Farnost Otrokovice

Čím se odlišuje můj (i tvůj) život jako toho, kdo často přijímá Eucharistii, od života toho, kdo ji přijímá možná dvakrát ročně nebo vůbec nepřijímá, ačkoli je pokřtěn tak jako ty?

Taková otázka se ve mně vynořila během uvažování nad čteními nedělní liturgie. Nepřímo mě k ní navedl svatý Pavel v listu Efesanům, když je vyzývá: "Už nežijte, jak žijí pohané, v marnosti svého smýšlení" (4,17). Jaksi mi z toho vyplynulo, že se od okolního světa, který žije pohansky, nemáme lišit ani tak způsobem života (vždyť všichni potřebujeme jíst, pít, pracovat, odpočívat), jako smýšlením, kterým své jednání i mluvení řídíme. Pavel jako pomůcku pro správné rozlišování mluví o starém a novém člověku. Starý se svými klamnými žádostmi žene do zkázy, nový se duchovně obnovuje proměnou smýšlení.

Které jsou ty klamné žádosti? Mít, mít stále více, stále novější, stále modernější, stále být in a cool. Z jediného důvodu: abych měl.

Jak se obnovuje smýšlení? Každodenním hledáním cesty svatosti, vyhýbáním se zlu, jeho odmítáním. Ale to nestačí. K tomu je třeba přidat aktivní hledání dobra a jeho konání.

To neznamená, že hluboce věřící člověk nemůže mít nejmodernější věci, využívat nejlepší techniku, jít na úžasnou dovolenou do zahraničí. Může. Ale má je používat pro Boží věci. Pokud například jedu na dovolenou, ale jen s klamným smýšlením "já si chci odpočinout", ale bez ochoty i tam žít jako Kristův svědek, žiji jako pohan v marnosti svého smýšlení. Pokud si kupuji nové auto se všemi doplňky, ale používám ho zejména na to, abych se jím chlubil (to se dá i beze slov), je to podobné - pohanské. Doplň si situace ze svého okolí, ale nejlépe z vlastního života, když jsi žil pohansky, ne křesťansky. Upozorňuji tě, že nejde o otázky z nějakého zpytování svědomí.

Právě toto naše staré smýšlení, smýšlení pohanů, patří mezi největší problémy Církve. Naučili jsme se chodit do kostela, ráno a večer odříkávat nějakou modlitbu, hodíme něco do zvonečku, možná na první pátek jdeme ke zpovědi, ale smýšlíme jako pohané. Pokud se svých sousedů zeptáte, jestli na vás vidí, že patříte Ježíši, co vám asi řeknou?

Je čas na změnu. Stále. Dokud nepřijde Ježíš.

A jednu věc na závěr. V rámci přípravy na návštěvu Svatého otce se již objevilo několik výzev modlit se růženec či alespoň desátek. Skvělá věc! Ale pouze v tom případě, pokud je to pro nás skutečně modlitba, nikoli odříkání Zdrávasů. Učil tě někdo, jak se modlit růženec? Nemyslím tady na pořadí tajemství či jednotlivých modliteb. Ptám se, zda ses učil a stále se učíš modlit se růženec srdcem. Uvažovat nad tajemstvími. Tvořit si vlastní dodatky. Říká se, že Jan Pavel II. se modlil i dvacet růženců denně. To mohl jen tak, že to byla modlitba srdcem. A tehdy má smysl. Ne odříkávat Zdrávasy, ale skutečně být před Bohem s Pannou Marií a otevřít mu své srdce…

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/