Farnost Otrokovice

"Smrt přišla na svět ze závisti ďábla" (Mdr 2, 24). Hle, to je odpověď na základní otázku lidstva: "Odkud je zlo ve světě?"

Byli jsme stvořeni pro neporušitelnost, k Božímu obrazu, říká Kniha moudrosti v dnešním čtení. Ale když dědičný hřích způsobil naši smrt, Bůh ji použil jako lék: smrt nás zachraňuje od věčného života v porouchané přírodě, ve vadném těle, v porouchané společnosti. Proto mě děsí zprávy o genovém inženýrství, které hledá cesty, jak oddálit stárnutí. Vážně někdo chce, abychom žili 200, 300 či 500 let? Vážně se mám tak dlouho zmáhat se svými selháními, kterých je mnohem více než úspěchů?

Ježíš v dnešním evangeliu dokazuje, že je Vládce - má moc i nad smrtí. I nad nemocí, jak to vidíme v příběhu ženy trpící krvotokem. A přece nikomu nenabízí možnost žít staletí. Neboť Ježíš ví, že pro nás je mnohem důležitější přejít do věčného života, kde "už nebude smrti ani žalu; ani nářku ani bolesti více nebude "(Zj 21, 4).

Podobně můžeme vnímat i slova žalmisty z 30. žalmu. Slaví Boha za vysvobození "z říše zesnulých", za to, že "nesestoupil do hrobu". Tyto vyjádření můžeme vnímat z pohledu věčnosti - radovat se, že Bůh má pro nás "věčné" řešení, vyjádřené slovy: "Můj nářek jsi obrátil na tanec" (v. 12a).

Dnešní neděli tak můžeme využít jako přípravu na radostné očekávání své smrti. Zdá se ti toto slovní spojení - radostné očekávání smrti - nepřirozené? Začni se na to dívat očima víry a zjistíš, že nic krásnějšího, radostněji tě nečeká - vrátíš se domů k Otci. Co lepšího se ti může stát? Jednou budeme šťastní tančit se svým Bohem! To je nabídka, která nesmírně převyšuje možnosti jakékoliv genového inženýrství…

Doufám, že zemřu. Že pak budu tančit.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/