Farnost Otrokovice

Když se dívám na dějiny Církve posledních staletí, vidím jednu zásadní strategickou chybu, které jsme se dopustili – nechali jsme hlásání evangelia na kněze. Možná to mělo opodstatnění v době, kdy téměř každý chodil do kostela, měl možnost poslouchat Boží slovo a odpovídat na něj metanoií, tzn. změnou smýšlení i jednání. Ale postupně narůstal počet těch, co do kostela nechodili a dnes je lidi, kteří nemají šanci slyšet Boží slovo a výzvu k obrácení v kostele, velká většina. Proto ať nás dnešní texty vyburcují.

Mojžíš říká: „Kéž by všechen lid prorokoval a kéž by jim Pán dal svého ducha!“ (Nm 11, 29). A Pán Ježíš na upozornění apoštolů, že viděli kohosi vyhánět zlé duchy v jeho jménu, ale nechodí s nimi, reaguje takto: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“ (Mk 9, 39–40) Jakoby apoštolům řekl: „Radujte se z každého, kdo mě ohlašuje, kdo jiným pomáhá najít mě, poznat mě, věřit mi a milovat mě.“

K čemu nás to má vyburcovat? Nuže k tomu, aby každý z nás ohlašoval Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání. Vždyť tvrdíme, že to děláme, když během mše svaté po proměnění odpovídáme na zvolání: „Tajemství víry!“ Nenechávejme to jen na kněze. Ti se nedostanou k našim příbuzným, k našim kolegům v práci či spolužákům ve škole, k lidem v autobusech či vlacích nebo letadlech, kteří Ježíše neznají a ani ho nemilují. My, laici, jsme pozváni i posláni přinášet všude evangelium. „Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost“ (Ž 19, 8). I tobě!

Tento týden zkusím někomu říci, že miluji Ježíše, který zemřel pro mé hříchy a vstal z mrtvých, abych měl věčný život. Zkus to i ty. Modlím se, aby ses o to skutečně pokusil.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/