Farnost Otrokovice

V pondělí prvního adventního týdne mě v modlitbě dne zaujala věta: „… aby nás [Ježíš Kristus] až přijde, našel, jak bdíme na modlitbách“. Přišlo mi při ní na mysl, že jsem mnohokrát slyšel o potřebě neustále se modlit, zdokonalovat se v modlitbě, ale asi nikdy jsem neslyšel homilii či katechezi o nutnosti učit se jásat. Tak jsem si řekl, že zkusím tuto mezeru pro svůj život s Bohem doplnit i při psaní tohoto textu (však víte, že vždy píšu hlavně pro sebe), pokud mi to dovolí obsah biblických čtení této neděle. A dovolil…

Hned slova proroka Barucha ve mně vyvolala radost. Ani ne slova o lesku a slávě, ale o tom, že Bůh na ně pamatoval (Bar 5, 5)! Přivede je, ponese je se slávou. Na koho pamatuje, koho přivede, ponese? No přece ty, kdo budou uznáni za hodné nebeského království. Žijeme ve víře i naději, že budeme mezi nimi. Nádherný důvod k jásotu! Vždyť prorok mluví i o nás.

O jásotu v mém oblíbeném žalmu (126.) jsem psal už nejednou. Jen si připomeňme důvod jásotu - Pán nás přivedl - přivádí - přivede ze zajetí k sobě. Můžeme jásat pro minulost, kdy jsme křtem byli vytrženi z království zlého, ​​pro přítomnost, kdy Bůh přebývá v nás a připravuje nás pro skvělou věčnost, i pro budoucnost, když ho uvidíme tváří v tvář… Jásáme, neboť Bůh udělal s námi velké věci!

Přestože apoštol Pavel nemluví přímo o jásotu, jeho slova o modlitbě a o lásce, kterou prožívá ve vztahu k Filipanům (a jistě i k nám, co jeho dopisy posloucháme dnes), vedou k jásotu. Když nás takto miluje Pavel, o co víc nás miluje a těší se na nás Ježíš?!

A slova evangelisty o tom, že nad Janem na poušti zazněl Boží hlas o tom, že kopce se sníží a doliny se vyplní na Pánův příkaz (viz Bar 5, 7; Lk 3, 5), že na nás je už jen vyrovnat stezky, také vyzývají k jásotu, neboť to Bůh toto dílo vykoná a vrátí se!

Ale proč si to všechno máme nacvičovat? Neboť při pohledu na to, co se děje ve světě, nás může zachvátit strach, bezmocnost, beznaděj. Ale na konci bude asi ještě hůř - budou znamení, zemětřesení, hukot … Pokud si jásot nenacvičíme teď, když je ještě jakž-takž dobře, věru nebudeme jásat, když začnou padat hvězdy. Ale pokud si jásot budeme nacvičovat průběžně (jakoby na cvičišti), jak radostně budeme jásat, jak ochotně zvedneme hlavy, když se zjeví Pán Ježíš!

Nuže bděme na modlitbách, ale také hledejme všechny příležitosti k jásotu. Alespoň třikrát denně zajásej, zpívej Aleluja, tancuj před Pánem, mluv s nadšením o Ježíšovi, modli se stý žalm… Najdi si způsoby, jak jásat, jen prosím, nezůstaň potichu (pokud zrovna ticho není projevem tvého jásotu). A najdi si někoho, s kým budeš jásat. Budete spolu poutníci naděje, kterou přinesete lidem kolem sebe.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/