Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Postní duchovní cvičení ONLINE hned od Popeleční středy

    Od večera Popeleční středy 17. února od 18:00 do neděle oběda 21. února jsme zváni komunitou Blahoslavenství z Dolan u Olomouce na postní duchovní obnovu. Součástí obnovy jsou čtyři přednášky, zadání na  osobní čas modlitby a rozjímání, společná liturgie: mše svatá, ranní chvály a animované časy modliteb - živě z kaple komunity, možnost duchovního rozhovoru a přímluvy po telefonu.   Pozvánka na postní duchovní cvičení ONLINE s Komunitou Blahoslavenství   Na tuto akci je nutné se přihlásit přes formulář, který naleznete níže v odkazu, NEJPOZDĚJI do pondělí večera - 15. února 2021. Na Vaši e-mailovou adresu vám přijdou odkazy na živé vysílání liturgie a přednášky.   Přihlašujte se zde: https://akce.blahoslavenstvi.cz/postni-duchovni-cviceni-online   Program je možné prožít v reálném čase, ale po celou postní dobu budou odkazy funkční a bude možné online přenosy shlédnout. Na e-mail vám také zašleme odkaz na tabulku, kde bude se možné zapsat na přímluvnou modlitbu nebo rozhovor telefonicky a to v čase od 18. do 21. února 2021 (později tato služba nebude možná). Na tuto akci můžete přispět dobrovolným příspěvkem. Za vaše dary na podporu našeho apoštolátu jsme velmi vděční.    Číslo účtu: 223 451 124/0300 Název účtu: Komunita Blahoslavenství v ČR BIC: CEKOCZPP IBAN: CZ92 0300 0000 0002 2345 1124   Do zprávy pro příjemce napište DAR. Pokud potřebujete potvrzení o daru, rádi Vám ho vystavíme. Velké díky, ať Vám Pán žehná!

  •

    Slovo biskupů k 29. světovému dni nemocných

    Olomoucký světící biskup Mons. Josef Nuzík, delegát ČBK pro pastoraci ve zdravotnictví, se u příležitosti Světového dne nemocných (11. února) zamýšlí nad svátostí pomazání nemocných. Přirovnává jí k širokospektrálnímu léku. Proč?   Zamyšlení biskupa Nuzíka nad svátosti pomazání nemocných   List českých a moravských biskupů nemocným a těm, kteří se o ně starají, a všem lidem dobré vůle v naší zemi.   Vážení a milí nemocní přátelé, bratři a sestry, obracíme se na Vás touto cestou u příležitosti 29. světového dne nemocných, který si každý rok připomínáme v den památky Panny Marie Lurdské, kdy Vás obvykle každý rok navštěvujeme v nemocnicích a jiných zařízeních, kde pobýváte z důvodu nemoci nebo věku. Snažíme se při těchto návštěvách slavit Kristovu Nejsvětější oběť a také se setkat s těmi, kteří o Vás pečují a poděkovat jim. Letos to kvůli epidemiologickým opatřením není bohužel možné. Chceme Vás ale ujistit, že jsme na Vás nezapomněli, že máte v našem srdci své místo a pamatujeme na Vás u oltáře a při modlitbě. Myslíme letos zvláště na ty, kdo se o Vás v nemocnicích, charitních a hospicových a všech ostatních sociálních a pečovatelských zařízeních starají. Jejich služba je více než jindy vyčerpávající a stresová. Srdečně jim děkujeme a i na ně pamatujeme ve svých modlitbách. Děkujeme také všem, kdo o nemocné pečují doma nebo v různých společenstvích. Bude to už rok, co i do naší země vstoupila předtím neznámá nemoc Covid-19. Kromě ohrožení zdraví a života obrovského množství lidí přinesla také bohužel izolaci mnoha z Vás od lidí, kteří jsou pro vás důležití a se kterými máte vztah. Samota těžce doléhá na mnohé a je jistě dobré hledat a využívat všechny způsoby, jak vzájemně komunikovat. Věříme ale, že velikou posilou a světlem v této situaci je naše víra. Díky ní nejsme nikdy sami a prožívaný  pocit osamocenosti - bez bližních nebo nám drahých -  může být znamením volání po Boží blízkosti. Panna Maria se v Lurdech zjevovala sv. Bernardetě s růžencem v rukách. Tuto vynikající modlitbu Vám i dnes vřele doporučujeme, protože v ní nás Panna Maria učí naslouchat Kristu. I Vy se můžete ve svém utrpení a osamocenosti Bohu odevzdávat v modlitbě růžence a v této modlitbě nacházet vnitřní posilu, světlo a víru. A prosíme, pamatujte i na nás, abychom byli dobrými pastýři všech nám svěřených. V letošním roce si připomínáme 1100 let od mučednické smrti sv. Ludmily, velké světice našeho národa, uctívané i v mnoha jiných zemích. Ona poté, co spolu se svým manželem přijala křesťanskou víru, pamatovala na nemocné, chudé a potřebné a s láskou se o ně starala, takže byla dokonce nazývána jejich matkou. A v tomto duchu také vychovávala svého vnuka Václava. Oba jsou našimi velkými přímluvci u Boha! Oba jistě prosí i za naši víru! Na závěr se obracíme také k Vám všem, bratři a sestry v Kristu, abychom Vás povzbudili nejen k modlitbě za nemocné a trpící ale také ke konkrétním skutkům pozornosti a lásky tam, kde je můžeme prokázat. Papež František nás v letošním Poselství ke Světovému dni nemocných výslovně varuje před redukcí víry na sterilní slovní cvičení a možnou ztrátou vztahu mezi vírou a konkrétním životem, pokud se nenecháme vtáhnout do potřeb druhých. Vážení a milí nemocní! Vám i těm,  kteří se o Vás s láskou starají, a všem lidi dobré vůle v naší zemi vyprošujeme Boží požehnání.   Vaši čeští a moravští biskupové 11. února 2021, v předvečer památky Panny Marie Lurdské  

