Farnost Otrokovice

Při dnešním prvním čtení se ve mně stále ozývá zvědavost, co to vlastně ten Eliáš dostal za jídlo, že měl sílu jít čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Určitě by ten recept chtěli všichni výrobci energetických nápojů či sportovci vytrvalostních disciplín :-) A přitom to byla obyčejná placka a voda. Žádné gely, tyčinky, iontové nápoje … Jakoby Bůh chtěl říci: "Dávám ti svou sílu v obyčejných věcech, abys věděl, že je to můj dar, ne vlastnost těch věcí."

A ještě podivuhodnější je pokrm, který nám dává Ježíš. Dává sílu ne na čtyřicetidenní turistický výkon, ale na cestu celým životem a dokonce až pro věčný život. Přitom je to na pohled obyčejný chléb, ačkoli v dnešní době ve formě oplatky - hostie. Co mu dává takovou moc, že ​​ten, kdo ho jí, bude žít navěky?

No přece Ježíš! On je tou "oplatkou", on je "živý chléb". Když jdu ke svatému přijímání, tak navenek sice přijímám kus chleba, ale víra mi říká, že jsem sjednocen s Ježíšem a on mě proměňuje v sebe. Stávám se tím, co jím. Bůh sám se spojuje se mnou a mění mě, dává mi moc žít jinak, lépe, víc pro něj.

Svatý Pavel v dnešním druhém čtení vypočítává některé zlozvyky, které máme odstranit ze svého života. Mnozí si přitom myslí, že až když tohle zvládnou, mohou přijímat Ježíše v Eucharistii. "Půjdu k přijímání, když toho budu hoden." Ale ono to má být přesně naopak - toužím po sjednocení se s Bohem v Oltářní svátosti, aby mi přes mé slabosti dal sílu žít podle požadavků, které jsou kladeny na kvalitu života křesťana. Pokud jsem se proti nim vážně provinil, jdu ke zpovědi, abych se smířil nejen s Bohem, ale i se společenstvím Církve, které je Kristovým tělem (můj hřích způsobil tomuto tělu menší či větší poranění a bolest). A takto připraven "jdu k přijímání", neboť toužím po změně, kterou vlastními silami nedokážu uskutečnit.

Zkus vnímat tento text jako andělský dotek, kterým tě vyzývá: "Vstaň a jez!" Vstaň, zanech hřích, vzbuď lítost, pokud je třeba, jdi ke zpovědi a jez pokrm, který tě udělá schopným milovat Ježíše a s ním každého člověka. Tento pokrm ti nedává záruku, že nikdy nepadneš, ale zaručuje ti, že pokud ho budeš upřímně a často přijímat, změní se tvé smýšlení i tvůj život. Bůh se dostane na první místo v tvých myšlenkách, slovech i skutcích a jeho království se více zaskví pro lidi, s kterými žiješ.

Je mi líto, kolik křesťanů neděli co neděli nestojí o takový pokrm… Dbáme na všelijaké diety a správné stravování, ale pokrm, který uzdravuje duši a nejednou i tělo, který dává sílu konat dobro a odmítat zlo, který naplňuje nejhlubší touhu každého člověka - být jedno s Bohem a žít navěky -, zanedbáváme… "Když budu hoden." Odmítni toto ďáblovo pokušení. Neboť pravdou je, že nikdy nebudeš hoden. Ale Bůh se ti chce dát, protože tě miluje takového, jaký jsi. Chceš ho i ty přijmout takový, jaký jsi nyní, aby ses stal takovým, jakým je ON? Přemýšlej, jaké konkrétní kroky musíš pro to udělat, a udělej je. Duch Svatý ti už nyní pomáhá, abys to zvládl.

A zcela na závěr - zkus někomu říct, proč přijímáš Eucharistii. Ať je hlavní postavou tvého svědectví Ježíš - vždyť přijímáš jeho.