Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    SKVĚLÝ POKRM (18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pán se stará. Toto téma z minulé neděle mi rezonuje i při biblických čteních během mše svaté této neděle. Bůh nám dává pokrm lepší, než byla mana. A ta byla skutečně andělským chlebem. Pokud si dobře pamatuji, tak v židovské tradici se říká, že před stvořením hmotného světa Bůh stvořil anděly, Tóru a manu. Když pak Židé putovali na poušti, tak jim dal z tohoto andělského pokrmu, který se sice na slunci rozpustil, ale dal se vařit i péct. Vydržel pouze jeden den, ale to, co nasbírali v pátek, měli i na sobotu. Měl jednu chuť, ale ta zároveň splňovala představy a požadavky každého (viz Moudr 16, 20–21). A přece byl tento skvělý pokrm jen předobrazem toho chleba, který nám dal Ježíš. Eucharistie nás totiž proměňuje v něj. Mana se měnila v těla lidí, kteří ji požívali. Eucharistie nás mění na toho, který je v tomto Chlebu přítomen. Zbožšťuje nás. Není to nádherný důkaz toho, jak se Bůh o nás stará, jak touží, abychom byli jako on? Při vnímání toho, jak málo katolíků přijímá Eucharistii, spolu se svatým Pavlem ke všem volám: „Už nežijte, jak žijí pohané, v marnosti svého smýšlení“ (Ef 4, 17)! Uvěřte v tento Boží dar, v Živý chléb, kterým je sám Kristus – Boží Syn, a změňte smýšlení, žijte jako noví lidé, nežeňte se do zkázy (viz Ef 4,20–24)!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Diecézní svatováclavská pouť do Říma

    Arcibiskupství olomoucké pořádá u příležitosti svátku sv. Václava 24. 9. – 29. 9. 2024 diecézní pouť do Říma a Vatikánu za účasti arcibiskupa Josefa Nuzíka. Pouť je pořádána ve spolupráci s cestovní kanceláří Awertour.  Cena:  12 000 Kč Doprava: autobusem Trasa: Vsetín, Val. Meziříčí, Kroměříž, Otrokovice, Uh. Hradiště, Řím   Řím – Věčné město je srdcem křesťanství. Téměř po celou dobu dějin Církve je zde sídlo Kristova náměstka – Svatého Otce. Řím, město, kde zemřel sv. Petr, město, které dýchá historií, uměleckými a monumentálními skvosty a jedinečnými památkami, pro křesťany posvátné místo. Poutní zájezdy do Věčného města jsou pro účastníky nezapomenutelnými zážitky. Jsou to cesty za jedinečnými památkami a historií, cesty díků za Svatým Otcem a za duchovní obnovou naší víry.     Cena zahrnuje:   - autobusovou dopravu ze Vsetína a dále podle nástupních míst do Říma - 3x ubytování v 3* hotelu se snídaněmi (dvou a třílůžkové pokoje se soc. zařízením) v Římě - průvodce zájezdu - lístky na městskou dopravu v Římě - daň městu - pojištění proti úpadku     Cena nezahrnuje:   - možnost dokoupení 3 večeří, cena 400 Kč/1 večeře - v případě zájmu nutné nahlásit   a zaplatit současně s úhradou zálohy - cestovní pojištění (nutné sjednat individuálně) - příplatek za jednolůžkový pokoj 2 000 Kč/osoba - fakultativní vstup do Vatikánských muzeí 17 Euro, nutné nahlásit nejpozději do 15. 7. 2024   RÁMCOVÝ PROGRAM ZÁJEZDU:   den: odjezd autobusu v 12:30 hod ze Vsetína a dále podle nástupních míst s krátkými občerstvovacími přestávkami přes Rakousko do Itálie, města Říma. den: v ranních hodinách příjezd do Říma. Odchod do Vatikánu. Setkání na Svatopetrském náměstí s audiencí u Sv. Otce ve Vatikánu spojenou s jeho požehnáním. Odpoledne bazilika Santa Maria Maggiore, kde papež Hadrián II. schválil staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Prohlídka baziliky sv. Petra v okovech, kde se nacházejí řetězy, kterými byl během věznění svázán sv. Petr v Římě. Ubytování, večeře a nocleh.   den: snídaně, návštěva baziliky sv. Klimenta, kde se nachází hrob a pozůstatky sv. Cyrila. Prohlídka Kolosea, Římského fóra, Fóra Trajana a Kapitolu. Pěší prohlídka významných římských náměstí a fontán. Večeře a nocleh.   den: snídaně, prohlídka města - bazilika Sv. Pavla za hradbami, bazilika Sv. Jana v Lateránu (římská katedrála – matka chrámů), Svaté schody, které se nacházejí v budově Scala Santa, bazilika Sv. kříže, kde se nacházejí nejvzácnější relikvie světa. Přesun na koncert českého sboru. Večeře a nocleh.   den: snídaně, prohlídka baziliky Sv. Petra ve Vatikánu. Fakultativní návštěva Vatikánských muzeí se Sixtínskou kaplí. Mše svatá za účasti otce arcibiskupa Mons. Josefa Nuzíka při příležitosti svátku sv. Václava. Po programu odjezd z Říma s krátkými občerstvovacími přestávkami do Vsetína.   den: předpokládaný příjezd do Vsetína v dopoledních hodinách.     Každý den bude zařazena v programu mše svatá. Průvodce zájezdu si vyhrazuje změnu programu podle aktuální situace v Římě.     Přihlášení na pouť:  https://awertour.cz/tour/rim-a-vatikan-24-9-29-9-2024-2/    AWER TOUR s. r. o.  Farní 1, Zábřeh, 789 01, telefon: 583 418 297, mobil 731 626 506, e-mail: info@awertour.cz www.awertour.cz

