Farnost Otrokovice

Dopisy Božím domácím (viz Mt 10, 24)

Kdy ti naposledy někdo řekl, že jsi skvělý? Jak ses při tom cítil? Věděl jsi ve svém nitru, že právem tě někdo vyzdvihuje? Nebo ses bránil (pokorně :-)), aby si dotyčný nemyslel, že jsi pyšný?

Dnes tě vyzdvihuje Boží slovo. Podle úvodu Pavlova Listu Efesanům jsi před stvořením světa vyvolen, abys byl svatý a neposkvrněný. Jsi zahrnutý štědrostí Boží milosti. Bůh dokonce říká, že jsi chválou jeho slávy. Dostal jsi vykoupení, odpuštění hříchů. Stal ses Božím dědicem (víš, co všechno patří Bohu?). Mám obavu, že většině křesťanů tato slova neříkají nic. Jsme naučení vnímat sebe samých jako hříšníky. A je to správné, jen nesmíme zůstat jen u toho. Neboť jsme mnohem více než hříšníci. Hřích je detail v našem životě, který Bůh napravuje při každé naší lítosti. Ale vyvolení, svatost, neposkvrněnost, vykoupení, dědictví potrvá navěky. Tak čím se nám třeba více zabývat – hříchem či milostí? Je jasné, že hřích je součástí našeho každodenního života. Ale nesmí v nás vládnout. Existuje lítost, dokonalá lítost, která nás pokaždé dělá svatými, neposkvrněnými. A těch chvil svatosti má být mnohem více než chvil hříchu! Kdybych to měl vyjádřit nějakým poměrem, tak 23 hodin a 59 minut denně máme přežít v milosti, ne více než jednu minutu v hříchu. I tu minutu jen proto, že "spravedlivý zhřeší sedmkrát denně" (viz Př 24, 16). A druhá věc z dnešních čtení – nejsme povoláni jen se radovat z vlastní svatosti, z klidu svého srdce, ale sdělovat všem kolem sebe, že patříme Bohu. Prorok Amos a apoštolové jsou nám toho příkladem. Jako svatí a neposkvrnění v lásce jsme povolání pomáhat každému, s kým žijeme, aby se stal nám podobným. A spolu s námi aby se stal podobný Ježíši. Nádherná úkol – zjevovat Boží království, jehož jsme součástí. Žijme jako královské děti!