Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení ZJEVENÍ BOHA (SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE)

    Pravdu víry o Nejsvětější Trojici známe ze zjevení. Je to tak obrovský rozdíl mezi naším rozumem a představivostí, že je to prostě nepředstavitelné. Snad proto je skladba dnešních liturgických čtení jakoby náhodná, jako by chyběly souvislosti. Jedno se mi však vynořilo. V prvním čtení Hospodin prochází kolem Mojžíše a mluví o sobě v jedné z nejvýznamnějších definic Boha ve Starém zákoně: Bůh o sobě zjevuje: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" (Ex 34,6). Jak nečekané to muselo být pro Izraelity, když všude kolem sebe měli národy s bohy, kteří byli krutí, pomstychtiví, závistiví… Náš Bůh je jiný, úplně jiný. Je dobrý! I v evangeliu Ježíš zjevuje, jaký Bůh je: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (J 3,16). Zjevuje, že Bůh je láska, jak později potvrzuje evangelista Jan ve svém Prvním listu (4,8). To bychom si nemohli vymyslet… Apoštol Pavel nezůstává v odhalování našeho Boha pozadu a říká: "Bůh lásky a pokoje… Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého ať je s vámi všemi" (2 Kor 13,11.13). Jak blízko je nám náš Bůh. Ne jako neosobní síla, ale jako Bůh ve třech osobách, který má v sobě ověřené všechny projevy lásky - vždyť Otec plodí Syna, Syn poslouchá Otce, jejich vzájemné darování se je dokonce další osobou, která vytváří společenství… Toto Boží zjevení je tak nesmírné a přesahuje naše chápání, že v odpovědi na Boží slovo máme dnes (jako vždy) další Boží slovo - text z chvalozpěvu o třech mladících v ohnivé peci. "Slavný jsi, Bože…" (Dan 3,52-56), zatímco jako responsorium nadšeně voláme: "Chvála a sláva tobě na věky." (Dan 3,52-56). Oslava, neboť náš Bůh je slavný! Kéž je tedy pro nás tato oslava časem úžasu, úcty, ale i nadšení a radosti. Ačkoli totiž tajemství Trojice nechápeme, dnešní svátek nám zjevuje, že Bůh je nám nesmírně blízko, vždy na naší straně. Až budete tento týden trávit svůj osobní čas s Bohem, můžete s ním procházet vším, co prožíváte - dobrým i zlým, útěšným i zdrcujícím - a vnímat, jak je váš Bůh ve všem s vámi. Ne někde daleko, ale přímo ve vašem srdci. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Pán si povolal na věčnost trvalého jáhna pana Orlitu

