Farnost Otrokovice

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Několik myšlenek mi přichází na mysl při čtení textů dnešní slavnosti Krista Krále.

První je konstatování o ovcích, které "se rozprchli v oblačném a mlhavém čase" (Ez 34, 12). Nyní je takový čas, nejistý, neklidný, vzbuzující obavy i reptání. Pastýř však říká, že se o své ovce postará a vysvobodí je. To je naděje pro všechny, kteří v této době ani nevědí, kam byli zahnáni, kde se rozprchli svým reptáním, frfláním, vzdorem. Je to naděje i pro mě, že mě Pán provede přes zlou dobu, vždyť říká: "Ztracené ovce vyhledám, rozptýlené přivedu zpět, zraněné obvážu, slabé posílím, tučné a silné zachovám" (Ez 34, 16). Ať jsem jako Boží ovečka v jakémkoli stavu - ztracený nebo zahnán nebo zraněn nebo slabý nebo tučný a silný -, věřím, že Pán mě nenechá a neopustí.

Druhou je žalm, který často zpíváme na pohřbech, ale který si mnohem více potřebujeme připomínat ve dnech, kdy máme pocit, že nám něco chybí, že jsme omezováni. " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám." (Ž 23,1). Jak moc potřebujeme konat pokání za to, že právě toto Boží slovo svým jednáním často popíráme. Nemůžu jít na mši? " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…" Musím být v karanténě? " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…" Nejbližší nechápou, proč jsem klidný, zatímco oni se rozčilují? " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…"

Třetí je Pavlův text o Ježíšově zmrtvýchvstání. Říká mi dvě věci - že pokud Ježíš vstal z mrtvých, tak má moc učinit všechno to, co Bůh v Písmu slibuje. A že i já jednou budu vzkříšen.

A to mě přivádí k poslední myšlence z dnešních textů. Budu vzkříšen a budu souzen. Budu se moci s důvěrou postavit před soudce? Bude mé pokání stačit na to, aby mě postavil po pravici? Vím, že nebude. Ale budu se držet Ježíšovy ruky. Každý den si to nějakým způsobem nacvičím (v dnešním evangeliu je celý seznam těchto způsobů). A doufám, že Ježíš mou ruku v tom rozhodujícím okamžiku nepustí.

* * *

(Prosba autora) Tímto textem končím osmý rok psaní zamyšlení pro diecézní stránku. Pokud mi Bůh dopřává zdraví těla i mysli, rád budu pokračovat. Avšak prosím každého, kdo tento text čte, aby se za dnes mě pomodlil. Abych mohl stále svými písmenky vyznávat: "Ježíš je Pán!" (1 Kor 12, 3), jak to bylo mottem těchto textů v právě skončeném liturgickém roce.