Farnost Otrokovice

Při čtení dnešních textů mi přichází na mysl myšlenka: "Pozor na tvrdost srdce!" Proč?

Představuji si Petra, jak se dostal do situace, pro pravověrného Žida (jakým Petr bezpochyby byl) nepředstavitelné. Vešel do domu pohana. A tam zjistil, že v něm, v jeho rodině a jeho přátelích působí Boží Duch, dokonce mluvili jazyky a velebili Boha. Petr se mohl zatnout: "Ne, tyto nesmím pokřtít, vždyť jsou to pohané!" Ale neudělal to. Nechal se vést stejným Duchem, protože zjistil, že spása je určena všem, kteří chtějí být spaseni, bez ohledu na minulost, na národnost, na rasu… Petr se naučil, že v nebi bude i s římským setníkem Kornéliem a dalšími pohany. Doufám, že i se mnou…

Jak se u nás zlepšuje pandemická situace, stále častěji se setkávám s názorem, že mnoho lidí se do kostela nevrátí, že Církev je ztratí. A to je situace, v níž si i my musíme dát pozor na… tvrdost srdce? Rezignovanost? Mávnutí rukou? Neboť je jisté a je to stoprocentně Boží vůle, že Bůh nechce, aby se ztratili. Proto ani my nesmíme jen s lítostí konstatovat, že jsou pryč, ale musíme (nemám toto slovo rád, ale tady lepší není: musíme!) nasadit všechny síly, abychom těmto zdánlivě ztraceným nanovo nabídli radostnou zvěst o vykoupení. A to takovým způsobem, který jim umožní nově se zamilovat do Ježíše. Pokud to - vedení stejným Duchem - dokážeme, vrátí se možná jednou i do kostela.

A jaké jsou síly, které musíme nasadit? Náš Milovaný nám o nich říká v evangeliu: "Milujte se navzájem… Pokud budete zachovávat má přikázání…" (Jan 15, 17. 10). Potřebujeme celým srdcem milovat Ježíše - poslušností jeho přikázáním - a milovat nejen ty, kteří v kostele nyní jsou, ale zejména ty, kteří už do kostela nepřijdou. v první řadě se za ně vytrvale modlit - a to zcela konkrétně a jmenovitě: za souseda, za tchyni, za vnuka, za kolegu, za neteř… a modlit se ne o to, aby se vrátili do kostela, ale aby znovu poznali a zamilovali si Ježíše. On je už potom přivede ke svátostem.

Mnozí lidé nyní odcházejí, protože možná nikdy Ježíše skutečně neznali, nikdy nezažili chvění zamilovaného srdce. My se jim máme stát svědky. Modlitba naše svědectví předchází i ho následuje. Staň se radostným svědkem Ježíše ("Toto jsem vám řekl, aby ve vás byla moje radost a aby vaše radost byla úplná" - Jan 15, 11), který trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, abychom měli nový život, život v hojnosti a věčný.

Jedna motivace lásky: Pokud se začneš za někoho modlit, začni tímto: "Milovaný Tatínku, s tímto člověkem chci být spolu u tebe doma, v nebi." Nacvičuj si tuto touhu například na někom blízkém, na člověku, se kterým tě kdysi "spojoval velmi něžný svazek - v průvodu jste kráčeli Božím domem" (srov. Ž 55,15). Splníš přikázání lásky a zachráníš někoho, s kým pak budeš celou věčnost oslavovat Boží milosrdenství.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/