Farnost Otrokovice

Jako shrnutí biblických textů této neděle vidím zpěv před evangeliem: „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází!“ To jsou zvolání, která mají (nejen) dnes naplňovat naše srdce, naši mysl, ale také naše ústa. Přichází Ježíš, náš Král. Ještě ho nevidíme, ale jeho příchod se každým dnem přibližuje. A to, že ho nevidíme, neznamená, že nevládne. Ježíš je Král od věčnosti. To, že se stal člověkem a svým životem, utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním nám přinesl vykoupení, je – lidsky řečeno – jakousi přidanou hodnotou jeho božství, je vzácnou ozdobou jeho královské koruny.

Co s tím ale my děláme? Ježíš nepřichází, tak hledáme a uskutečňujeme svá řešení, která jsou nejednou pohanská. Sváry, svody a rozbroje – v této době zejména pro očkování a různá omezení – jsou jasným důkazem toho, že mnoho křesťanů má jiného boha. Boha pýchy (já jsem nejchytřejší, ani papež mi nebude poroučet), boha egoismu (mám svou svobodu, mě nikdo nebude omezovat a nikdo mě nemůže k ničemu nutit), boha nelásky (plné nemocnice a vyčerpaní zdravotníci nejsou můj problém), boha zloby (každý, kdo má jiný názor než já, je dacan), boha násilí…

Ale tak to nemá a nesmí být! Ježíš je náš Král! Ježíš přichází! Celý svět je v jeho rukou. Ne my jsme povoláni zachraňovat lidstvo. My jsme povoláni milovat Ježíše a milovat každého člověka jako svého bratra či svou sestru. Způsobujeme-li svými postoji či jednáním (pro drobnosti, kterými jsou v této době z hlediska věčnosti i zmíněné očkování či nějaká vnější omezení) rozdělení v rodině, rozdělení v Církvi, rozdělení ve společnosti, jsme vinni hříchem ničení jednoty, která je Božím darem! Spolu s nevěřícími najednou křičíme: „Nechceme, aby tento nad námi kraloval“ (Lk 19,14). Prosím, vzpamatujme se a připomeňme si opakovaným čtením Písma svatého, kdo a jaký je náš Král, pro koho a s kým žijeme.

Ježíš je tichý a pokorný srdcem. Přemohl svět. Je s námi po všechny dny našeho života. Je cesta, pravda i život. Je „Alfa a Omega, praví Pán, Bůh, který je, který byl a který přijde, Všemohoucí“ (Zj 1,8).

Pokoř dnes své srdce, mocí Ducha Svatého vyžeň z něho všechny bohy, kteří ti způsobují jen hněv, bolest a nemoc, zlo a nenávist, podrob se znovu pravému Bohu a vyznávej: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2, 11).

Toto je poslední text 9. roku mého psaní pro diecézní stránku. Rád bych právě tento napsal radostnějším tónem. Doufám, že další rok psaní začnu s větším optimismem. Ale bolí mě srdce, když vidím, jak se Boží děti hrnou ke zlému jen proto, že dali přednost jiným bohům… Pane, smiluj se!