Farnost Otrokovice

Na tento víkend jsem zatím zůstal v nemocničním pokoji sám. Jaký je to dar, mi před chvílí připomněla zdravotní sestra, která zde nakoukla a řekla: "Jaké tady máte ticho!" Narážela na pacienty, kteří se zde tento týden vystřídali a věru byli dost hluční. I oni byli pro mě darem a stali se součástí mých modliteb. Ale někdy jsem byl z jejich neustálého mluvení či způsobu vyjadřování vnitřně podrážděný a nervózní. Nedokázal jsem je stále vnímat jako dar a úkol… Pane, smiluj se!

Když teď nastalo ticho, tak jsem se jako první zeptal Pána, co mám dělat. "Zpívej." Tak jsem zpíval. A pak jsem začal psát tento text. Vnímám, že moji spolupacienti byli pro mě odpovědí na otázku v nadpisu. Je ze 4. žalmu. I sestra, která mě upozornila na dar ticha, mi ukázala štěstí. Nakonec jsou to i texty této neděle, když Petr mluví o cestě pokání a obrácení, Jan o Přímluvci, který řeší problém našeho hříchu, a konečně Lukáš nám dává smysl života – být svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Mně to všechno dává odpověď na otázku: "Kdo nám ukáže štěstí?" Ale v první řadě slova Písma, ale i každý člověk na naší cestě, pokud ho vnímáme jako dar od Boha.

Kristus vstal z mrtvých! Aleluja! Opravdu vstal! Aleluja!

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/