    Na svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze si, Pán 1. června 2023 v ranních hodinách povolal ve věku 90 let svého věrného služebníka Mgr. RNDr. Aloise ORLITU, CSc, trvalého jáhna v Otrokovicích.     Parte ke stažení zde: parte Mgr. RNDr. Alois ORLITA, CSc.   V roce 2019 oslavil pan Orlita 25 let jáhenské služby, tehdy sám v rozhovoru pro náš FOM – farní občasník zavzpomínal na svoji službu:   Díky za 25 let jáhenské služby O prázdninách oslavil 25. výročí své jáhenské služby pan Alois Orlita. Otrokovičtí farníci mu vyjádřili své poděkování a obdiv při mši svaté na začátku července. Farní občasník se ke slovům díků připojuje a přináší rozhovor, v němž se náš jáhen ohlíží za čtvrtstoletím své služby.   Jak vás to vlastně napadlo stát se trvalým jáhnem? V listopadu 1989 jsme byli účastni svatořečení sv. Anežky, následně se zhroutil socialismus a přišla svoboda. Ta znamenala i veliký impuls pro duchovní obrození národa. Pro velký nedostatek kněží nabídl otec arcibiskup možnost studia trvalého jáhenství, a to nejen pro svobodné muže, ale i pro muže ženaté. A tak po dlouhém zvažování a po konzultacích s otcem Vojtěchem Šímou, který v té době působil u nás jako farář, jsem se ke studiu přihlásil. Zamýšlel jsem se i nad tím, že mi do odchodu do důchodu zbývaly už jen tři roky. Proto jsem uvažoval, že bych mohl v důchodu ještě něco pro farnost udělat. Takže to byl druhý impuls ke studiu jáhenství.   Jak probíhala vaše formace? Do Olomouce jsme jezdili co 14 dnů, a to v letech 1990 až 1994. Jáhenské svěcení jsme přijali 9. července 1994. Letos si tedy připomínáme 25. výročí jáhenské služby. Poněvadž tehdy ještě nebylo ustanoveno biskupství ostravsko-opavské, studovali spolu s námi i kolegové z tohoto budoucího biskupství. Celkem nás přijalo jáhenské svěcení z rukou otce arcibiskupa víc jak čtyřicet. Původně nás tam bylo 44, pak dva odešli. Další, ten byl svobodný, potom přešel do semináře a stal se knězem. Byl jediný z nás, co přešel, ostatní jsme byli ženatí a všichni už v pokročilejším věku. Ne přímo už senioři, ale tak prostě inklinující k tomu důchodovému zaměření.   Pozoroval jste po svěcení nějaké duchovní změny, příliv nových milostí? Dá se říct, že to už v průběhu studia byla jakási cesta „na hlubinu“. Byl to růst jak v oblasti obecně teologické, tak i v prohlubování víry. Takže po výstupu z formace do praktického života jsme se cítili připraveni k jáhenské službě. Myslím, že po celých 25 let mi tato služebnost nedělala potíže. A kdykoli kněz – naposledy otec Josef – po mě něco žádal, nikdy jsem neodmítl. Jáhenství – služba a farníci – to je vlastně spojitá nádoba: já z toho, co jsem přijal, předávám druhým, a tak obojí čerpáme z darů, které nám Bůh dopřává.   Co vlastně jáhen biskupovi slibuje? Kněží úctu a poslušnost, ale co jáhen?  Především věrnost ve službě, kterou jáhen na sebe vzal pro církevní obec, a pak také péči a starost o vlastní rodinu – trvalí jáhni jsou převážně ženatí. Samozřejmá je i poslušnost vůči představeným a svědomité plnění jáhenských povinností – kam patří křty, sňatky, pohřby, výuka náboženství, a především bohoslužba slova. Vzpomínám, že otec Jašek – když ještě nebyla obsazena pohořelická farnost – mě pověřil, abych tam vedl i přípravu na biřmování pro adepty z Pohořelic, Oldřichovic a Komárova. Příprava probíhala v neděli odpoledne v místní škole.   