Farnost Otrokovice

Společenství, spoluúčast, mise a poutníci naděje

Uměl bys dlouhý název nového tématu mých zamyšlení vyjádřit dvěma slovy? Pokud alespoň trochu sleduješ život Církve, tak ano. Jsou to synoda a jubileum. Takže těmto dvěma cestám, které spolu velmi úzce souvisí, se budu věnovat v novém liturgickém roce, který právě dnes začíná. Slova tématu jsou názvy léků pro Církev, ale i pro celou roztříštěnou společnost – léky na nemoci, které Svatý otec František pojmenoval slovy individualismus, indiferentismus a imobilismus. Léčí se tím, že se učíme žít víru spolu s jinými, že nejsme k jiným (k jejich věčnému životu) lhostejní a že se zřekneme svého pohodlí a budeme dávat všude najevo, jak milujeme Ježíše (nejen tím, že chodíme do kostela; kolik jich tam chodí, ale Ježíše nemilují!?).

Užívání těchto léků je dlouhodobá záležitost, proto Svatý Otec první část této cesty pojmenoval Poutníci naděje. V Jubilejním roce 2025 se budeme spolu učit nacházet naději pro sebe a také ji dávat jiným. Nevím, jaké budou další etapy této cesty, ale je jisté, že jejím velkým vrcholem bude Jubileum 2033, kdy budeme slavit 2000 let od Ježíšova zmrtvýchvstání a završení díla našeho vykoupení. Tak vykročme!

Hned první neděle našeho léčení je zaměřena na ty, kdo mají problémy se srdcem – tedy na nás všechny. Nejprve nás na ně upozorňuje apoštol Pavel: …Ať [Pán] posílí vaše srdce, abyste byli bez úhony… (1 Sol 3, 13). Máme slabá srdce, náklonná ke zlému – dejme si je posílit. Prostředky k tomu jsou svátosti, modlitba, Písmo svaté, život ve společenství (tím může být i rodina, pokud žije s Pánem). Pavel pokračuje: …… abyste stále více rostli v tom… jak máte žít a líbit se Bohu… (4, 1). První lék vyžaduje přijmout pomoc, druhý naše aktivní jednání – růst v tom, jak žít pro Boha a líbit se mu.

Na problémy se srdcem upozorňuje i Ježíš: …Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtížena obžerstvím, opilstvím a starostmi o tento život… (Lk 21, 34). Ach, jak nás všechny tyto věci ohrožují a zatěžují nám srdce. Lék se jmenuje … dávat pozor na to, co do sebe vkládáme. Nejen do těla (např. zbytečné a nadměrné nakupování), ale zejména do mysli, do paměti, do duše (např. skrze televizi, internet, mobil…).

Jak se tyto léky používají, jednou větou vyjadřuje žalmista: …K tobě, Pane, zvedám svou duši… (Ž 25, 1). Potřebuji se naučit zvedat svou duši k Bohu – pohledem na kříž, připomínáním si nějakého verše z Bible, zpěvem duchovní písně… Najdi si svůj způsob, jak to dělat.

A nakonec s těmito léky dostáváme i lékaře – kardiologa. Prorok Jeremiáš ho nazývá …spravedlivý výhonek, který bude konat právo a spravedlnost… (Jer 33, 15). Žalmista ho nazývá …Bůh, má spása… a …důvěrný přítel… (Ž 25, 5. 14). Co víc mé srdce potřebuje? O léčbu se stará sám Bůh - jak mu to dovolím.

Mám lékaře, mám léky. Sednu si s lidmi, kteří mají stejného lékaře a užívají stejné léky, a budeme se povzbuzovat v naději, že naše slabá srdce budou posílena a zatížená srdce pocítí usnadnění. Ježíš to udělá.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/