  •

    Arcibiskup Jan Graubner připomíná nabídku církevních škol v naší arcidiecézi

    Drazí bratři a sestry v Kristu, i když procházíme dobou koronaviru a různých omezení, život nestojí. Pro naše mladé nastala doba přihlášek na různé školy, střední i vysoké. Rád bych upozornil na naše církevní školy, jako jsou arcibiskupská gymnázia v Kroměříži, Prostějově či Velehradě, ale i na Gymnázium Německého řádu v Olomouci, nebo Střední školu pedagogickou a sociální sester dominikánek v Bojkovicích, ale taky na Střední odbornou školu sv. Jana Boska v Kroměříži. Často jsem slyšel od rodičů výtku, že nám chybí církevní škola praktického typu. Dnes máme školu s učebními obory: Lesní mechanizátor, Opravář lesnických strojů, Zemědělec – farmář a Zahradník, tříleté učební obory s výučním listem. Škola má internát, který vedou kněží salesiáni. Mám radost, že mohu věřícím rodinám dát tuto konkrétní nabídku církevní pomoci s přípravou jejich dětí do života ve zdravém náboženském prostředí. Máme nabídku i pro maturanty, kteří mají zájem o Vyšší odbornou školu sociální v Olomouci. U všech těchto škol jde o nabídku církve mladým lidem, kteří si školy vybírají podle svých představ. Je tu však ještě jedna nabídka, která má jiný směr. Je to kněžský seminář v Olomouci, který je určený pro mladé muže, kteří chtějí nabídnout sami sebe ke službě Bohu a lidem. Obracím se na Vás, mladí muži, kteří už máte maturitu nebo se na ni letos připravujete a už Vás někdy napadla myšlenka na kněžství, nebo máte touhu žít pro druhé, prohlubovat své přátelství s Ježíšem a pomáhat lidem na cestě spásy. Promluvte si s knězem o své životní cestě a hledejte spolu s ním, jestli Bůh nevolá ke kněžství také Vás. Kněžský život není pohodlný, ale je plný Božího dobrodružství a stojí za to. Přihlášky do semináře, které je třeba odevzdat na arcibiskupství do konce března, získáte prostřednictvím svého kněze. Sestry a bratři, každého z Vás prosím o modlitbu za naše mladé, kteří mají nyní udělat důležitá rozhodnutí. Kéž zkušenosti, dobrý příklad a životní moudrost dospělých pomohou našim mladým v jejich odvážném hledání. S přáním radosti z Kristova přátelství každému z Vás ze srdce žehná Jan Graubner.   Seznam škol i s odkazy na jejich weby nejdete zde: https://www.ado.cz/cemu-se-venujeme/kultura-a-vzdelani/cirkevni-skolstvi/

