Farnost Otrokovice

Proč je důležité věřit, že Ježíš vstal z mrtvých? Nejen důležité, ale nejdůležitější?

"Pokud Kristus nevstal, vaše víra je marná a stále jste ve svých hříších," odpovídá svatý Pavel (1Kor 15,17). Pokud nebylo zmrtvýchvstání, tak není ani odpuštění hříchů. Není smíření s Bohem. Není pokoj v srdcích lidí...

Nepokoje po celém světě mimo jiné hovoří o tom, že mnozí pokřtění přestali žít podle víry. Víra se pro mnohé stala jen zvykem. V neděli hodinu Bohu, ostatní hodiny týdne pro mě. V lepším případě je Bůh jeden ze zájmů pokřtěného – stejně jako fandění olympionikům (což vůbec není špatné; ale modlíš se za všechny ty, co se snaží získat pozemské vavříny, aby usilovali i o ty věčné?) či sezení u piva nebo čtení bulváru.

Jen z pohledu zmrtvýchvstání můžeme vnímat ostatní biblické texty této neděle s nadějí. Mluví o dvou cestách. Jen o dvou! I když téměř ve všem v Církvi platí i-i, na konci platí buď-nebo. Nyní jsme v Církvi i světci, i hříšníci; potřebujeme milost, ale ta předpokládá i přirozenost, žijeme ve víře a používáme také rozum, máme tělo i duši… Ale na konci bude buď nebe, nebo peklo. A co bude konkrétně mým údělem, závisí jen a jen na mě. Na tom, zda si nyní vyberu kráčení se zmrtvýchvstalým Kristem, nebo kráčení s pomíjejícím se světem, závisí to, zda si na konci vyberu nebe nebo peklo. Ne Bůh mě pošle tam či onam. On jen bude (tak, jak to dělá celý můj život) respektovat mé rozhodnutí. Svatý Augustin k tomu řekl: „Nemůže špatně umřít, kdo dobře žil. Ale sotva umírá dobře, kdo žil špatně."

Když zvu lidi ke společnému kráčení v rámci synodu, nejednou se zamýšlím, jestli někteří z nich věří ve zmrtvýchvstání. Nezanedbali jsme v Církvi hlásat každému a v každé době, že Ježíš vstal z mrtvých? Kolik jsem už v životě slyšel kázání o prázdném hrobě. Ale jak málo bylo o tom, že Ježíš žije! Ale ohlašovat Ježíšovo vítězství není úkol jen pro kněze. Neboť jejich prvořadý úkol je slavit svátosti s lidmi a pro lidi, kteří věří ve zmrtvýchvstání a žijí s živým Ježíšem. Ohlašovat, že Ježíš žije, je úkol každého, kdo se s Ježíšem setkal. Moje a doufám, že i tvoje - pokud ses s Ježíšem setkal.

Při prvním setkání naší skupiny na téma synodu padla otázka, že proč bychom měli spolu kráčet. Odpověď je ukryta ve víře v Ježíše, ve víře v jeho zmrtvýchvstání. Tou jsme se stali (křtem) členy Boží rodiny, Kristovým tajemným tělem. Nejsme ponecháni každý sám na sebe, ale jsme pospojováni, abychom jako jedno tělo kráčeli k věčnosti. Po zemi! V každodenním životě.

Ohlas tento týden někomu radostnou zvěst: Ježíš vstal z mrtvých a žije! Vůbec to nemusí být někomu cizímu, na ulici. Možná to potřebuje slyšet tvůj syn, možná kněz ve tvé farnosti, možná tvoje máma… Neboj se, radostná zvěst bude působit, i když ty možná sklidíš výsměch či nechápavý pohled…