Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    P. Roman Vlk – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH 2021

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 24.12.2021

    Víte, jak se dostal vůl a osel do Betléma? Povídka z knihy Bruna Ferrera - Vánoční příběhy pro potěchu duše   P. Roman Vlk | VÁNOČNÍ PŘÍBĚH | 2021

  • Vyšel nový FOM

    Přidávám náš nový Farní občasík s poděkováním všem, kdo se na něm podíleli.    Najdete jej zde FOM 2021-04(12) A5

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Jsou příběhy v Bibli pravdivé?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Otázky: 1. Jsou všechny příběhy z Bible skutečně pravdivé? 2. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? 3. Kterou postavou bys chtěl/a být v Betlémě a proč? Host: Marie Slimaříková   Evangelium (Lk 1,39-45) V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Jsou příběhy v Bibli pravdivé?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI ADVENTNÍ: TVŮRČÍ ČEKÁNÍ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 18.12.2021

    Dnešní texty spojuje čekání. Dokdy? „Dokud rodička neporodí,“ říká tajemně Izajáš. Evangelium už jasně říká, kdo je ta rodička – Maria, jejíž mateřství Alžbětě odhaluje sám Boží Duch, že čekání je již dlouhé, a naléhavě se obrací na Pána, aby již jednal: poslouchej, zaskvěj se, vzbuď, přijď, vrať se, shlédni, navštiv, chraň! Slavnost Narození Páně je za pár dní. Naše čekání vrcholí. Doufám však, že to není čekání jen na Vánoce, ale zejména na setkání a přebývání s Ježíšem. Čekání, že i nás naplní (znovu a znovu) Duch Svatý a probudí v nás naléhavou touhu po záchraně. Neboť i naše doba (tak jako každá před námi i každá, která možná ještě přijde) vyžaduje Boží zásah, aby jeho maličcí nezahynuli. Vždyť v nikom jiném nemáme naději, jen ve svém Bohu. Právě toto vědomí – že Bůh je naše naděje, že Bůh je s námi – nám dává schopnost prožívat v klidu i tyto dny. Pokud nás omezení účasti na mši svaté, ale i jakékoli jiné omezení obírají o pokoj, šíříme-li kolem sebe hněv, vzdor, jsme-li příčinou rozdělení, hádek, sváru ve vlastních rodinách či na pracovišti, tyto dny nás volají konat pokání za naše bezbožné (bez Boha) úsilí řešit věci vlastními silami a znovu přijmout Boží pokoj. A s pokojem v srdci hledat nové cesty. Všimni si Marie. Dostala se do nové situace a vydala se na novou cestu. Spěchala být s těmi, u kterých doufala najít porozumění, potěchu, povzbuzení. Určitě ji vedl Boží Duch. I my jsme v situaci, v jaké nikdo z nás nikdy nebyl. Proto je naším úkolem – i oficiálně zadaným Svatým Otcem Františkem – vydat se na novou cestu. Jsme povoláni učit se společně kráčet tak, abychom si byli navzájem oporou, ne kamenem úrazu a skálou pohoršení. Neboť individualismus, který jsem zmiňoval v minulém textu, nás vede na scestí, kde se vytváří chorobné napětí a hříšný hněv. Ale společné kráčení nás vede k pokoji, který je tvořivý a hledá dobro, zejména věčné dobro každého, s kým putujeme. Maria šla k Alžbětě a spolu kráčeli tři měsíce. S kým chci kráčet na synodální cestě? Už jsem někoho pro toto kráčení oslovil, nabídl společenství víry, naděje a lásky?

  •

    Podpořme maminku 6 dětí

    V této době se může stát, že kolem nás přibude lidí, kteří se dostanou do složité životní situace. Mezi ně jistě patří Nora Střelcová, máma šesti dětí, která v covidové době byla nucena opustit zaměstnání v sociálních službách. Jak to začalo... "Po sedmnácti letech na mateřské "dovolené" začalo pátrání po povolání. Navázala jsem na předchozí práci s lidmi v keramickém ateliéru Koněšín jako aktivizační pracovník v sanatoriu pro duševně nemocné. I tam jsem na žádost vedení nakonec skončila se štětcem v ruce a malovala dlouhou chodbu v suterénu rozkvetlými loukami. Potom přišel lockdown, já musela zůstat se šesti dětmi doma a ze dne na den přišla o práci. Uvolnil se tak i čas pro tvorbu a začaly postupně přicházet žádosti a zakázky na moje obrazy a keramiku." Tohle je příběh mámy a přátel, kteří se rozhodli podpořit ji v jejím obdarování a pomáhají ji nabízet její uměleckou tvorbu. I u nás ve farnosti si budete moci zakoupit či objednat kalendář s jejími obrazy a takto ji i její rodinu podpořit.   K své tvorbě s názvem Z krajin duše napsala: "Snažím se do každého tahu štětce zvát Boha. Když tvořím, stále kolem sebe pozoruji Jeho dílo, žasnu nad každým detailem, volbou barev a provedením v dokonalých proměnách ročních období. Přesah Jeho díla je v tom, co zachycuje a ve mě způsobuje. To, co je na tom nejvíc strhující je samotný dojem/prožitek srdce, který ve mě rozrezonuje neuchopitelné vanutí Jeho Ducha. A já jsem vděčná, že Ho můžu kopírovat v malém provedení."   Kalendář, který zahřeje každého, kdo ho bude mít a Noru při malování!   Na tomto odkazu najdete další možnosti, jak Noru podpořit např. i zadáním motivu vlastního obrazu, který by vytvořila.