  •

    Hluboké svědectví otce arcibiskupa Jana Graubnera o jeho boji s koronavirem na pokraji věčnosti

    Ke čtením k dnešní neděle o lidském utrpení Joba, ale taky o uzdravující moci Hospodina a Ježíše Krista, se mi vybavilo svědectví o. arcibiskupa Jana Graubnera, dco si uvědomil v okamžiku, kdy díky koronaviru ocitl mezi životem a smrtí. Rád se o něj dělím.  „Čas, který jsem uzdravením dostal, beru jako dar navíc,“ říká v rozhovoru pro web Olomouc.cz arcibiskup Jan Graubner, který má za sebou nepřenositelnou zkušenost – Na konci listopadu ho naplno zasáhla nemoc covid-19 a s vážnými zdravotními problémy skončil na jednotce intenzivní péče ve Fakultní nemocnici Olomouc. V rozhovoru také přemítá o dnešním světě, popírání koronaviru, rozepsané knize, streamovaných bohoslužbách a samozřejmě lásce k Bohu. Nám kněžím o. Arcibiskup poslal své duchovní zamyšlení nad prodělanou nemocí: Je na místě, abych především poděkoval za modlitby, díky jimž tady dnes mohu být. Zkušenost s těžkým bojem proti Covidu nepřeji nikomu. Vím, že jsem ho zvládl především díky velké duchovní podpoře tisíců lidí, kteří se za mé zdraví modlili, a skvělé péči lékařů. Když mě na oddělení ARO navštívil sám ředitel fakultní nemocnice, mluvili lékaři o obdivuhodně rychlém zlepšování mého zdravotního stavu, který byl velmi vážný. Zaujala mě stručná reakce pana profesora Havlíka, který prohlásil: Tělo je jen odrazem ducha. Možná myslel na duchovní sílu jednotlivce, ale já v té chvíli opravdu myslel na sílu modlitby těch tisíců věřících. Cítil jsem, že tato síla mě nesla. Denně jsem všem žehnal. Dlouhých modliteb jsem nebyl schopen. Životní zkouška je záležitostí krátkého času, ale je jí možné rozumět jen v souvislosti s celým životem a jeho směřováním. Ježíše Opuštěného, kterého jsem poznal skrze Chiaru Lubichovou, jsem si zvolil v kněžském mládí za Snoubence své duše. Bylo to proto, že jsem tehdy objevil, že Ježíš miluje nejvíc na kříži ve chvíli nejtěžší opuštěnosti od lidí i od Otce, když na kříži volá: Žízním. Sám je výkřikem, sám se z lásky stává ničím…a je všecko. V mém životě se ukázal jako Ženich vždycky věrný, zatímco já to o sobě říct rozhodně nemohu, protože jsem jej v mnoha podobách nepoznal nebo nepřijal. Ale On ukázal, že stačí obejmout bolest, neporozumění, problém, starost, a i když se problém nevyřeší a bolest neodejde, jde o osobní setkání s Ním. To jsem si znovu uvědomil v minulých dnech, když přišel Covid. U mě se nemoc projevila velkými zimnicemi, někdy až třikrát denně a někdy to byl dvou až tříhodinový zápas. Viděl jsem, že nejsem schopen se postarat vůbec o nic, že se vysoké ideály zužovaly jenom na to, abych se přestal konečně chvět. Viděl jsem, že si nejen nemohu dělat žádný plán, že nemůžu udělat už v životě vůbec nic, protože všechno je mi vzato z rukou a brzy může být konec. Když taková zkouška přešla, tak jen tím, že zimnici vystřídala vysoká horečka, a vše se znovu opakovalo. Při jedné z posledních takových zimnic, ale přišel úžasný pokoj, protože jsem si uvědomil, a právě v této nicotě, v této bídě, v této bezvýchodnosti: přichází On a já už přece nemusím chtít nic víc, ničeho víc nemůžu nikdy dosáhnout, než abych byl v Něm. To přineslo pokoj, který mne zbavil napětí a bolesti. Ukázal se jako větší než všechno to ostatní. V té chvíli bylo možné říct: Staň se Tvá vůle, teď už netoužím po ničem, jenom po tom, aby se stalo, co chceš Ty. Jestli mne v této chvíli voláš ze světa, říkám: Zde jsem. Jsem připraven. Ne, že bych byl připraven množstvím dobrých skutků, nebo mohl říct, že jsem splnil vše, co ode mne Bůh žádal, ale jsem připraven přijmout Tvé milosrdenství, které je bezmezné a které je mou jedinou šancí, protože já už nemohu udělat absolutně nic než přijmout to, co dáváš Ty. Pak mi přišlo, že nesmím být sobecký, proto říkám: Pane, ano, chceš-li, půjdu s Tebou v této chvíli. Ty se však postarej o všechno, o ty, ke kterým jsi mne poslal sloužit. Já jsem to nezvládl tak, jak by to potřebovali, protože jsem slabý a úkoly i očekávání mě vždycky přesahovaly. Nemyslím si, že pro ně mohu ještě něco udělat. Ale kdyby sis to myslel Ty, nezdráhám se další práce a jsem ochoten pokračovat. Pokud mi ještě nabídneš čas a sílu, nechci z toho nic pro sebe. Všechny další dny by byly jaksi navíc a budou patřit Tobě. V nemocnici se nedokážu dlouho soustředit, modlitby jsou krátké a časté. Svěřuji Bohu zvláště ty, ke kterým jsem byl poslán, s vděčností žehnám všem, kteří se za mne modlí. Sám nechci nic. Ať rozhodne Pán. Vím, že lékaři hovoří o krizi a sepsi, ale v duši mám hluboký pokoj. Věřím, že Boží láska ukáže to nejlepší. Jestli modlitby lidí, kteří za mne prosí, nebudou vyslyšeny tak, abych se uzdravil, pak prosím, aby byly vyslyšeny tak, že se sejdeme u Pána. To by byl požehnaný plod těchto zkoušek. Děkuji, moc děkuji. Vím, že je za co děkovat. Opakovaně vzpomínám na jednu z posledních proseb kardinála Vlka, který žádal lidi: Pomozte mi děkovat. Dnes mám radost nejen z postupného návratu zdraví, ale i ze spontánního projevu živého společenství víry, které věřící ukázali modlitbou, jejíž plody nejsou daleko od zázraku. Naše církev přes všechny chyby není v krizi. Ona žije. Bohatí touto zkušeností můžeme pokračovat v modlitbě nejen za další nemocné, ale i za úplné zastavení pandemie a za návrat lidských srdcí k Bohu.

