Farnost Otrokovice

Dopisy Božím domácím (viz Mt 10, 24)

Vládce. Svrchovaný vládce.

Možná si pod těmito slovy představíme totalitní vůdce či absolutistické panovníky 18. a 19. století. Ale ti nejsou vhodným příkladem, pokud chceme mluvit o Vládci, kterým je Bůh. Každý pozemský vládce je totiž v pokušení svou moc zneužít a využít. Ale ne tak Bůh.

V knize Job Bůh oznamuje svou vládu - určil moři hranice a zakázal mu jít dál. Který pozemský panovník by to dokázal? Jen tak, slovem?

Ve 107. žalmu slyšíme o výpravách lidí na velké moře. Když se dostali do soužení a úzkostí, "volali k Hospodinu a on je vysvobodil" (v. 28). Kdo rozumný by v takové chvíli volal ke svému prezidentovi či veliteli armády? Nikdo. V situacích největšího ohrožení života voláme nejprve k Tomu, který má moc vysvobodit nás. I když na to často použije jiné lidi.

A Ježíš v evangeliu? "…pohrozil větru a řekl moři: ‚Mlč, utiš se!‘ Vítr přestal a nastalo velké ticho" (Mk 4, 39). Vládce v celé své moci…

Co mě však udivuje ještě víc než samotná moc našeho Vládce (jak je dobře, že jsme na jeho straně, neboť Bůh je hrozný protivník), je něco jiného. Bůh je přítomen. Když na něj volám, nemusím používat telefon (ačkoli Bůh má telefonní číslo - Jer 33,3), nemusím čekat, až překoná nějakou vzdálenost, která nás odděluje, nebo čekat, než přijdu na řadu mezi ostatními prosebníky. Ne, Bůh je tu pro mě. Stejně i pro tebe.

K Bohu můžeme volat vždy, v každé situaci, v každém čase. A s důvěrou, že nás vyslyší, protože je svrchovaný Vládce. Zkus se na toto téma pomodlit 40. žalm. Nebo ten dnešní, 107. Čtyřikrát se v něm opakuje verš, který jsem uvedl výše: "V soužení volali k Hospodinu a on je vysvobodil z úzkostí" (v. 6, 13, 19, 28). Byli to lidé víry.

Nacvičuj si takové volání v drobných událostech všedního dne. Když pak přijde úzkost či soužení, tvé volání bude automatické, protože budeš mít zkušenost, že tvůj Bůh je Vládce a je vždy přítomen. U tebe.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/