Farnost Otrokovice

Původně jsem chtěl v tomto textu vyzvat, abychom toužebně očekávali takové vylití Ducha, jaké zažili apoštolové a později mnozí v dějinách Církve. Avšak poté, co se tento týden stalo, je čas mlčet a konat pokání. Aby ožily suché kosti (Ez 37, 1–14). Aby se tak uskutečnilo toužebně očekávané vylití Ducha možná jinak, než jsem si před týdnem představoval.

Myslím si, že úkolem Církve na Slovensku v těchto těžkých dnech je vyhlásit dny pokání, vzájemného odprošení, odpuštění a smíření. Může to udělat každý z nás osobně pro sebe, pro svou rodinu, pro své společenství… Dělání tlustých čar nám nepomůže. Tvářit se najednou jako kamarádi bez pokání je nesmysl. Vyzývat k pokoji bez Boha je volání do prázdna a nebude mít trvalé ovoce.

A po dnech pokání se zaměřme na modlitbu za schopnost „obnovit smýšlení, abychom uměli rozeznat, co je Boží vůle, co je dobré, milé a dokonalé“ (srov. Řím 12, 2).

Kéž Boží Duch oživí celé údolí suchých kostí, celé Slovensko! Amen.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/