  •

    NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ O. ROMANA VLKA NEJENOM PRO DĚTI

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 6.2.2021

    Je jedno, co děláme a nebo kdy to děláme? Jakou máte zkušenost? O. Roman se dnes podělí o své zamyšlení na toto téma, teré jej napadlo při čtení nedělních textů. Evangelium (Mk 1,29-39) Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: http://vlcidoupe.cz​ INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe​ FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe​ MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe​ Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 Rádi bychom dárcům poděkovali ve videu. Pokud souhlasíte, napište do zprávy pro příjemce písmeno S - (souhlasím) a jméno nebo přezdívku.   Nedělní kázání pro děti | VYVÁŽÍ TĚ | P. Roman Vlk

  • ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: JE DOBRÉ VIDĚT

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 6.2.2021

    Dopisy Božím domácím (viz Mt 10,24)   Job neviděl dobře. Díval se na svůj život, plný utrpení a beznaděje a vnímal, že štěstí pro něj skončilo: "…mé oko již více nespatří štěstí" (Job 7,7). Mluví o měsících plných zklamání, o nocích plných strastí. Neměl východisko. A přece neviděl dobře. Až když k němu promluvil Bůh, tak řekl: "Hle, lehkovážně jsem mluvil…" (Job 40,4). Žalmista viděl dobře. Viděl sklíčené, zraněné, ale viděl i to, že Bůh obvazuje jejich rány. Proto volá: "Chvalte Hospodina, neboť je dobré opěvovat našeho Boha!" (Ž 147,1). Nevidí jen utrpení, ale i to, že Pán staví, Pan uzdravuje, Pan se ujímá. Přestože každý žalm je starozákonním textem, tento klidně můžeme nazvat zároveň radostnou zvěstí = evangeliem, protože ohlašuje velká Hospodinova díla. Všimni si Pavlova pohledu. Ten je dokonce tak uchvácen Božím dílem - dílem záchrany člověka, že mluví o povinnosti ohlašovat ho. "Běda mi, kdybych nehlásal" (1Kor 9,16). Pavel dobře viděl zlo ve světě, ve kterém žil, ale nebyl na něj zaměřen, ale na Ježíše, na radostnou zvěst. A Ježíš? Dnešní zpěv před evangeliem říká: "On vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci." A když ho na úsvitu jeho učedníci našli, tak jim říká, ne že musí i jinde uzdravovat, ale že i jinde musí kázat. A co Ježíš kázal? "Přiblížilo se nebeské království." Zvedal od nemocí a problémů k Bohu! Proč to píšu? Neboť nevidíme dobře, co je naším úkolem v těchto dnech. Možná jsi zachytil iniciativy, které požadují obnovení veřejného slavení bohoslužeb. Dobrá iniciativa. Jen mě zamrazilo, když jsem jako důvod našel jen toto: potřebu věřících přijímat Eucharistii. Avšak slavení mše svaté není jen proto, abychom přijímali Eucharistii. Slavení mše je především oslavou Boha. Díkůvzdáním. Ano, potřebujeme mše svaté. Ale proto, abychom oslavovali Boha. On nás zároveň bude posvěcovat a dá nám i Chléb z nebe. Jen abychom nebyli zaměřeni na sebe, na