Zamyšlení JDEME DOMŮ (30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)
- Promluvy
- napsal Pavel
- 26.10.2024
Ježíš uzdravil slepého. Proč však neuzdravil všechny, kdo byli tehdy slepí? Proč „nezrušil“ slepotu navždy? Vždyť to mohl udělat…
Ježíšův zázrak však měl jiné pozadí, nebyl jen uzdravením Bartimeje, jednoho z mnoha slepých. Bylo to znamení, že se naplní příslib, o kterém dnes slyšíme ve čtení z Knihy proroka Jeremiáše – Pán shromáždí svůj lid, budou mezi nimi slepí, chromí, těhotné, bude to velké společenství. A žalmista tento příslib ještě rozšiřuje – na všechny, co byli zajati v Babylóně, tedy v zajetí hříchu. Pán je přivede domů, do Jeruzaléma – do nebeského Jeruzaléma.
Vnímám, jak se léty mění mé vnímání těchto čtení. Přečetl jsem si kvůli tomu texty, které jsem k nim psal před třemi, šesti, devíti lety. Spíš jsem se tehdy zaměřoval na slepotu a na osvobození. Dnes mnohem více vnímám smrt a návrat domů, vysvobození ze zajetí tohoto života. A těším se na to. Jistě, velmi mi k tomu těšení pomohlo mé umírání před rokem, v umělém spánku. Nyní vnímám umírání mnohem více ze stránky bolesti, když mi postupně přestává fungovat tělo, respektive se každou chvíli něco pokazí a potřebuji lékařskou pomoc. Přesto (či možná právě proto?) se těším na den, kdy i mě jako zajatce tohoto světa Pán přivede na Sion, do Jeruzaléma, a uvidím snopy, které jsem s Boží milostí lety života shromáždil. Tedy doufám, že nějaké budou…
To však neznamená, že utíkám z tohoto světa a že mě nezajímá, co se děje. Zraňuje mě, když vidím, jak se „pravda“ prohlašuje na základě moci, a ne důkazů či vědy. Dotýká se mě, když vnímám, jak „kolem chodí bezbožní a nejhorší z lidí se vyvyšují“ (Ž 12, 8b). Cítím se při tom všem bezmocný, ale zároveň roste moje důvěra v Pána, že on se o všechno postará. Doufám, že i o spásu těch, kdo „mají bezcitná srdce a zpupně mluví“ (Ž 17, 10).
„Vrátí se s jásotem“ (Ž 126, 6). Každý den si ten jásot nacvičuji. Ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i v nemoci jdu za Ježíšem, jdu domů. Jako uzdravený Bartimej: „A hned viděl a šel za ním po cestě (Mk 10, 52).
Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/