  •

    PÁN SE STARÁ (17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      První čtení a evangelium dnes spojuje (mimo jiné) naprosto realistický pohled dvou postav – Elizeova sluhy a apoštola Ondřeje. První říká při pohledu na dvacet chlebíčků: „Jak mám tohle dát stovce chlapů?“ A druhý při pohledu na pět chlebů a dvě ryby: „Ale co je to pro tolik!?“ (Bylo tam kolem pěti tisíc mužů.) I my – naprosto správně a opodstatněně – bychom v takové či podobné situaci řekli totéž. Když tedy Bůh v obou případech udělal zázrak, co nás jím chtěl naučit? V první řadě to, že prvořadý není zázrak, ale událost jako znamení. Potřebujeme vidět „za“ nasycení množství lidí. Bůh nám dává znamení, že se umí o všechno postarat. Copak není každoroční úroda jasným důkazem této pravdy? A druhá věc, kterou nás dnešní texty učí, je to, že Bůh pro nasycení jiných potřebuje nás. Když na nic jiného, ​​tak alespoň na to, abychom těch pár chlebíčků donesli a nabídli. Obě tyto pravdy vyžadují naši důvěru, každodenní zápas o naše smýšlení, zaměřené na sebe. Pokud by totiž Ježíšovi šlo jen o zázrak, tak vlastně selhal - nasytil pár tisíců, ale miliony dodnes hladoví a umírají hlady; jim nepomohl. Ale pokud se jedná o znamení, tak je jasné, že hlad se dá zmírnit, hladového lze nasytit, pokud se podělíme, přestaneme-li hledět v první řadě na sebe. Dejme si tento týden předsevzetí, že nevyhodíme žádné potraviny (což by se mělo stát samozřejmostí). Pozveme někoho ke stolu, někomu něco z našeho jídla odnesme, vynechejme jeden nákup potravin a ušetřené pošleme někomu, kdo sytí hladové (viz např. marysmeals.cz)… A zažijeme, že Pán skutečně pečuje. Jen potřebuje k tomu nás. Tebe. Mě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    SLUŽBY SENIORŮM V NAŠÍ FARNOSTI