svou bídu a potřebu, ale na něj. Pokud se zaměříme pouze na potřebu svatého přijímání, velmi snadno se nám může stát, že ze mše svaté uděláme pouze technický prostředek k získání oltářní Svátosti a z kněze její "výrobce". Prosím, velmi prosím: zaměřme se na oslavu Boha. Všude, kde jsme, kde žijeme, hledejme možnosti, jak oslavovat Boha, jak mu děkovat. A když jednou znovu budeme moci veřejně slavit mše svaté, budou pro nás mnohem více slavností, při které je i hostina. Nejen hostinou, při níž zapomínáme provolávat slávu Hostiteli.

  •

    ON-LINE konference 7 vrchů již tuto sobotu

    V sobotu 6. 2. se uskuteční ON-LINE konference 7 vrchů. Vize konference je vidět růst Božího království v České republice. 7 vrchů představuje klíčové oblasti vlivu ve společnosti: rodina, politika, církev, podnikání, umění, vzdělání a média. V Božích očích je každá oblast důležitá (zdravotnictví, sociální oblast, doprava...), ale to, jak se žije v těchto 7 klíčových oblastech, nejvíc ovlivňuje způsob a kvalitu našeho života. Více o konferenci a program podrobněji najdete na www.7vrchu.cz    

  • První výsledky Tříkrálové sbírky 2021

    První část letošní tříkrálové sbírky je již za námi. Jaká letos byla? Stále trvající pandemie koronaviru znemožnila návštěvu tříkrálových koledníků, na kterou byli lidé po léta zvyklí. „Mnozí z vás jste na nás přesto mysleli a našli jste si k nám cestu. Ukázali jste, že osud druhých lidí vám není lhostejný,“ uvedl za otrokovickou Charitu koordinátor sbírky Jan Žalčík. Do kasiček, které byly nachystány na různých místech ve všech obcích, spadajících do působnosti otrokovické Charity lidé darovali 293 424 Kč. V Otrokovicích se vybralo 100 848 Kč, z toho v kasičkách, které byly v našem kostele, se vybralo 57649 Kč. Díky všem farníkům za tuto štědrost. „Do letošní sbírky se poprvé zapojilo také několik větších firem z našeho okolí. I jim patří naše velké díky. Poděkování patří i všem provozovatelům menších obchůdků a služeb, kteří nám umožnili umístění našich kasiček do těchto provozoven,“ doplnil Žalčík. Letošní tříkrálová sbírka ovšem zdaleka nekončí. Pokud jste dosud neměli možnost přispět, můžete tak učinit pomocí online kasičky na webu www.trikralovasbirka.cz, a to až do konce dubna. Dosud bylo touto formou vybráno 36 172 Kč. „Chceme vás ujistit, že i nadále budeme díky vám pomáhat těm nejpotřebnějším z našeho okolí. Těší nás, že jste nám zachovali přízeň i v této nelehké době. Připomínám, že 65 % z vybraných prostředků zůstává k dispozici přímo naší Charitě a díky vám jsme připraveni pomáhat všude tam, kde je to třeba,“ dodal závěrem Žalčík. Děkujeme, že pomáháte s námi!   Výtěžek z kasiček: Město (obec) Vybraná částka Žlutava 9 338 Pohořelice 18 897 Halenkovice 28 588 Oldřichovice 7 957 Tlumačov 22 451 Komárov 9 086 Napajedla 51 099 Spytihněv 32 679 Otrokovice 100 848 OC Centro Zlín + Vitar Zlín 12 481 CELKEM 293 424 Kč

