Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBY V NAŠÍ FARNOSTI

      Mše kostel sv. Vojtěcha 24. 12. neděle   7:30 a 15:00 – mše pro děti 24. 12. neděle   22:00 25. 12. pondělí  7:30 a 10:30 26. 12.  úterý      7:30 28. 12.  čtvrtek    7:30 29. 12.  pátek      18:00 30. 12.  sobota    7:30 31. 12. neděle   7:30 a 10:30 1. 1.      pondělí  7:30 a 10:30   Adorace v kostele sv. Vojtěcha 28. 12.  čtvrtek 8:00- 10:00     Mše kaple sv. Anny v Kvítkovicích 24. 12. neděle  9:00 25. 12. pondělí 9:00 26. 12. úterý     9:00 31. 12. neděle  9:00 1. 1.     pondělí 9:00             Besídka u jesliček kaple sv. Anny 1. 1.     pondělí           15:00

  •

    PŘÍSTUP K JESLIČKÁM V OTROKOVICÍCH A JEJICH HISTORIE

    Otrokovické jesličky budou pro veřejnost přístupné v tyto dny: Na štědrý den 24. 12.     od 13.00 do 14.45 Od 25. 12. do 1. 1.            od 14.00 do 17.45     Otrokovické jesličky – Historie, tvůrci, příběhy V boční kapli farního kostela sv. Vojtěcha je ve vánoční době umístěn dřevěný vyřezávaný betlém. Kolem chléva stojí tři králové, muž s dítětem, žena vedoucí kozu, malí kluci, maminka s nemluvnětem na ruce a spousta dalších postaviček – ti všichni chtějí pozdravit narozeného Ježíška. K tomu hrají nejen chóry andělské nebo pastýř s píšťalou, ale i celá cimbálová muzika, a když probíhají bohoslužby, tak i digitální varhany… Vydejme se k betlému i my a seznamme se s jeho historií a příběhy, které ho doprovázely.   Vznik betlému v roce 1972 Po 2. světové válce vlastnila otrokovická farnost jen malé jesličky ze sádrových figurek. Doba společenských otřesů a perzekuce církví v 50. a 60. letech nebyla příznivá úsilí pořídit si větší a výpravnější betlém. Až někdy kolem roku 1970 se tehdejší nový otrokovický farář P. Vojtěch Frélich dohodl s Bernardem Kučerou, amatérským řezbářem ze Sazovic, jehož postavičky stály u mnoha jesliček v okolí, že vyřeže figurky pro nový otrokovický betlém. Nové jesličky byly dohotoveny asi v roce 1972 a obsahovaly 12 figurek. Sv. Josef a Panna Maria, tři králové, pastýř s holí, babka s kozou, žena v široké sukni, několik malých kluků a oveček. Určitě byl součástí jesliček i Ježíšek, ale patrně nebyl zdařilý, protože za pár let byla jeho figurka vyřezána znovu jiným autorem. Ačkoli betlém byl v průběhu let značně rozšířen, postavy Bernarda Kučery tvoří stále základ a přes různé úpravy nesou znaky svého původního tvůrce – lidového řezbáře: typická kompozice figurky, její náklon, podobné oblečení, a to vše v hrubé řezbě s většími ploškami na povrchu. Dochovala příhoda, jak se farář Frélich a řezbář Kučera poprvé setkali. Bylo to v létě roku 1970, kdy se farář přišel s partou ministrantů do Sazovic podívat na známý velký sazovický betlém, který obsahoval kolem 50 figurek rozestavěných na ploše asi 5 x 4 m. Betlém byl přístupný po celý rok u Kučerů v kůlně jejich zemědělské usedlosti. Prohlížet si jesličky uprostřed žní muselo být velmi zvláštní…   ◼ Bernard Kučera (1922–1999) Bernard Kučera byl sazovický občan, po celý svůj život pracoval v zemědělství. Od mládí se věnoval řezbářskému řemeslu, byl však spíše samouk a učil se u jiných lidových umělců. Inspiraci hledal v betlémech v regionu, zejména v bazilice na Hostýně. Později se jeho figurky staly ozdobou jesliček mnoha obcí a řadu z nich vlastní různí občané v okolí. Byl známý jako autor sazovického betlému.     