      Chtěl bych u příležitosti 4. světového dne prarodičů a seniorů poděkovat: - Všem, kdo se v naší farnosti celoročně věnujete komukoliv ve vašem okolí, kdo se již tak často nebo vůbec k nám do kostela z různých důvodů nemůže dostat. - Zvlášť děkuji akolytům nejenom za jejich službu při mších, ale taky za jejich obětavost, kdy zájemcům nosíte svaté přijímání každou neděli i domů. - Velké poděkování Jendovi Žalčíkovi za jeho pastorační službu na charitním domově, Marii Čechové, Pavlovi Záleskému za jejich ochotu povídat si s klienty Senioru B a C a navštěvovat je se svatým přijímáním. - Velké poděkování všem řidičům, kteří v neděli svážejí hůře pohyblivé farníky na mše svaté. - Velké poděkování za setkávání seniorů v suterénu kostela. Pokud byste věděli o někom z naší farnosti, kdo se již nemůže dostat na bohoslužby, nabídněte mu cokoliv z výše jmenovaných služeb. Taky nabídněte možnost návštěvy kněze s udílením svátostí 1x za měsíc. V naší farnosti takto aktuálně navštěvujeme každý měsíc přes 85 farníků.

  •

    Poselství Svatého otce Františka ke 4. Světovému dni prarodičů a seniorů (28. 7.)

