Farnost Otrokovice

Dnešní nedělí končí čtení 6. kapitoly Janova evangelia. A končí se zvláštně. Po Ježíšově řeči o chlebu života mnozí odcházejí, jakoby se nechtěli sytit, jakoby Ježíšova nabídka byla příliš náročná. I samotní apoštolové stojí před dilematem: zůstat nebo odejít? Sám Ježíš se jich na to ptá.

Apoštolové zůstanou. Kam by šli, kdo jiný jim může dát slova věčného života?

Během těchto týdnů jsem se zájmem četl komentáře jistého kněze k čtenému textu, který tvrdil, že Ježíš nemluví ani tak o Eucharistii, jako o slově a oběti. Jeho pohled mi jakoby otevřel nový rozměr tohoto textu, mimořádně důležitý právě v souvislosti se mší svatou, tedy se slavením Eucharistie. Jaksi jsme zvyklí, že se sytíme Oltářní svátostí, ale možná zapomínáme, že předtím se potřebujeme nasytit slovem. Slovem věčného života. Jako bychom Boží slovo nebrali zcela vážně. Vždyť i když "hodnotíme" mši svatou, o kněžské promluvě mluvíme mnohem častěji než o čteních, která před kázáním zazněla…

Když se z tohoto úhlu dívám na "covidovou dobu", přichází mi na mysl, že Bůh nás ní chce naučit mnohem intenzivněji se sytit jeho slovem. Bibli máme doma, nikdo nám ji nevzal (zatím), nikdo ji nevymazal z webových stránek (zatím), nuže máme k ní přístup 24 hodin denně. Pokrm Božího slova. Pokud nám pandemie znovu omezí účast na slavení Eucharistie, nenaříkejme, ale syťme se slovem. A dělejme to už ode dneška, abychom měli tento návyk, když přijdou lockdowny a omezení. Je to mnohem užitečnější než naříkat …

Všimněme si starozákonního lidu. Jozue jim dal na výběr - žít s Pánem nebo žít s bohy okolních národů. Lid si vybral Pána. I my jsme často postaveni před podobný výběr, přestože si to možná neuvědomujeme: smýšlet jako Ježíš (tedy žít s Pánem) nebo smýšlet jako svět (tedy přijmout bohy pohanů). Ježíš nám dává slova věčného života, svět nám nabízí reptání, reptáním, vzpouru, odpor, protesty, odmítání …

Všimněme si také postoje žalmisty. Hned v úvodu žalmu této neděle zdůrazňuje: "Pána chci velebit v každém čase" (Ž 34,2). Chápeš? "V každém čase"! Nemohu na někoho nadávat (na vládu, na vědce či lékaře, na politiky …, na souseda či učitele …) a zároveň "v každém čase" velebit Pána.

Ježíš má slova věčného života. Je na tobě, zda si je vybereš a budeš se jimi sytit. Či raději zůstaneš hladový (a ubrblaný…)?

A ještě jedna věc. Pokud chceme přijímat Eucharistii, předtím se sytíme slovem a přinášíme oběť. Ne pár centů v neděli do zvonečku, což pro drtivou většinu lidí není žádná oběť. Ale oběť trpělivosti, ochoty snášet utrpení (kolik křesťané reptali, jak nepříjemné je antigenové testování, ale asi málokdo přitom myslel na Ježíše, kterému hřeby prorazily ruce a nohy) …

Co bude tvou obětí při nejbližší mši?

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/