Co je povinností jáhna po formační stránce, kněží se modlí breviář, a co vy? My jako jáhni máme povinnost modlit se ranní chvály a nešpory. Případně ještě závěr – kompletář. Nemáme povinné modlitby během dne.   Neuvažoval jste někdy i o kněžství? Musíme se přenést do 50. let minulého století. Já jsem maturoval po roce 1952 a tehdy už panoval tvrdý komunistický režim. Kněžské semináře byly zrušeny a byl ponechán pouze jeden – v Litoměřicích. A ten byl pevně pod kontrolou soudruhů. Proto z kazatelen byly čteny výzvy biskupů, aby studenti do semináře nevstupovali. Domnívali se totiž, že vláda komunistů brzy pomine. To se však nestalo, a tak v následujících letech bylo nutno smířit se se studiem kněžství ve zmíněném semináři. My, maturanti z počátku padesátých let, jsme už však studovali na vysokých školách podle zvolených oborů. Já jsem studoval biochemii na Masarykově univerzitě v Brně. Po skončení studia jsem dostal „umístěnku“ do Výzkumného ústavu kožedělného v Otrokovicích, kde jsem pracoval až do důchodu.   Jaké byly počátky vaší služby? Nejprve bylo potřebí zajistit jáhenské oblečení. O to se mi postarala paní Stodůlková, manželka senátora Ing. Stodůlky, za což jí vyslovuji veliké poděkování. No a pak nastala vlastní práce, a to jak v naší farnosti, tak i v některých jiných farnostech zlínského děkanátu. Kromě již zmiňovaných míst jsem pak měl velmi dobrou spolupráci s farností malenovickou za otce W. Griegra, kde jáhenská služba zahrnovala i Lhotu u Malenovic a Tečovice. Velmi dobrá byla i spolupráce ve farnosti Mysločovice s otcem Vavřincem Černým. A také ve farnosti březnické, kde jsem sloužil i v Bohuslavicích a na Salaši. Jako katecheta jsem vyučoval náboženství v otrokovických školách a otci Adámkovi jsem vypomáhal s výukou ve škole v Malenovicích. Byla mi také svěřena příprava rodičů pro křest dětí i vlastní udělování svátosti křtu.   Víte zhruba, kolikrát jste tu svátost udělil? Statistiku jsem si sám soukromě nevedl, protože všechno je v matrikách. Takže tam by se to dalo vyčíst.   Jaké další aktivity jste si za ta léta v naší farnosti vyzkoušel? Po panu Záleském jsem převzal vydávání Farního občasníku. Ten je ale dnes připravován a vydáván mladšími farníky. Je u čtenářů oblíben a přeji tedy členům redakce, ať se jim dílo daří, i když z vlastní zkušenosti vím, jak těžko se shání příspěvky. Když byla založena charita, stála tehdy v jejím čele tzv. charitní rada. My jsme byli členové charitní rady už z hlediska našeho působení na faře. Jenže otec Jašek se své účasti potom zřekl, takže jsem docházel do charity já. Každá schůze byla zahajována duchovní myšlenkou. Když se posléze změnila struktura charit, tak byly charitní rady zrušeny.   A co vaše nynější aktivity? Za zmínku stojí farní společenství seniorů, o které se starají zejména paní Budínová a paní Švehlíková a kde mám na starosti duchovní stránku setkávání. Dalším společenstvím ve farnosti je Chvíle nad Biblí. Setkáváme se od roku 2000 a stále máme co objevovat v knihách Starého i Nového zákona a hlouběji pronikat do myšlenek a slov Božího zjevení. Obojí společenství tvoří především senioři a mohu říci, že je nám spolu dobře. Přátelský duch, porozumění a vzájemné sdílení nás obohacují o radost, kterou chceme rozdávat i dopřát jiným.   Pokud vím, tak jste i v církevním soudu. Ano. Už v roce 1995 mě arcibiskup jmenoval členem církevního soudu a zatím to jmenování mám do roku 2021. Náplní práce jsou především žádosti a problémy s platností a neplatností uzavřených manželství.   