    „Ve stáří mě neopouštěj“ (srov. Ž 71,9) Drazí bratři a sestry, Bůh své děti nikdy neopouští. Ani v pokročilém věku, kdy ubývá sil a vlasy už jsou bílé, klesá společenská role, život se stává méně produktivním a hrozí, že bude považován za zbytečný. Bůh nehledí na zdání (srov. 1 Sam 16,7) a nepohrdne ani volbou těch, kteří mnohým lidem připadají bezvýznamní. Neodhazuje žádný kámen, naopak, ty „nejstarší“ jsou bezpečným základem, na němž mohou spočinout „nové“ kameny, aby společně vystavěly duchovní stavbu (srov. 1 Pt 2,5). Celé Písmo svaté je vyprávěním o Hospodinově věrné lásce, ze které vychází jistota, jež přináší útěchu: Bůh nám stále projevuje své milosrdenství, vždy, v každé fázi života, ať se nacházíme v jakýchkoli podmínkách, i v našich selháních. Žalmy jsou plné úžasu lidského srdce vůči Bohu, který se o nás stará navzdory naší ubohosti (srov. Ž 144,3-4); ujišťují nás, že Bůh nás utkal v lůně naší matky (srov. Ž 139,13) a že neopustí náš život ani v podsvětí (srov. Ž 16,10). Můžeme si tedy být jisti, že nám bude nablízku i ve stáří, tím spíš že v Bibli je stárnutí znamením požehnání. V žalmech však najdeme i tuto upřímnou prosbu vůči Hospodinu: „Nezavrhuj mě v čas stáří“ (Ž 71,9). Silné, velmi tvrdé vyjádření. Připomíná krajní utrpení Ježíše, který na kříži zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46). V Bibli tedy nacházíme jistotu Boží blízkosti v každém životním období a zároveň strach z opuštěnosti, zejména ve stáří a v období bolesti. To není rozpor. Když se rozhlédneme kolem sebe, není obtížné zjistit, jak takové výrazy odrážejí více než zřejmou skutečnost. Osamělost je až příliš často trpkým průvodcem života nás, seniorů a prarodičů. Mnohokrát se mi jako biskupovi v Buenos Aires stalo, že jsem navštívil domovy pro seniory, a uvědomil jsem si, jak mají tito lidé zřídkakdy návštěvy: někteří své blízké neviděli mnoho měsíců. Příčin této osamělosti je mnoho: v mnoha zemích, zejména těch nejchudších, se senioři ocitají sami, protože jejich děti jsou nuceny emigrovat. Nebo myslím na mnohé konfliktní situace: mnozí senioři zůstávají sami, protože muži – mladí i staří – jsou povoláni do války a ženy, zejména matky s malými dětmi, opouštějí zemi, aby zajistily pro své děti bezpečí. Ve městech a vesnicích zničených válkou zůstávají osamoceni mnozí staří a přestárlí lidé jako jediné známky života v oblastech, kde zdánlivě vládne opuštěnost a smrt. V jiných částech světa pak existuje falešné přesvědčení, hluboce zakořeněné v některých místních kulturách, které vyvolává vůči starým lidem nepřátelství, protože jsou podezříváni, že se uchylují k čarodějnictví, aby mladým lidem vzali životní energii, takže v případě předčasné smrti, nemoci nebo nepříznivého osudu, který postihne mladého člověka, je vina svalována na nějakého starého člověka. Proti této mentalitě je třeba bojovat a vymýtit ji. Je to jeden z těch neopodstatněných předsudků, od kterých nás křesťanská víra osvobodila a který podněcuje přetrvávající generační konflikt mezi mladými a starými. Když se nad tím zamyslíme, toto obvinění seniorů, že „kradou budoucnost mladým lidem“, je dnes všude velmi aktuální. V jiných podobách se s ním setkáváme i ve vyspělejších a modernějších společnostech. V současné době se například rozšířilo přesvědčení, že senioři zatěžují mladé generace náklady na péči, kterou potřebují, a tím ubírají prostředky na rozvoj země, a tedy i mladým lidem. Jedná se o zkreslené vnímání reality. Jako by život seniorů ohrožoval život mladých lidí. Jako by pro zvýhodnění mladých lidí bylo nutné seniory zanedbávat nebo dokonce utiskovat. Rozpor mezi generacemi je podvodem a otráveným plodem kultury střetu. Stavět mladé lidi proti seniorům je nepřijatelná manipulace: „V sázce je jednota věkových kategorií života: to znamená skutečný opěrný bod pro pochopení a ocenění lidského života v jeho celistvosti“ (Katecheze 23. února 2022). Výše citovaný žalm – v němž člověk prosí, aby nebyl ve stáří opuštěn – hovoří o spiknutí, které doléhá na život seniorů. Tato slova se mohou zdát přehnaná, ale pochopíme je, pokud uvážíme, že osamělost a odvržení seniorů nejsou ani náhodné, ani nevyhnutelné jevy, ale spíše důsledek rozhodnutí – politických, ekonomických, sociálních a osobních – která neuznávají nekonečnou důstojnost každého člověka „navzdory všem okolnostem a jakémukoliv stavu či situaci, v níž se nachází“ (Dich. Dignitas infinita, 1). K tomu dochází tehdy, když se vytrácí hodnota každého člověka a lidé se stávají pouhým