Farnost Otrokovice

Téměř celý týden jsem hledal klíč k dnešním biblickým čtením. Příběhy dvou vdov. Jedna (1 Kr 17, 10-16) ubytuje proroka, který ji nevyjídá, ale naopak svou přítomností zajistí, že během celého jeho pobytu mají všichni v jejím domě co jíst. Druhá vdova (Mk 12, 38-44) nenápadně přijde ke chrámové pokladně a hodí tam pár haléřů. Nikdo si toho nevšimne, pouze Ježíš. A vyzvedne její dar nad všechny ostatní. Jaká je mezi těmito texty souvislost?

Odpověď jsem našel při hledání odpovědi na další otázku, která ve mně zněla: Proč po prvním čtení jako responzorium zpíváme „Duše má, chval Hospodina“? Ba dokonce místo těchto slov můžeme zpívat „Aleluja“!

Chválíme Pána, neboť ta první vdova, byť pohanka, uvěřila Pánovu slovu, že se o ni postará. Chválíme Pána, neboť ta druhá vdova již věřila, že Pán se o ni stará, a ochotně mu dala všechno, co měla. A žalm (146, 6c-10) dnes od těchto vdov – které slouží jako příklad Pánovy péče – zaměřuje naši pozornost na seznam dalších lidí, kteří se mohou spoléhat, že Bůh se o ně postará: utlačovaní, hladovějící, věznění, slepí, sklíčení, spravedliví, cizinci, sirotci, vdovy. Do tohoto seznamu se vejde i celá bída našich dnů. Přidal bych opuštěné, lidi v depresi… A určitě i sebe, neboť velmi vnímám, jak se Pán o mě stará v mé nemoci. Duše má, chval Hospodina!

Ale z uvedeného zároveň jaksi nepřímo vyplývá nutnost naší spolupráce s Bohem. On se stará o každého, ale potřebuje a používá k tomu nás. Pokud znám někoho, koho bych do seznamu zařadil, mám povinnost hledat cesty, jak mu pomoci. Být Pánovýma rukama.

A už jen jedna věc, která v daném žalmu přímo křičí: Pán „hatí cesty hříšníků“ (Ž 146, 9b). Hříšníci v tomto kontextu jsou lidé, kteří nekonají pokání, kteří konají zlo a nic si z toho nedělají, ti, kteří utlačují, nechávají hladovět, vězní, způsobují jiným slepotu (kdo vymýšlí např. konspirace či schvalují zákony proti životu) či sklíčenost, ti, co jednají nespravedlivě, odmítají cizince, ubližují slabým („sirotkům a vdovám“) a zneužívají je.

Je skvělé, že můžeme slavit Pána. Dělejme tak celým srdcem a pořádně nahlas. A pak se stejným zápalem pomáhejme všude, kam nás Pán pošle, každému, koho nám vloží do srdce.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/