Co se týče vašeho občanského zaměstnání, byl jste několikrát přizván i k restaurování zajímavých historických památek, například pouzder na korunovační klenoty či obsahu relikviáře svatého Maura. Měl výběr vaší osoby pro tuto práci nějakou souvislost s vaším jáhenstvím? Ne, restaurátoři z Prahy, z Plzně a podobně nevěděli, že konám i jáhenskou službu. Konzervování a restaurování historických předmětů nemělo přímou souvislost s jáhenstvím. Vyplynulo to z mého profesního zaměření. Mnoho historických památek v knihovnách, archivech, klášterech – zejména knih – bylo vyrobeno z kůže a z pergamenů. Bylo a je potřebí je konzervovat, neboť se jedná o díla vyrobená před mnoha staletími. A poněvadž Výzkumný ústav kožedělný byl pověřen i řešením konzervace výrobků z usní a pergamenů, stali jsme se účastníky profesního týmu konzervátorů v rámci celé republiky.   Takže vaše účast byla spíše Boží řízení? Konzervování možnost dostat se do kontaktu se vzácnými věcmi vede člověka k poznání, jak úžasní byli naši předkové. Práce spojená s konzervací a restaurováním historických předmětů naplňuje člověka údivem, co všechno dovedl člověk už před mnoha staletími zhotovit. Dát do svého výtvoru nejen funkčnost, ale i krásu a především ducha. S úctou a pokorou pak přistupuji k práci na těchto dílech, což se týká nejen práce na relikviáři sv. Maura, na kožených schránkách korunovačních klenotů, ale i práce na mnoha knihách a spisech v klášterních knihovnách, které během historie přinášely do našich zemí nejen ducha křesťanství, ale i obecnou vzdělanost se všemi civilizačními prvky. Ono benediktinské „ORA ET LABORA“ (Modli se a pracuj) potvrzuje, jak moc se kláštery a křesťanství zasloužily o rozvoj lidské společnosti i v našich krajinách. A tak nyní – v seniorském věku – vidím, k jak úzkému propojení došlo mezi mou odbornou profesí a jáhenstvím. V obojí práci lze nalézt jakousi Boží stopu. Obojí pozvedá ducha k přemýšlení, co všechno Bůh člověku daroval a dovedl ho k poznání, že je tvorem Božím, tvorem moudrým, který dovede vytvořit nádherná díla. Ale také vede k zamyšlení se nad tím, kdo je a kam by měl směřovat.   Kdo vás ve vaší jáhenské službě nejvíce podporoval? Musím říct, že jsem samozřejmě potřeboval podporu otce Vojtěcha Šímy. Rozhodnutí ke studiu jáhenství jsme probírali vícekrát, byl v tom i čas na rozmyšlenou, 1–2 měsíce. Takže po delším rozhodování a přemýšlení jsem se s doporučením otce Vojtěcha ke studiu přihlásil. V době praktického jáhenství mi „dopřával“ dosti služeb např. otec Jašek; sloužil jsem i v rámci děkanátu.   Jak byste svoji 25letou činnost shrnul? Rozsah práce jáhna je vždy velice pestrý, ale je náročný na čas a přípravu. Je potřebí stále sledovat i studovat vše nové, co přináší současná doba nejen po stránce teologické, ale i společenské. Je k tomu třeba mít i příhodné zázemí v rodině, za což musím poděkovat své zemřelé manželce. Jáhenská služba je náročná, ale dovede člověka naplnit poznáním, že jeho práce není marná, že má smysl, neboť rozdávat všechna Boží dobra svým bližním naplní srdce pokojem a radostí. Vnitřní radost je o to větší, když někoho skrze službu jáhna přivedete k obrácení nebo k hlubšímu prožívání víry. Za to všechno, za celých 25 let jáhenské služby, děkuji Pánu a jeho Matce Panně Marii a svěřuji se do jejich péče a ochrany i do dalších dnů.  Rozhovor připravila Lenka Hanzlová     Rozhovor ke stažení zde: rozhovor pan Orlita 25 let jáhenské služby FOM 2019-5  