nákladem, v některých případech příliš vysokým na to, aby se dal zaplatit. Horší je, že této mentalitě často nakonec podléhají i sami senioři, kteří se začnou považovat za přítěž a přejí si ustoupit stranou. Na druhou stranu, dnes existuje mnoho žen a mužů, kteří hledají své osobní naplnění v co nejvíce nezávislém životě, odděleném od ostatních. Společná sounáležitost je v krizi a prosazuje se individualita; posun od „my“ k „já“ se zdá být jedním z nejzřetelnějších znaků naší doby. Rodina, která je prvním a nejradikálnějším zpochybněním představy, že se můžeme zachránit sami, je jednou z obětí této individualistické kultury. Jak však člověk stárne a ubývají mu síly, iluze individualismu, iluze, že nikoho nepotřebuje a může žít bez vazeb, se ukazuje taková, jaká je; místo toho člověk zjišťuje, že potřebuje všechno, ale nyní je sám, bez pomoci, bez někoho, na koho by se mohl spolehnout. Je to smutné zjištění, které mnozí učiní, až když už je příliš pozdě. Osamělost a vyřazení jsou častými jevy v prostředí, do kterého jsme ponořeni. Mají více kořenů: v některých případech jsou výsledkem naprogramovaného vyloučení, jakéhosi smutného „společenského spiknutí“, v jiných případech jsou bohužel vlastním rozhodnutím. Jindy jsou zase trpěny předstíráním, že jde o vlastní volbu. Postupně „jsme ztratili chuť k bratrství“ (Fratelli tutti, 33) a máme problém si vůbec představit něco jiného. U mnoha seniorů můžeme pozorovat pocit rezignace, o němž mluví Kniha Rút, když vypráví o stařence Noemi, která po smrti svého manžela a dětí vyzve své dvě snachy, Orpas a Rút, aby se vrátily do země svého původu a domova (srov. Rút 1,8). Noemi se – podobně jako mnoho seniorů v dnešní době – obává, že zůstane sama, přesto si nedokáže představit nic jiného. Jako vdova si uvědomuje, že v očích společnosti má jen malou cenu, a je přesvědčena, že je přítěží pro ty dvě mladé ženy, které mají na rozdíl od ní celý život před sebou. Proto si myslí, že je lepší ustoupit stranou a sama vyzve své mladé snachy, aby ji opustily a budovaly svou budoucnost jinde (srov. Rút 1,11-13). Její slova jsou souhrnem společenských a náboženských konvencí, které jsou považovány za neměnné a poznamenávají její osud. Biblické vyprávění nám v tomto bodě předkládá dvě různé možnosti vůči výzvě Noemi, a tedy i vůči stáří. Jedna ze dvou snach, Orpas, která Noemi také miluje, ji s láskyplným gestem políbí, ale přijme to, co i jí připadá jako jediné možné řešení, a odchází svou cestou. Rút se naopak od Noemi neodpoutá a osloví ji překvapivými slovy: „Nenaléhej na mě, abych tě opustila“ (Rút 1,16). Nebojí se vzepřít zvyklostem a běžnému mínění, cítí, že ji stará žena potřebuje, a s odvahou zůstává po jejím boku v tom, co pro obě bude začátkem nové cesty. Nás všechny navyklé na myšlenku, že osamělost je nevyhnutelným údělem – Rút učí, že na výzvu „Neopouštěj mě!“ je možné odpovědět: „Neopustím tě!“ Neváhá vyvrátit to, co se jeví jako neměnná realita: život v osamění nemůže být jedinou alternativou! Není náhodou, že Rút – ta, která zůstává v blízkosti staré Noemi – je předchůdkyní Mesiáše (srov. Mt 1,5), Ježíše, Emanuela, toho, který je „Bůh s námi“, toho, který přináší Boží přízeň a blízkost všem lidem ve všech životních podmínkách a v každém věku. Svoboda a odvaha Rút nás vybízejí, abychom se vydali novou cestou: pojďme v jejích stopách, vydejme se s touto mladou cizinkou a se stařenkou Noemi, nebojme se změnit své zvyky a představme si jinou budoucnost pro naše seniory. Naše poděkování patří všem lidem, kteří navzdory mnoha obětem následují příklad Rút a starají se o seniora nebo prostě denně projevují svou blízkost příbuzným či známým, kteří už nikoho nemají. Rút se rozhodla být Noemi nablízku a byla požehnána: šťastným manželstvím, potomky, půdou. Platí to vždy a pro každého: budeme-li seniorům nablízku, uznáme-li jejich nezastupitelnou roli v rodině, ve společnosti i v církvi, obdržíme i my mnoho darů, mnoho milostí, mnoho požehnání! V tento čtvrtý světový den, který je jim věnován, nezapomeňme projevit svou něhu prarodičům a seniorům v našich rodinách, navštivme ty, kteří ztratili důvěru a už nedoufají, že je možná jiná budoucnost. Na obecný postoj, který vede k vyřazení a osamělosti, reagujme otevřeným srdcem a radostnou tváří těch, kteří mají odvahu říci: „Neopustím tě!“ a vydat se jinou cestou. Vám všem, milí prarodiče a senioři, a všem vašim blízkým žehnám a modlím se za vás. Nezapomeňte se, prosím, i vy modlit za mě. Řím, sv. Jan v Lateráně 25. dubna 2024 FRANTIŠEK

