Farnost Otrokovice

Včera večer si Pán povolal na věčnost velkou osobnost naší Církve P. Františka Líznu.

 

P. František Lízna - Duchovní život manželů

 

Svědectví o svobodě František Lízna

 

AV19 | Vězněm i vězeňským duchovním, jezuitou, poutníkem, chartistou...

 

Dnešní křížovou cestu můžeme věnovat nejenom tomuto vzácnému knězi, ale každému, kdo trpěl a trpí pro svou víru i v dnešní době.

 

KRÍŽOVÁ CESTA

 

František Lízna se narodil roku 1941 v Jevíčku, poté se jeho rodina přestěhovala do Moravské Třebové a Velkých Opatovic. Tatínek, neústupný lidovec, byl brzy po převratu v roce 1948 zavřen.

Sám František byl poprvé uvězněn v devatenácti letech, roku 1960. Tehdy byl na návštěvě u dívky, jejíž otec sedlák byl právě zatýkán policií, protože nechtěl vstoupit do družstva. František v zuřivosti strhl rudou vlajku z národního výboru. Stálo ho to sedm měsíců v Jáchymově.

Po vězení nastoupil na vojnu do Michalovec, kde se kvůli svému odporu nést na Prvního máje sovětskou vlajku stal pasáčkem dobytka. Když pracoval jako dělník v cukrovaru, zavřeli ho podruhé, a to za pokus o nedovolený přechod hranic. Později působil jako ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené na Velehradě, kde se setkal s jezuity. Právě zde objevil svou touhu sloužit bližním a Bohu a roku 1968 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Byl poslán do Anglie, odkud měl jít na misie do africké Rhodesie. Skončil však v Innsbrucku, kde požádal o návrat do Čech.

Vystudoval teologickou fakultu, ovšem hned po primiční mši mu komunisté odebrali povolení ke kněžské službě. Pracoval tedy dál jako sociální pracovník. V roce 1977 patřil mezi první signatáře Charty 77, za což se dostal do vězení potřetí. Celkem byl vězně pětkrát, také za šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Ve vězení si dohromady odseděl něco přes dva roky.

Po 17. listopadu 1989 se stal rektorem kostela "u jezuitů" v Brně, kde působil do roku 1995. Staral se o nemocné, o Romy - ze solidarity si dal do občanského průkazu zapsat romskou národnost -, vězně a bezdomovce (tzv. sociální apoštolát). Poté požádal řádové představené o přeložení - měl tři varianty: severočeský Chánov, misie na Ukrajině, nebo Mírov.

Vězeňský kaplan a poutník

Byl mu přidělen Mírov (majestátný a pevný hrad, který jako vězení slouží již od 16. století), ale do misie na Ukrajině se také dostal. Když přišel na Mírov, požadoval celu, aby mohl být vězňům k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Zákon to však neumožňuje a František Lízna se musel spokojit s farou v nedalekých Vyšehorkách, kde jako vězeňský kaplan působí dodnes - své dveře má přes četná ranní překvapení, kdy host zmizí i s částí vybavení domácnosti, otevřené všem, kteří jako potřební zaklepou.

František Lízna je známý jako poutník. Na pěších poutích nacházel v dobách komunismu svobodu. Propojil při nich křesťanský Východ a Západ i Jih a Sever a dodnes na nich ušel téměř osm tisíc kilometrů. Na svou první pouť se vydal v roce 1984 napříč Československem, kdy jeho cílem byla hora Kremenec na slovensko-ukrajinsko-polském pomezí. V roce 2006 se vydal na dlouhou pouť i přesto, že trpěl rakovinou prostaty v pokročilém stadiu. Každý den se modlil za jednoho z přátel nebo z lidí, kteří mu ublížili, a každý krok vnímal jako modlitbu. Po návratu lékaři zjistili, že se během poutě uzdravil.

V roce 2001 bylo Františku Líznovi prezidentem Václavem Havlem propůjčeno druhé nejvyšší státní vyznamenání - Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Za svou práci ve vězeňství obdržel v roce 2003 společně s dalším vězeňským kaplanem Tomášem Vlasákem Cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77. Roku 2013 mu řád milosrdných bratří udělil Cenu Celestýna Opitze za péči o nemocné a potřebné. Roku 2017 se stal laureátem Ceny Paměti národa, kterou každoročně uděluje společnost Post Bellum. V roce 2020 mu bylo uděleno významné maďarské ocenění - Cena Jánose Esterházyho, která se od roku 1991 uděluje za šíření duchovního odkazu tohoto mučedníka komunizmu.

Životní příběh P. Františka Lízny na stránkách Paměti národa, Ústavu pro studium totalitních režimů a České televize (dokumentární cyklus GEN).

Z rozhovorů s Františkem Líznou:
V modlitbě musí být řád, Bulletin Jezuité, 2013, č. 4, s. 14-18.
Je tady také církev, která trpí, 10.2.2013.
Na straně nejslabších, Bulletin Jezuité, 2006, č. 2, s. 20-23.

Knihy Františka Lízny:
Jak jen teskná je noc. Vetus Via, Brno 2014.
Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny. Cesta, Brno 2013.
Vstávám a pokračuji v cestě: z Fatimy do Compostely. Cesta, Brno 2013.
Pouť za sv. Kateřinou Sienskou: do Sieny a Říma. Cesta, Brno 2010.
Šel jsem však vytrvale. Deník P. Františka Lízny z pouti za sv. Cyrilem a Metodějem. Cesta, Brno 2008.
Musím jít dál. 4 404 286 kroků P. Františka Lízny za svatým Jakubem. Cesta, Brno 2006.

Překlady:
Lodovico Ferretti, Svatá Kateřina Sienská. Cesta, Brno 2011.
Malcolm Muggeridge, Matka Tereza z Kalkaty: něco krásného pro Boha. Cesta, Brno 2009.

 

Zdroj: http://www.jesuit.cz/