Postupné úpravy betlému Figurky v betlému měly dosti hrubou řezbu a patrně z toho důvodu někdy kolem roku 1975 P. Frélich požádal Antonína Berku, řezbáře a akademického sochaře, který se nedlouho předtím do města přistěhoval, aby je upravil. Věřil, že jako vyučený řezbář je udělá jemnější, propracovanější a živější. Antonín Berka upravoval figurky přibližně v letech 1975–1980. Údajně tomu nebyl příliš rád, nechtěl ale prosbu faráře odmítnout. Na některých postavičkách jsou jeho zásahy dobře patrné, např. na Panně Marii a sv. Josefovi jsou řezy zepředu zcela jiné než u ostatních figurek a odlišná je i barva dřeva. Odlišné techniky jsou vidět i na volkovi s oslem ve chlévě. Stojí na nahrubo řezaných podstavcích od Bernarda Kučery, ale jinak jsou zvířata už zpracována jemněji. Antonín Berka také sám doplnil jesličky vlastními figurkami. Od ostatních se odlišují propracovanou anatomií a tím, že jsou ozdobeny mnoha detaily. Zcela změnil postavu ženy se širokou sukní – stala se z ní žena chovající na ruce dítě. Jeho dílem je také anděl vznášející se nad chlévem a Ježíšek ležící v jesličkách – svědčí o tom jeho iniciály v podstavcích obou figurek. Oba řezbáři se po úpravách figurek osobně setkali. Pan Kučera viděl, že jeho původní figurky jsou po úpravách líbivější a údajně Antonínu Berkovi nabídl spolupráci, že by vyřezávali ve dvojici Ten však na ni nepřistoupil, protože podle jeho názoru vyřezávaná figurka má mít jediného autora. Vážil si děl, která někdo ze záliby a s radostí vytvořil, a respektoval jejich styl, byť nebyl dokonalý.   ◼ Antonín Berka (1905–1995) Rodák z Leštiny u Zábřeha, od roku 1975 bydlel v Otrokovicích. Vyučil se řezbářem a poté na UMPRUM v Praze vystudoval sochařství. Jeho práce ze dřeva i kamene jsou k vidění po celé republice. Vytvořil například několik soch do chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech, boční oltář v kostele sv. Bartoloměje v Zábřehu a Pietu u kapličky nedaleko Zábřeha. Je také autorem Krista na kříži ve starém otrokovickém kostele. Byl spoluzakladatelem Chrámového družstva v Pelhřimově, které se zabývalo tvorbou sakrálních uměleckých děl. Komunistický režim však družstvo zlikvidoval a Antonín Berka působil až do konce života jako svobodný umělec.     Současnost betlému V době, kdy probíhala úprava figurek, se přistěhoval do Otrokovic Josef Švehlík. Ve volném čase se věnoval vyřezávání ze dřeva a v pozdějších letech se u Antonína Berky postupně seznamoval s finesami řezbářského řemesla. Po roce 2000, když odešel do penze, obohatil jesličky o sadu dalších postav. Nejprve to byla matka s dítětem, jako náhrada podobné dvojice, která byla ukradena. K ní pak časem přibyl otec s klukem s lucerničkou, pár dědečka s babičkou a po roce 2012 další účastníci betlémského děje, zejména parta muzikantů: houslista, basista, klarinetista se synem a muž u cimbálu. Zajímavostí je, že houslista byl vyřezán podle skutečné postavy autorova kamaráda. Štíhlé figurky pana Švehlíka stávají v betlémě vzadu po bocích chléva. Mají jemně hlazený povrch a na rozdíl od ostatních jsou oblečené spíš po městsku, muži mají na hlavě kulaté klobouky. Zajímavostí je, že trojice, v níž muž drží za ramena ženu a dítě, má na sobě náznak již dávno zapomenutého otrokovického kroje. Autor při řezání použil nákres zapůjčený z muzea.     Čeho si dále můžeme všimnout Každý z řezbářů nám zanechal také několik zvířátek, hlavně ovcí. Někdy za tím byla snaha paletu figurek rozšířit, jindy to byl výraz nouze, to když se ovečka od jesliček prostě ztratila. I na ovečkách jsou dobře patrné různé styly jednotlivých řezbářů, s jistotou se dá určit, kdo kterou ovečku vytvářel. Chlév, v němž je umístěna Svatá rodina, je z tmavšího akátového dřeva a byl zhotoven dnes už neznámým tvůrcem. Pozadí celé scény znázorňuje širou betlémskou krajinu, tak jak kdysi skutečně vypadala, a nakreslil ho akrylem na plátně v letech 2014-2016 otrokovický farník Jan Kropáč. Inspiroval se při tom obrazem Betléma od anglického krajináře a cestovatele Davida Robertse, který vznikl při jeho cestě do Svaté země. Když ve vánočním čase přispěcháte i vy k jesličkám se poklonit Ježíškovi, zkuste se chvíli zastavit, prohlédnout si jednotlivé postavičky a připomenout si příběhy, které jsou s nimi spojené. Otrokovický betlém je výrazem lásky Boha k člověku i kusem historie otrokovické farnosti 20. a 21. století. Vaši pozornost si zcela jistě zaslouží.    

