pánem, se kterým pak budeme už navždy. Tento cíl máme mít vždy na paměti, vždy před očima, vždy v srdci a s ním konfrontujme všechny dílčí cíle a snažení, aby byly s tímto velkým cílem neustále v souladu. V každém čtení se dnes zároveň dá najít také něco, co cestu k našemu cíli konkretizuje: „…konat právo a spravedlnost“ (Jer 33, 15; vím, vytrhl jsem to z kontextu, ale ať mi je odpuštěno); „zachovávat jeho smlouvu a jeho příkazy“ (srov. Ž 25, 10b); „jak máte žít a líbit se Bohu“ (1 Sol 4, 1); „Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena obžerstvím, opilstvím a starostmi o tento život… bděte celou dobu a modlete se“ (Lk 21, 34. 36). Tamhle je cíl, toto je cesta. Pokud se nám obojí zdá sotva realizovatelné a náročné, těžko dosažitelné, tak ještě něco z dnešních textů vytáhnu: „Hle, blíží se dny, – říká Pán –, když splním příslib spásy“ (Jer 33, 14); „ukazuje cestu hříšníkům. Pokorné vede ke správnému jednání a tichému poučování“ (Ž 25, 8–9); „Pán ať zvelebí a rozhojní vaši lásku… Ať posílí vaše srdce“ (1 Sol 3, 12-13). Bohu velmi záleží na tom, abychom svého cíle dosáhli. Až tak, že to on sám jedná v nás a v náš prospěch. A teď se vrátím k synodě. Ta totiž mluví o společném kráčení na cestě k cíli. A tak si můžeš vzít například tento text, dát dohromady rodinu či přátele nebo jen tak ad hoc pár lidí (fyzicky po uvolnění omezení nebo nyní online) a spolu si po modlitbě a přečtení biblických textů této neděle klást otázky: Kráčím vědomě s někým k tomuto cíli? Nemáme nějaké dílčí cíle, které nás vedou mimo silnici a daleko od cíle? Co udělat, aby naše společné úsilí pomohlo i jiným lidem, se kterými žijeme/setkáváme se, zaměřit se na náš cíl – být s Ježíšem? Vím, chci náročnou věc, vždyť nejsme zvyklí mluvit o své víře. Ale právě to chce synoda změnit. Chce, abychom kráčeli společně. Zkusme to. Boží Duch přijme naši ochotu a povede nás – nejen v rozhovorech, ale zejména ve změně smýšlení i jednání.