  •

    DUCHOVNÍ OBNOVA S DR. MARY HEALY

      Od 9. do 11. 8. se v Brně ve Starez Aréně Vodova uskuteční Duchovní obnova s Dr. Mary Healy. Je jednou z nejvýznamnějších katolických vůdkyň naší generace, profesorkou biblistiky, autorkou mnoha knih a řečnicí. Prožijte výjimečnou duchovní obnovu, během které vás Bůh může povzbudit ve vaší víře, prohloubit váš vztah s Ním a fyzicky i duchovně vás uzdravit! Jedním z jejích hlavních témat jsou charismata, duchovní dary a uzdravení – a právě na tato témata bude Dr. Mary Healy v Brně přednášet a modlit se za ně. Její autentické nadšení pro působení Ducha svatého, dlouholeté studium a znalosti způsobují, že nese a uvolňuje Boží přítomnost kamkoli přijde. Mezi hosty bude také o. Vojtěch Kodet, redemptorista o. Jozef Mihok a další. Více informací a přihlašování zde: obnova.credonf.cz     Přednášky z 1. ČR návštěvy Dr. Mary Healy 7. 5. 2023 v Praze   Dr. Mary Healy: Ježíš – uzdravitel duše i těla   Dr. Mary Healy: Kráčení v nadpřirozené službě   Dr. Mary Healy: Jak se modlit za uzdravení     Dr. Mary Healy na Tv Lux   Z “NEDEĽNEJ KATOLÍČKY” EVANJELIZÁTORKA   MARY HEALY | BOLI DARY DUCHA SVÄTÉHO URČENÉ LEN PRE ČASY APOŠTOLOV?   MARY HEALY | AKO MÔŽE DUCH SVÄTÝ VSTÚPIŤ DO MÔJHO ŽIVOTA?   MARY HEALY | ŽIVOT V DUCHU SVÄTOM   MARY HEALY | DUCHOVNÉ DARY   MARY HEALY | NÁDHERNÝ BOŽÍ PLÁN  

  •

    Temnota rokle (16. neděle v mezidobí)

    Pre každého môže byť tmavá dolina z dnešného žalmu niečo iné. Pre mňa v súčasnosti je to pesimistic-ký pohľad na situáciu vo svete i v Cirkvi. V mnohom je tento pohľad možno oprávnený, ale to ma neo-právňuje k tomu, aby som na všetko pozeral negativisticky. A tak s tým bojujem. Niekedy (a je to dosť často) sa len tak-tak držím nad hladinou. No práve verše o tom, že i pri kráčaní tmavou dolinou  sa nebu-dem báť zlého, lebo Pán je so mnou, sa mi dennodenne opakujú v slovách Boha pri rannej modlitbe. Napríklad mnou toľkokrát spomínaný Žalm 100. Takmer každé ráno sa ho modlím v invitatóriu. Pri-pomína mi, že pred Pánovu tvár mám vstupovať s radosťou a plesaním. V mojom tmavom údolí na to ne-mám chuť, ale chcem poslúchať Božie slovo a tak sa o to pokúšam. Hneď je ráno krajšie. Dnes ráno som čítal biblický príbeh o tom, ako kráľ Jozafat, plný strachu z útočiacich nepriateľov, zvo-lal ľud a hľadal radu, čo robiť. A Pán vzbudil proroka, ktorý všetkých vyzval nebáť sa a dôverovať. A vieš, čo Jozafat nasledujúci deň, keď vojsko tiahlo do boja, urobil? Postavil na čelo vojska spevákov v posvätnom rúchu, aby jednohlasne spievali: „Oslavujte Pána, lebo jeho milosrdenstvo je večné“ (pozri 2 Krn 20). Keď čítam takéto Božie slovo, ako môžem nariekať? Tak sa radšej pripojím k chválospevu a vo svojom tmavom údolí spievam Pánovi tie isté slová. Alebo čítam v katechézach svätého Ambróza o tom, ako vysvetľuje novokrstencom podstatu Eucharis-tie. Hovorí, že manna ako chlieb z neba podliehala skaze, ak sa odložila do druhého dňa, ale Kristovo telo odoláva akémukoľvek porušeniu a ani ten, čo ho nábožne požíva, nemôže okúsiť porušenie (pozri Liturgia hodín III, s. 504 – 505). Aká to potecha v temnom údolí, keď viem, že budem žiť večne. Ak v tmavej doline ide Pán od rána so mnou, tak mám svetlo. Nemusím sa báť a vždy to do večera ne-jako zvládnem. A večer sa ukladám do Božieho náručia v dôverou, že ak mi pridá ďalší deň, opäť pôjde so mnou. Ako svetlo v tmách.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení má to smysl (15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ B)