  •

    Připojme se k modlitbám za oběti i rodiny postižené střelbou v Praze

      Zítra v sobotu 23. 12. se ve 12:00 se na pět minut v celé arcidiecézi rozezní zvony.  Administrátor olomoucké arcidiecéze biskup Josef Nuzík zve všechny věřící a lidi dobré vůle k modlitbě za oběti střelby na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.   „… Myslím v tuto chvíli na oběti tohoto nesmyslného násilí i na všechny jejich blízké, kteří se v předvánočním čase, v očekávání svátků pokoje, najednou musejí vyrovnávat se ztrátou svých nejdražších. Na všechny, které tato tragédie postihla, pamatuji nyní ve svých modlitbách.“

  •

    800 let od prvních jesliček sv. Františka

      Letos to bude 800 let ode dne, kdy sv. František z Assisi vytvořil u městečka Greccio první betlém. Při této příležitosti je možné získat plnomocné odpustky až do 2. února 2024, svátku Uvedení Páně do chrámu, a to modlitbou před betlémem v kostelích spravovaných františkánským řádem po celém světě.   Nejbližší kostel je pro nás v Uherském Hradišti. https://www.frantiskani.uh.cz/     V rámci oslav požádala Konference františkánské rodiny papeže Františka o schválení plnomocných odpustků. V žádosti Svatému otci napsali: "Chceme podpořit duchovní obnovu a posílit život v milosti, a proto žádáme, aby od 8. prosince 2023, slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, do 2. února 2024, svátku Uvedení Páně do chrámu, získali věřící za obvyklých podmínek plnomocné odpustky za podmínek, že navštíví kostely spravované františkánským řádem po celém světě a zastaví se v modlitbě před betlémy, které jsou tam vystaveny."   Apoštolská penitenciárie žádost uvítala a umožnila věřícím získat tento odpustek za obvyklých podmínek. Nemocní nebo ti, kteří se nemohou fyzicky účastnit, mohou odpustek získat tak, že obětují Pánu své modlitby, bolesti a utrpení svého života.   Co je to plnomocný odpustek? Plnomocný odpustek je milost udělená katolickou církví díky zásluhám Ježíše Krista, Marie a všech svatých, která odstraňuje časný trest za hřích. Odpustek očišťuje člověka od všech časných trestů za hřích, vždy však musí být doprovázen úplným odpoutáním se od hříchu.   Podmínky pro udělení odpustků: 1. Vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu, a to i všednímu 2. Svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl papeže. Ke svátosti smíření a přijetí eucharistie mohou věřící přistoupit až 20 dní před nebo po vykonaném skutku pro získání plnomocných odpustků. Je vhodné, aby se svaté přijímání a modlitba uskutečnily ve stejný den, kdy byl skutek vykonán. Jedna svátost smíření stačí k získání několika plnomocných odpustků. Pro každý plnomocný odpustek, který chce člověk získat, je však nutné samostatné přijetí eucharistie a samostatná modlitba na úmysl Svatého otce.  

  •

    Vyšel nový FOM

    Před vánočními svátky vyšel nový Farní občasník. Poděkování patří všem, kdo se na jeho vydání podíleli. FOM ke stažení zde: FOM 2023-06(12) web