  •

    Zamyšlení BÝT POHROMADĚ (SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO)

    Chceš být naplněn Duchem Svatým? Toužíš po daru uzdravování či po daru pohotovosti hlásat evangelium? Láká tě prorokovat? Chceš říkat slova moudrosti nebo mít slovo poznání? Apoštol Pavel říká, že o tyto dary je třeba usilovat. To znamená nejen o ně prosit (!), ale také poznávat, co obsahují a jak jimi lze sloužit. Protože dary nejsou pro osobní posvěcení, ale pro službu. Možná pávě toto poznání mě vedlo k tomu, že mě oslovila hned první věta dnešního čtení ze Skutků apoštolů. V „den Letnic bylo všichni pohromadě“. Očekávali Ducha, aby jím naplnění mohli hned sloužit. Kdyby byl každý z nich sám, zavřený někde ve svém pokoji, asi by se v ten den ani později nic nestalo. Zůstali by zavření a každý by se radoval z daru, který dostal, ale protože byli pospolu, okamžitě pochopili, že dary, které mají, jsou pro jiné, dokonce vyšli ven mezi lidi a hned jim ohlašovali Ježíše. Synodální setkání velmi jasně odhalila, že asi největším problémem naší Církve je individualismus. „Starám se o svou svatost. Rozvíjím svou víru. Mám dar…“ Dokonce i běžná pastorace je nastavena na podporování a rozvíjení individualismu. Nechce se mi rozepisovat podrobnosti. Pokud tomu nevěříš, tak si polož otázku (každý, ať už jsi biskup, kněz, jáhen, varhaník, kostelník, člen růžencového bratrstva, či zcela běžný neangažovaný věřící…): „Komu jsem včera nebo dnes, před týdnem nebo tento měsíc ohlásil Ježíše umučeného a zmrtvýchvstalého?“ A hned uvidíš vlastní individualismus. Pečujeme o svou víru, svou svatost, ale den Letnic nám jasně odhaluje, že z toho nic nebude, nebudeme-li se starat o víru a svatost svých bratrů a sester. Nejen se za ně modlit, ale aktivně ohlašovat Ježíše. Pokud je třeba, tak i slovem. Individualismus lze vyléčit pouze jedním lékem – společenstvím. Být spolu, být pohromadě. Nepomohou nám žádné pastorační plány, akce, přednášky, nebudeme-li spolu číst Písmo, spolu se nad ním modlit, spolu hledat cesty, jak dané slovo uskutečnit, jak ho přinést lidem, kteří Ježíše neznají, proto ho ani nemilují… Řešení jsou tak jednoduchá… Být pohromadě… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  •

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte se uskutečnila 21. 5. 2023 na Svatém Antonínku. Všem, kteří svým dílem přispěli k organizaci a úžasnému průběhu poutě velké Pán Bůh zaplať.   Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    FILMOVÝ APOŠTOLÁT UVÁDÍ FILM 90 MINUT V NEBI

    Don Piper (Hayden Christensen) zemřel 19. ledna 1989, když tahač návěsů rozdrtil jeho auto. Prvními záchranáři, kteří přijeli na místo nehody, byl prohlášen mrtvým. Donovo tělo pak leželo 90 minut přikryté plachtou. Jeho duše během této doby prožila lásku, radost a užila si život jako nikdy předtím. Don byl v nebi. Když ho pastorovy modlitby přivedly zpět k životu, stal se žijícím zázrakem. Přesto si však Don přál, aby se tento zázrak nikdy nestal. Nebeská blaženost byla nahrazena nesnesitelnou bolestí a emocionálním zmatkem. S podporou a modlitbami jeho milující Evy (Kate Bosworth), jejich tří dětí a přátel se Don upnul na svou víru v Boha a bojuje o znovuzískání svého minulého života.   Promítáme v sále pod kostelem sv. Vojtěcha v pondělí 5. června v 18.30 hod. Vstup volný, občerstvení zajištěno.   90 Minutes In Heaven: Official Trailer  

  •

    Koncert ZUŠ Otrokovice na Noci kostelů

      Noc kostelů začneme v pátek 2. 6. v 18:00 mší svatou pro děti. Po ní od 19:00 se budeme těšit na koncert naší ZUŠ. Pozvěte své známe a přijďme se spolu s jejich vystoupením pomodlit.  

  • Pouť za pracovníky ve zdravotnictví s Orko Váchou

      Nejenom lékařům, zdravotním sestrám a dalším pracovníkům ve zdravotnictví je určena pouť, která se uskuteční v neděli 4. června 2023 v poutním kostele Panny Marie Sněžné na Provodově-Malenisku. Od 14.30 ji bude slavit P. Marek Orko Vácha.   Umění žít | Marek Orko Vácha