    Dnešné evanjelium (Mk 6, 7 – 13) možno vnímať – bez pohľadu viery – ako pokus vykresliť Ježiša ako blázna či úplne naivného človeka. Posiela nejakých chlapov (bez akéhokoľvek hmotného zabezpečenia), aby čosi ohlasovali – že treba robiť pokánie, a k tomu tvrdí, že im dáva moc nad nečistými duchmi. Ale výsledok hovorí, že Ježiš nemohol byť blázon, lebo tí, čo boli poslaní, skutočne dokázali svoje poslanie naplniť. Dokonca až tak, že aj my dnes po dvetisíc rokoch sme tiež kresťanmi, tiež veríme v jedného Boha a žijeme pre neho. To znamená, že človek Ježiš, ktorý to všetko začal, bol zároveň Boh. Lebo nijaký iný človek nedokázal urobiť s pár chlapmi to, čo urobil Ježiš. A v tejto chvíli sa stávam bláznom ja. Lebo ohlasujem, že Ježiš, ten z Nazareta, je Boh, ktorý sa stal človekom. Trpel, zomrel a vstal z mŕtvych, čím nám podľa Písma zabezpečil vykúpenie z hriechov a dar večného života. Ak chceš žiť večne, máš jedinú možnosť – spojiť sa so živým Ježišom, prijať odpustenie a nový život, ktorý sa neskončí. A túto skvelú správu máš ponúkať ďalším, aby aj iní mali večný život. Prečo som napísal, že som blázon? Lebo si myslím (a verím!), že to, čo som práve napísal, pomôže nie-komu spoznať Ježiša, uveriť Ježišovi, milovať Ježiša a ohlasovať Ježiša. A to je naivita, ak za tým všetkým nie je Boh... Ešte ťa nik neposlal ohlasovať vykúpenie? Choď za miestnym kňazom a požiadaj ho, aby ťa poslal. Budeš konať v mene Cirkvi, teda zároveň v Ježišovom mene. Môžeš použiť slová, ktoré som napísal vyš-šie. Možno sa budú diať aj divy a znamenia. A v každom prípade sa stretneš aj s odmietnutím, ako sa to stalo pred mnohými storočiami prorokovi Amosovi (pozri dnešné prvé čítanie – Am 7, 12 – 15). Nech ťa nič neodradí – ak si Ježiša spoznal, uveril mu a miluješ ho, nemôžeš mlčať. Má to zmysel!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Manželská mediace - pomoc nabízená manželům