  •

    Zamyšlení BŮH MI DŮVĚŘUJE (TŘETÍ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Dnes ráno při modlitbě mě Pán Bůh zaskočil. Řekl mi: „Důvěřuji ti, že tento den zvládneš.“ Vždy mě taková slova překvapí. Já bych měl důvěřovat Bohu. Ale Bůh říká, že on důvěřuje mně. Je to až neuvěřitelné - Bůh stvořil nový den, daroval mi ho a chce, abych toto dílo dokončil. Chápeš? Já, obyčejný človíček, mám pracovat na dovršení toho, co Bůh začal. Bůh mi věří, že to zvládnu! Je to jakoby Michelangelo rozpracoval Pietu a pak mi řekl: „Dokonči to!“ Dnešní texty k tomu uvádějí, že Bůh mi dal vše potřebné k tomu, abych tento den zvládl. Pomazal mě, oděl rouchem spásy, zahalil pláštěm spravedlnosti (viz Iz 61, 1. 10). Maria ve svém chvalozpěvu k tomu přidává: „Velké věci mi učinil ten, který je mocný“ (Lk 1, 49). Bůh ze své strany udělal všechno, abych tento den prožil na jedničku. Mým úkolem je – jako Maria – spolupracovat s touto milostí. Jak konkrétně? Možná tak, jak nás k tomu volá apoštol Pavel: „Radujte se! Modlete se. Vzdávejte díky. Vše zkoumejte. Držte se toho, co je dobré. Chraňte se zla v jakékoli podobě“ (srov. 1 Sol 5, 16–22). Evangelista Jan k tomu přidává úkol dávat svědectví o světle. Dostal ho sice přímo Jan Křtitel, ale každý, kdo se setkal se Světlem, je povolán vydávat o Světle svědectví. Někdy až bolestně vnímám, jak mnozí křesťané stále nerozlišují mezi světlem a temnotou. Stav naší společnosti (kde se ještě hodně lidí hlásí ke křesťanství) je toho jasným důkazem… I reakce na poslední pastýřský dopis našeho otce biskupa odhalují, jak mnozí upřednostňují temnotu svého „já to tak cítím“ před světlem jasného učitelského úřadu (pastýřský list žilinského biskupa). Jak Jan vydával svědectví o světle? Nejen tím, že ukázal na Ježíše, ale také tím, že poukazoval na temnotu: „Nesmíš žít s manželkou svého bratra!“ (Mk 6, 18). Stálo ho to život. Neboť chránil sebe i tehdejší společnost před zlem. Pokud bych měl poradit někomu předsevzetí na Advent či do nového roku, asi bych mu doporučil učit se rozlišovat temnotu od světla. Učit se hledět na svět a všechno, co je v něm, Božíma očima. Chránit se zla v jakékoli podobě. Ale k tomu potřebuji denně být se Světlem. V hloubce srdce.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Tv Noe o Noře Střelcové – mamince 6 dětí, kterou můžete u nás v kostele podpořit

      Tento týden je možné na obrazovce Tv Noe shlédnout pořad o mamince, jejíž jméno u nás v kostele z ohlášek možná někomu utkvělo paměti. V ohláškách se objevovala prosba, že zakoupením kalendáře s fotografiemi jejích obrazů přispějete této rodině. Tv Noe byla u ní na návštěvě a vznikl zajímavý medailon o celé její rodině.   TV Noe ARTBITR – Kulturní magazín Nora Střelcová, malířka 16.12. Sobota         19:30  19.12. Úterý           13:40 22.12. Pátek           14:00   Pořad v archivu TV Noe najdete zde.     V této době se může stát, že kolem nás přibude lidí, kteří se dostanou do složité životní situace. Mezi ně jistě patří Nora Střelcová, máma šesti dětí, která v covidové době byla nucena opustit zaměstnání v sociálních službách. Jak to začalo... Po sedmnácti letech na mateřské "dovolené" začalo pátrání po povolání. Navázala jsem na předchozí práci s lidmi v keramickém ateliéru Koněšín jako aktivizační pracovník v sanatoriu pro duševně nemocné. I tam jsem na žádost vedení nakonec skončila se štětcem v ruce a malovala dlouhou chodbu v suterénu rozkvetlými loukami. Potom přišel lockdown, já musela zůstat se šesti dětmi doma a ze dne na den přišla o práci. Uvolnil se tak i čas pro tvorbu a začaly postupně přicházet žádosti a zakázky na moje obrazy a keramiku. Tohle je příběh mámy a přátel, kteří se rozhodli podpořit ji v jejím obdarování a pomáhají ji nabízet její uměleckou tvorbu. I u nás ve farnosti si budete moci zakoupit kalendář s jejími obrazy a takto ji i její rodinu podpořit. K své tvorbě s názvem Z krajin duše napsala:  "Snažím se do každého tahu štětce zvát Boha. Když tvořím, stále kolem sebe pozoruji Jeho dílo, žasnu nad každým detailem, volbou barev a provedením v dokonalých proměnách ročních období. Přesah Jeho díla je v tom, co zachycuje a ve mě způsobuje. To, co je na tom nejvíc strhující je samotný dojem/prožitek srdce, který ve mě rozrezonuje neuchopitelné vanutí Jeho Ducha. A já jsem vděčná, že Ho můžu kopírovat v malém provedení."  