  • Zamyšlení 7. VELIKONOČNÍ NEDĚLE - ČEKÁM

    Celý život křesťana je čekáním na chvíli, kdy se zjeví Pán nebo když sám přijde skrze smrt do života. Někdy je to čekání kdesi v pozadí, utlumené a pasivní. Jindy zase vyběhne do popředí a aktualizuje se v každodenních očekáváních. Dnes mi to přišlo na mysl při čekání na myšlenku, čímž povzbudit věřící naší diecéze. A dostal jsem odpověď: „Nejprve povzbuď sebe.“ Čekám na vylití Ducha Svatého. Apoštolové s Marií také čekali. My dnes víme, že to trvalo deset dní. Ale oni to nevěděli. Byli spolu, modlili se a čekali. Věděli, že čekají na moc shora, ale zřejmě neměli ani ponětí, co to znamená. My dnes díky darům Ducha, které působí v Církvi, víme, na co znovu a znovu čekáme. Znovu, neboť vylití Ducha není jednorázová záležitost – „dostaneš Ducha a jsi na celý život zabezpečený“. Ne, vylití Ducha se může opakovat dennodenně. Podmínka je čekat. Nejlépe na modlitbách. Nejlépe ve společenství. A nejlepší je asi čekat bez jakýchkoli představ, co to vylití má přinést. Čekání může být nebezpečné. Pokud je výmluvou pro pasivitu. Čekání může být nebezpečné. Pokud je jen časem snění či neplodného plánování. Čekání musí být aktivní. Modlitbou, ale také kráčením v konání toho, co Duch říká Církvi. Dnes Duch mluví o nutnosti ohlašovat Krista. Před dvěma týdny jsem psal o úloze, kterou by měla dostat každá farnost – zeptat se osobně všech pokřtěných, zda je Ježíš pro ně na prvním místě. Odpověď každého se může stát pozváním k rozhodnutí přijmout Krista za svého osobního Pána a Spasitele – byla-li odpověď negativní. Nebo pozváním k ohlašování Ježíše, tedy k evangelizaci dalších v případě pozitivní odpovědi. Stali bychom se živou farností, kde nikdo není sám, neboť o každého bychom se zajímali. Přitom bychom se neptali, jestli chodí nebo chce chodit do kostela, ale zda miluje Ježíše… A pomáhali bychom každému milovat Ježíše tak, jak ho milujeme my. Čekám. Čtu si přitom napsaný text a vnímám, jak mě naplňuje touhou, aby se mě někdo nejbližší týden zeptal: „A miluješ ty Ježíše?“ V té chvíli budu vědět, že Duch Svatý sestoupil a naplnil alespoň jedno srdce touhou ohlašovat Ježíše. Miluješ ty Ježíše? Pokud ano, uč někoho milovat Ježíše tak, jak ho miluješ ty. Pokud ne, chtěl bys ho milovat? Pokud ano, obrať se na člověka ve farnosti, o kterém si myslíš, že by tě to mohl naučit. Pokud ne, proč ho nechceš milovat? Vždyť Ježíš miluje tebe! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Noc kostelů v Otrokovicích