  •

    Maminky z farnosti udělaly se svými dětmi radost nemocným

      Děkuji maminkám, které mi přinesly přáníčka pro naše seniory, které navštěvuji na Charitě. Přál bych vám vidět jejich výraz tváře i slzy v očích.  Jeden komentář za všechny od jedné babičky: "Tož to je krásné, to je víc, jak nějaký dárek." Děkuji, že si i při malých dětech umí některé maminky udělat čas a rozdat tak mnoho radosti. O. Pavel

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Pán Ježíš s lopatou?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 11.12.2021

    Otázky: 1. Pán Ježíš s lopatou? 2. Kdo stvořil Boha? 3. Proč je jedna svíčka na adventním věnci růžová? Host: P. Pavel Stuška   Evangelium  (Lk 3,10-18) Lidé se ptali Jana (Křtitele): "Co máme dělat?" Odpovídal jim: "Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně." Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: "Mistře, co máme dělat?" On jim odpověděl: "Nevybírejte víc, než je stanoveno." I vojáci se ho ptali: "A co máme dělat my?" Odpověděl jim: "Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem." Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: "Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným." Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Pán Ježíš s lopatou?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI ADVENTNÍ: SPOLEČNÁ RADOST

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 11.12.2021

    Křtem jsme vstoupili do země žijících. Od té doby můžeme plně vnímat, že Bůh je s námi, je naší spásou i záchranou. Bůh nad námi plesá a jásá. Bůh je náš pokoj. Takové myšlenky můžeme nalézt v dnešních liturgických textech. A možná při jejich čtení objevíš další, které zvlášť promlouvají k tvému ​​srdci. Jsou pravdivé. Můžeme v nich nalézt i jedno mimořádné povolání všech křesťanů – povolání radovat se. Mimořádně proto, že jde o jinou radost, než jakou nám nabízejí smysly. Jedná se o radost v Pánu. Je to radost, která nezávisí na tom, jak se cítíme, zda se nám daří nebo nedaří, jestli nás chválí nebo pronásledují, zda jsme v nemocnici nebo na pláži. Radost v Pánu vyplývá ze života s ním za všech okolností. A to je přesně to, co svět nemůže pochopit. Taková radost totiž přináší Boží pokoj, dává nám schopnost nebýt ustaraní. To neznamená, že jsme lhostejní k utrpení či bolesti – vždyť jinde Pavel říká: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ (Řím 12,15). Čili i pláč nám nesmí být cizí – ale nesmí nás ani obrat o radost v Pánu. Jak se taková radost projevuje? Především již zmiňovaným pokojem, který naplňuje srdce radujícího se člověka. Mírností - Pavel píše, že všichni lidé ji mají na nás vidět. A také modlitbou plnou díků – a to i tehdy, když prosíme. Je však jedna vlastnost radosti v Pánu, která je dnešních textech poněkud ukrytá – taková radost se prožívá spolu s lidmi: v rodině, ve společenství, ve farnosti. Radovat se v Pánu sám je oxymoron (spojení slov, která se navzájem vylučují, například kulatá kostka). Nemůžu se radovat v Pánu, pokud se o svou radost nepodělím, pokud si ji nechávám pro sebe. Taková radost společenství je ukryta i ve výzvě proroka Sofoniáše: „Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero!“ (Sof 3,14). Prorok zde slovem dcera oslovuje celý národ, ne jednotlivce. A z čeho se mají radovat? „Pán je s tebou!“ A všimni si, že když se Jana Křtitele lidé ptají, co mají dělat, zaměřuje jejich pozornost na lidi kolem nich: podělit se, být spravedlivý, nikoho netrápit a nekřivdit… Neříká jim, že mají více chodit do chrámu a více se modlit. To jsou totiž samozřejmosti. Ale říká jim, že nesmějí být individualisté, že mají dělat všechno pro to, aby lidé kolem nich se měli lépe, aby mohli mít také radost v Pánu. Když kráčíme cestou synodu s Ježíšem, je čas trochu si zpytovat svědomí, jestli jsme neprosákli smýšlením individualismu. Například ve vztahu ke mši svaté. „Já a Ježíš“ je sice krásná věta, ale pokud nepřejde do „my a Ježíš“, tak se stává egoismem. Nedovolme to, ale místo toho „plesejme a jásejme, neboť s námi je Bůh“ (Iz 12,6). Všimni si, že i Izaiáš mluví v množném čísle. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Sbírku cukroví pro lidi bez domova

  • ADVENTNÍ DC ONLINE: Život v Boží Přítomnosti

      Komunita Blahoslavenství z Dolan u Olomouce s ohledem na pandemickou situaci nabízí adventní duchovní obnovu online s francouzským knězem P. Jacquesem Philippem od středy večera 8. prosince do neděle oběda 12. prosince 2021.