  •

    Staňte se třeba i s vašimi dětmi dobrovolníky Tříkrálové sbírky

      Blíží se konec roku a s ním i vánoční svátky Je to období plné lásky i dobrých skutků. Krátce po novém roce chodívali podle lidových tradic v našich ulicích tři králové. Většina z vás se i dnes každoročně setkává s malými koledníky, kteří zazvoní u vašich dveří, aby vám zazpívali koledu a popřáli vše dobré do nového roku. Tento starobylý zvyk v posledních letech známe zejména díky organizaci Charita ČR, které každoročně pořádá Tříkrálovou sbírku. Již více jak 20 let vysílá své koledníky, aby všude tam, kam přijdou, přinášeli radost a pokoj. A nejen to. Tříkrálová sbírka má ještě větší přesah. Lidé, které koledníci navštíví, mají možnost přispět jim do kasičky a tím pomoci těm nejpotřebnějším.   I naše otrokovická Charita pak může díky těmto darům pomáhat tam, kde je to třeba. A to i lidem ze svého nejbližšího okolí, v minulosti pomohla např. i několika dětem, školákům místních škol, ale i lidem, kteří se dostali do obtížných životních situací. Více informací o této sbírce najdete na stránkách https://www.otrokovice.charita.cz/charita-otrokovice/trikralova-sbirka/. Má-li tato pomoc pokračovat i nadále, bez pomoci velkého množství dobrovolníků se to neobejde. Charita Otrokovice proto hledá nové koledníčky i dospělé osoby jako jejich doprovod. Skupinku koledníků tvoří tři děti (příp. i dospělí) a jeden dospělý vedoucí, kterým je svěřen určený kolednický úsek. Odměnou vám bude hezky prožitý den a radost z vykonaného dobrého skutku.  Přidáte se k nám?   Požehnání koledníkům bude v sobotu 6. 1. 2024 při mši svaté v 8:30 hodin v kostele sv. Vojtěcha. Po mši svaté bude v sále pod kostelem připravena snídaně, po ní koledníci převezmou vše potřebné a odcházejí na jim určené místo.   Letošní ročník Tříkrálové sbírky proběhne v sobotu 6. ledna 2024 od 10 do 15 hodin.   U dětí, které se zapojí, je nutné vyplněné a odevzdané potvrzení od rodičů, abychom i s nimi mohli počítat. Potvrzení je nutné odevzdat nejpozději do 22. 12. v kostele nebo na Charitě. Potvrzení ke stažení zde: přihláška TKS Otrokovice 2024 Prosíme, dodržte termín odevzdání, je důležitý pro organizaci sbírky!!!!!   Bližší informace vám rádi poskytneme.   Jan Žalčík Koordinátor TKS   Charita Otrokovice Na Uličce 1617, 765 02 Otrokovice Tel. 734 684 878 zalcik@otrokovice.charita.cz otrokovice.charita.cz