  • Nedělní kázání o. Romana Vlka nejenom pro děti

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 30.1.2021

    Dnes se otec Roman sám dostal do soutěže. Znali byste odpovědi na všechny otázky, které dostal, včetně té poslední? Třeba poučí i pobaví malé i velké. Evangelium (Mk 1,21-28) V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: http://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 Rádi bychom dárcům poděkovali ve videu. Pokud souhlasíte, napište do zprávy pro příjemce písmeno S - (souhlasím) a jméno nebo přezdívku.   Nedělní kázání pro děti | PŘEKVAPÍ TĚ | P. Roman Vlk

  • ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: PŘIPOUTAT SE K PÁNU

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 30.1.2021

    Dopisy Božím domácím (viz Mt 10,24)   Židé měli příslib proroka, který by se skutky rovnal Mojžíšovi. My máme Ježíše, který je naplněním tohoto příslibu - a to v míře mnohem větší, než si kdo v oné době asi uměl představit. Ježíš má moc nad nemocemi, nad nečistými duchy, mění vodu na víno, rozmnožuje chleby… dává sám sebe za pokrm. Vstává z mrtvých a je Bůh s námi. Vždy, v každé situaci. Je nám oporou, útěchou, ale i zachráncem, vládcem, ochráncem… Někdy se mi stane, že se mě současná situace ve světě a ve společnosti pokouší pohltit a ovládnout. Vždy mi v takovém případě pomůže zvednutí hlavy a soustředění srdce i mysli na Ježíše. Je tu někdo větší než Mojžíš, než Šalomoun, než Jonáš. Je tady Ježíš. Boží Syn, který se stal člověkem. Zachránil mě. Když mi tyto pravdy znovu ovládnou mysl i srdce, tak se sám sobě divím, jak jsem mohl propadnout strachu, neklidu či obavám. Jak moc platí, že namísto uvažování nad tím, co a jak bude, je mnohem lepší trávit čas s Ježíšem. Vůbec to neznamená, že nyní vše nechám a budu jen klečet či sedět v křesle a modlit se. Ne. Ale znamená to, že nenechám, aby mou mysl ovládl hněv, výčitky, neklid, nenávist, zloba, která z médií (a bohužel i z některých lidí) někdy přímo srší. Naopak, snažím se o to, co píše Pavel: "Pod vlivem milosti zpívejte Bohu ve svých srdcích žalmy, hymny a duchovní písně" (Kol 3,16). Doslova. Potom i uvažování s Ježíšem nad tím, co se děje, dostává rozměr věčnosti! A klidu, neboť on je Pán! Ještě jednu věc chci dnes zmínit. Pavel v prvním listě Korinťanům rozebírá otázku manželství: "Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži." (7,32-34). Myslím, že Pavel hleděl na manželství, která byla v jeho době - ​​ještě nebyla žádná tradice křesťanských manželství, spíše převládaly pohanské či židovské formy a projevy manželství. Myslím, že dnes už pro křesťanské manžele nemá být problém celým srdcem se líbit Pánu a zároveň s nerozděleným srdcem také manželce či manželovi. Jestliže manželé spolu hledají Ježíše a žijí s ním, tak jsou "bez starostí", neboť spolu "se čestně a nerušeně připoutali k Pánu". Toto může být cesta pokoje i dnes v našich rodinách - spolu, společným úsilím se dennodenně připoutávat k Pánu, který je pojivem našich manželství i rodin. Ježíš má moc. Tak mu dovolme, aby ji uplatňoval. I v našich vztazích.