Farnost Otrokovice

Jak nádhernou perspektivu nám vykreslují biblická čtení dnešní liturgie! Prorok Daniel hovoří o moudrých, že se budou skvět jako jas oblohy, a o těch, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, že budou jako hvězdy na věčné věky (viz Dan 12,3). Žalmista vyjadřuje důvěru, že je v Božích rukou, že bude prožívat plnost radosti a věčnou slast (viz Ž 16). Autor Listu Židům zase říká, že je lék na hřích - Kristova oběť (viz Žid 10,11-14.18). A Ježíš to ve své eschatologické řeči celé shrne: „Syn člověka… shromáždí své vyvolené“ (Mk 13,26-27).

To vše je o nás, o naší budoucnosti. Ale také o přítomnosti – neboť prožíváme odpuštění hříchů, neboť mnozí z nás se skvějí jako moudří a přivádějí mnohé ke spravedlnosti, neboť už dnes prožíváme plnost radosti a slast v přítomnosti Boha, neboť už dnes nás Duch Svatý shromažďuje v Církvi. Zároveň však prožíváme to, co je v Církvi neustále přítomno – „už a ještě ne“. Už jsme s Ježíšem, ale ještě nejsme s ním úplně. Už jsme vykoupeni, ale ještě nejsme spaseni. Už se radujeme, ale ještě naříkáme nad zlobou ve světě – a mnohdy i nad vlastní slabostí a selháním.

Vnímám, že když nám Církev v závěru církevního roku předkládá takové texty, není to proto, abychom prožívali strach a báli se konce světa. Ale je to proto, abychom zvedli hlavu a s důvěrou očekávali Ježíšův návrat. Vždyť jsme-li jeho, tak čeho se máme bát, před kým se máme strachovat? Ježíš přijde a bylo by smutné, kdybychom se jeho příchodu báli. Jistě, to, co jeho příchod předchází, v nás přirozeně vyvolává strach (neboť zlo a zloba vyvolávají strach), ale Ježíš nás vyzývá, abychom se nezalekli tak, že bychom hledali záchranu v tom, co nabízí svět. Jak jsem nedávno kdesi četl seznam potravin, které si pro případ konce je třeba vzít s sebou někde do úkrytu. Jako bychom se mohli konci vyhnout…

Ne, Ježíš chce, abychom očekávali konec s nadějí a důvěrou. Abychom byli moudří, abychom jiné přiváděli ke spravedlnosti, abychom se cvičili v radosti z Pána a ze slasti ze života v jeho rukou. Abychom nezůstávali v hříchu, ale neustále byli ponořeni v jeho očišťující krvi – v oběti, kterou přinesl jednou provždy. Abychom čekali, že jednou budeme uchváceni vstříc Pánu.

Přijď, Pane Ježíši, a zachraň lidi naší doby! Přijď, toužebně tě očekávám!