    Milí bratři a sestry, rádi bychom Vám představili službu Manželská mediace, která vznikla v olomoucké arcidiecézi v roce 2021. Tato forma pomoci je podporována a garantována Cyrilometodějskou teologickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, s cílem podpořit manželské páry této diecéze při zvládání těžkostí ve vztazích.   Abychom lépe porozuměli podstatě manželské mediace, přibližme si, co je mediace obecně. Mediace je metoda mimosoudního řešení sporů a konfliktů, která má své počátky v dávné historii. V Evropě se s ní setkáváme zejména od 70. let 20. století. Za tu dobu si vydobyla své nezpochybnitelné místo při řešení různých kauzalit, a to jak v občansko-právních, spotřebitelských, majetko-právních sporech, tak i při řešení sporů vztahových. Mediace je dobrovolný a důvěrný proces, ve kterém mediátor pomáhá stranám konfliktu změnit kvalitu jejich rozhovoru z negativní a destruktivní podoby na podobu konstruktivní. Umožňuje stranám více rozumět sobě i tomu druhému, a podporuje je ve schopnosti dělat vlastní nebo společná rozhodnutí, která jim dávají smysl.   A co je manželská mediace?  Manželská mediace je tentýž proces, avšak zaměřen je výhradně na práci s manželskými páry. Je to příležitost spolu mluvit, když to zrovna moc nejde – tedy v náročné situaci, konfliktu či krizi. V průběhu manželství se čas od času vynoří období, ve kterém se nám nedaří s druhým dohodnout. Kdy se tzv. „zasekneme“. Konflikt totiž způsobuje, že se stáváme slabými a sebestřednými, což snižuje naši schopnost přijmout úhel pohledu toho druhého. Konflikt nás dělá tak trochu jiným člověkem. V jeho průběhu mnohdy sami sebe nepoznáváme, o to spíše toho druhého. Manželská mediace je tedy šance říci si navzájem, jak tu situaci vidíme a získat nadhled nad tím, co se nám ve vztahu právě děje. To vše díky přítomnosti mediátora, který je manželům nestranným průvodcem v jejich rozhovoru. Je to právě on, kdo pomáhá manželům vést spolu tak trochu jiný rozhovor, než na jaký jsou spolu zvyklí, a dělat rozhodnutí, která jim oběma budou dávat smysl.   Kdo jsou mediátoři Manželské mediace? Mediátor je průvodce rozhovorem. Pomáhá oběma manželům, aby zaznělo vše, díky čemuž by si lépe porozuměli. Jeho přístup je podporující. Je nestranný, neudílí rady, nehodnotí ani nedoporučuje. Je otevřený pro oba dva v nejvyšší míře. Vždy je vázán mlčenlivostí. Mediátory ve službě Manželská mediace se stali manželé, kteří cítí povolání pro pastoraci rodin, a kteří prošli akreditovaným výcvikem v Transformativním přístupu ke zvládání konfliktů. Na základě úspěšného absolvování tohoto výcviku, a za předpokladu účasti na dalších navazujících supervizních setkáních, získali oprávnění pro výkon této služby.   Co je cílem? Touto formou pomoci chceme podpořit manžele naší diecéze, aby s pomocí mediace překonali konflikt, který je rozděluje, a nalezly cestu smíření. Zveme vás tedy k využití této možnosti při řešení vašich sporů v manželství. Nedovolte konfliktu, aby vaše manželství zničil, rozložil. Tato služba je manželským párům olomoucké arcidiecéze poskytována zdarma.   Mgr. Bc. Marcela Anežka Kořenková, Koordinátor manželských mediací   Více informací na: www.manzelskamediace.cz     KONTAKT NA MEDIÁTORY V NAŠEM OKOLÍ:

  • Zamyšlení výsměch a pohrdání (14. neděle v mezidobí B)

    Z  textov biblických čítaní tejto nedele ma najviac oslovujú posledné slová žalmu: „... už máme dosť pohŕdania; lebo naša duša má už dosť výsmechu boháčov a pohŕdania pyšných“ (Ž 123, 3b – 4). Aj preto, že práve tieto slová priamo súvisia s tým, čo sa stalo Ježišovi – odmietli ho jeho vlastní. Možno to boli navonok zbožní Židia, ktorí sa pravidelne zúčastňovali modlitieb v synagóge a chodili na púte do Jeruza-lemského chrámu. Zrejme sa aj pravidelne každý deň modlili. A predsa sa na nich vzťahujú slová žalmistu, lebo pohrdli Božím Synom: „‚Skade to má tento?‘... A pohoršovali sa na ňom“ (Mk 6, 2 – 3). Boh o nich ústami proroka Ezechiela hovorí: „Sú to synovia s bezočivou tvárou a zatvrdnutým srdcom“ (Ez 2, 4). Ale toto je bolesť tiež našich dní. Možno aj preto mi často pri spomienke na niektorých ľudí v našej spoločnosti prichádza na um prosba svätého Pavla, aby sme sa modlili o oslobodenie „od zvrátených a zlých ľudí; lebo nie všetci veria“ (2 Sol 3, 2). Našimi zbraňami v tomto zápase so zlom však nie sú zbrane Zlého – pohŕdanie, výsmech, bezočivosť... Našimi zbraňami sú dobrota, trpezlivosť, žičlivosť, žehnanie. A dôvera, že Boh sa o nás v každej situácii postará a vnukne nám správne postoje i správne konanie. Ak budú potrebné, tak aj správne slová. Niekedy je náročné znášať to, čo nám spomínaní ľudia spôsobujú a ako sa k nám správajú. No Boh nám dá vytrvať a vytrhne nás zo skúšky. Aj keby sme mali čakať dlho, predlho...   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/