  •

    Mše svatá – závěrečné obřady

      Dnes jsme dokončili procházení částí mše sv., a to závěrečné obřady. Zažili jsme pro mě silné Boží načasování, kdy se k nám dostává skrze časopis Milujte se příběh Michaelky Haukové, která umírá pouze v 6 letech. Navíc v naší farnosti žije její sestřenice, která ji v okamžiku její tragické smrti držela za ruku a seděla dnes na mši sv. v první lavici. Michaelka měla takové poznání Ježíše, že již ve 4 a půl letech mohla přistupovat ke sv. přijímání. Přestože umírá v pouhých šesti letech, jsou svědectví o zázračném uzdravení na její přímluvu a mnohé další její pomoci vyprošené na její přímluvu. Závěrem kázání zaznělo: Úplně na závěr si můžeme vzpomenout na náš úmysl, se kterým jsme na mši svatou přišli. Protože to, co jsme očekávali, to dostáváme. Kdo se přišel s Bohem setkat, ten do svých nových prací a starostí nikdy neodchází sám. Milujte se č. 67/2023 o Michaelce Haukové. Pokud jí to zdraví dovolovalo, denně přistupovala ke sv. přijímání: v pondělí jej obětuje za rodiče, v úterý za dědečky a babičky, ve středu za děti celého světa (ve středu umírá), ve čtvrtek za obrácení hříšníků, v pátek za trpící a nemocné, v sobotu za kněze, v neděli za všechny příbuzné.   Pozdrav naší farnosti od jejího bratra Mudr. Jindřicha Hauka: Boženka se držela za ruku s Michaelkou ve chvíli, kdy kláda Michaelku připravila o život.  Moje shánění okolností, za kterých zahynula Michaelka i poznání podrobností jejího života mně zabralo cca poslední rok života. Když jsem se s tím seznámil, tak jsem cítil nutnost zveřejnit zjištěná fakta, i když vím, že tomu mnozí nebudou rozumět. Michaelčin krátký život, naplněný splynutím jejího srdíčka se srdcem Kristovým, provázely proudy přetékající lásky. Ta skrápěla ty, které potkávala. Hodně jsem o tom přemýšlel. Zřejmě to byl úděl jejího krátkého života -   asi to bylo to, co nám zde měla zanechat. Svědectví jejího života může i nyní, ve velmi složité době, podepřít každého, kdo padá pod křížem a ztrácí víru, naději i lásku. V našich bolestech, pochybách i opuštěnosti nám tento příběh může pomoct najít cestu do milující a konejšivé náruče Krista. Nikdy nejsme sami, jen neumíme vidět čekajícího Krista, který dal na kříži všechno pro nás, nepředstavitelně nás každého miluje a touží po naší lásce! Ať se za nás Michaelka a mnozí další světci, kteří pronikli do hloubky daru Eucharistie, přimlouvají, ať i my hlouběji prožíváme, chápeme a využíváme každé příležitosti být na mši sv.   Celý příběh Michaelky v časopise Milujte se zde.   Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 30   Požehnání a propuštění (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 31)   Jak žít dále ze mše (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 32)   Proč se to jmenuje mše? (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 35)   Příprava na mši (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 36)  

  •

    Zamyšlení POTĚŠUJÍCÍ BEZMOCNOST (DRUHÁ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše dnes dává velmi důležitý pokyn pro všechny kazatele: „Mluvte k srdci“ (Iz 40, 2). Pokud chci někoho potěšit, povzbudit, odklonit od zla, tak jen mluvení k srdci může být účinné. Samozřejmě, ve spojení s Boží milostí. Tak se pokusím nyní promluvit k tvému srdci, milovaný čtenáři těchto písmenek. Kráčení cestou radosti, jak jsem nazval svá zamyšlení v tomto liturgickém roce, přináší pro mě dnes nečekaný pohled. Prorok totiž říká známé věty o kopcích, které mají být sníženy, a údolích, která se mají zvednout. Obvykle se přitom připomíná naše úsilí něco s sebou udělat (například adventní předsevzetí). Ale mně dnes přišla na mysl bezmocnost: „Copak dokážu snížit nějaký kopec? Nebo zvednout údolí?“ A tehdy jsem pochopil, že vyrovnání cest, vyplnění údolí, snížení hor je výsledkem působení Boží moci. Bůh řekl a stalo se. Velmi mě toto poznání potěšilo. Ne moje námaha, ale moje ochota nechat Boha jednat v mém životě zajišťuje uskutečnění tohoto Božího slova. Toto poznání je pro mě osvobozující. Není totiž podstatný výkon, ale spolupráce s milostí – být Bohu k dispozici, aby mě mohl přetvářet. Jsou za tím denně možná desítky drobných rozhodnutí, když se vzdávám svých cest a snažím se být na té Boží. Před pár lety mi jedna známá vyprávěla o tom, jak léta bojuje s jistým problémem. Řekl jsem jí na to, aby přestala bojovat, ale šla k Bohu a dala mu svůj problém k dispozici. Ohromně se jí ulevilo, neboť najednou pochopila, že změnu nepřinese její úsilí, ale přijetí Boží moci. Izaiáš i žalmista dnes mluví k srdci věřícího člověka. Ne výkon, ale důvěra: Bůh jedná! A přestože svatý Petr mluví o tom, jak svatě a nábožně musí žít ti, co očekávají toužebně příchod Božího dne (viz 2 Pt 3, 11–12), „svatě a nábožně“ vůbec nemusí znamenat množství modliteb, mší, zpovědí… Ale být Bohu k dispozici pro konání dobra, což je v podstatě jednoduché, máme-li srdce osloveno Božím slovem. S námi je ten, který nás křtí Duchem Svatým (viz Mk 1, 8). Dovolme Ježíši jednat to každý den. Potom sám Boží Duch v nás připraví cestu Pánu.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/