      V letošním 15. ročníku, který se uskuteční v pátek 2. června po celé České republice, je aktuálně přihlášeno 1683 kostelů a modliteben. Připraveno je 5260 programů.   Noc kostelů 2023 – videospot     Program kostel sv. Vojtěcha 18:00 - 19:00 Bohoslužba se zaměřením pro děti 19:00 - 19:45 Koncert ZUŠ Otrokovice - Chvalme Pána zpěvem a tóny 19:00 - 21:30 Výstava v sále pod kostelem - život našich předků na Valašsku 19:45 - 21:30 Volná prohlídka kostela 19:45 - 21:30 Vstup na věž a zvonici kostela 21:30 - 22:30 Večer chval se závěrečným požehnáním Celovečerní program: Ruční přepisování Bible  Zapal svíčku za toho, koho máš rád     Program kostel sv. Michaela 19:00 – 21:30 Volná prohlídka kostela Zapal svíčku za toho, koho máš rád     Program kaple sv. Anny Kvítkovice 18:00 – 18:30 Modlitba růžence 18:30 – 21:30 Volná prohlídka kaple Zapal svíčku za toho, koho máš rád     Motto Noci kostelů 2023 zní: Po světle dne totiž nastupuje NOC, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost. Neustále se střídá den a noc. Obecně se předpokládá, že člověk ve dne pracuje, tvoří, studuje… a v noci odpočívá, spí a nabírá sílu. Rytmus tohoto světa nám tento přirozený předpoklad často rozhazuje. Někdy pracujeme i v noci, protože pracovní zátěž je velká. To pak přináší zvýšenou únavu během dne a celý náš svět se jakoby zahalí do šedi. Aby pro nás svět nebyl šedý a nepříjemný, navraťme se, pokud to jde, k onomu obecnému předpokladu: ve dne práce a v noci spánek. Dalším vhodným nástrojem je naučit se vždycky večer uzavřít den, říkáme tomu zpytování svědomí. Znamená to nejprve se podívat na to, co se událo, jak jsem naplnil výzvy, které přišly, zda jsem k nim byl odpovědný; pak je třeba vyjádřit lítost nad tím, co se nepovedlo a co jsem zanedbal, a na další den si vymezit předsevzetí jak jednat dál. Třetí výzvou je, abychom se učili průběžně odpouštět a za odpuštění prosit. Apoštol Pavel píše: „Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce“ (Ef 4,26).  Poznání sebe sama, které je plodem zpytování svědomí, je cestou k moudrosti. Moudrost pak přináší sílu pro všední den. Svět pak bude barevný tak, jak ve skutečnosti je. R. D. Mgr. Pavel Šenkyřík, biskupský vikář pro pastoraci a vzdělávání   Co je Noc kostelů? Myšlenka otevřít kostely v noci vznikla před patnácti lety ve Vídni, kde také v roce 2005 proběhla první Noc kostelů – „Lange Nacht der Kirchen“. V roce 2009 překročila Noc kostelů hranice a otevřely se také kostely a modlitebny na několika místech v České republice. V roce 2010 se Noc kostelů konala již v celé České republice, v roce 2011 poprvé na Slovensku, od roku 2012 probíhá Noc kostelů také v Estonsku  (estonsky Kirikute Öö), v roce 2016 se konala poprvé ve Švýcarsku. Noc kostelů je určena pro co nejširší veřejnost. Vytváří prostor pro setkání a nabízí možnost nezávazného přiblížení se a setkání s křesťanstvím. Umožňuje návštěvníkům prožít rozmanitost křesťanských církví a náboženského vyjadřování. Spolu s katolickou církví se jí zúčastní křesťanské církve, které jsou členy Ekumenické rady církví ČR. Více informací o Noci kostelů https://nockostelu.cz/    

  •

    NOVÉNA K DUCHU SVATÉMU

    Novénu k Duchu Svatém se modlíme od pátku po Nanebevstoupení Páně. Najdete ji i se zamyšlením na každý den např. na webu o Vojtěcha Kodeta zde: https://vojtechkodet.cz/modlitby/k-duchu-svatemu/svatodusni-novena   Novéna ke stažení zde: Duch sv.novena A5   K tomu se nabízí možnost se ji modlit i s pomocí mobilní aplikace. Např. v aplikaci iZIDOOR ji najdete mezi základními modlitbami.   Pokud si ji chcete každý den propojit s nějakou písní chval, tak je najdete zde: http://hudba.signaly.cz/   Veni Creator Spiritus – Gregorian chant   Adorare Hymnus k Duchu svatém (Žďár 2012)   Martin Smith - Come Holy Spirit | Přijď Duchu svatý   Crowder - Ghost | cz titulky   Natalie Grant - Always There | Pořád jsi mi nablízku   CHARIZMY DUCHA SVÄTÉHO - o.Ondrej Chrvala    Pavla Petrášková: Charismata jsou dary Ducha svatého ke službě | Missio interview