Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Jakou radikální změnu smýšlení dnes požaduje Ježíš! Církev k jeho příkazu milovat nepřátele jako první čtení uvádí příklad krále Davida, který také musel smýšlet radikálně jinak než lidé jeho doby. Vždyť zabít nepřítele bylo tehdy normální, přímo žádoucí. Ale David říká: „Ne!“

Ježíš žádá stejnou změnu smýšlení. Milovat nepřátele. Možná si pomyslíme, že pro něj to bylo snadné, vždyť je Boží Syn. Nezapomeň však, že byl i člověk! A nezapomeňme také, že to byl Bůh, kdo jako první začal milovat nepřátele. Počínaje Adamem, který ho zradil. Konče mnou či tebou. Všichni jsme byli Bohu nepřáteli. A on nás přesto hledal, vysvobodil, přijal zpátky. Čili miloval. Nádherně to dnes opěvuje žalmista: „Milostivý a milosrdný je Pán, shovívavý a dobrotivý nesmírně“ (Ž 103, 8).

„Nové přikázání vám dávám, praví Pán; abyste se milovali navzájem, jak jsem já miloval vás.“ Tato slova dnes posloucháme jako zpěv před evangeliem, abychom věděli, že Bůh od nás žádá jen to, co Ježíš, tedy Bůh sám dělal. Není to nic nemožné. Jak jsme nosili obraz pozemského člověka, Adama, tak nyní nosme obraz nebeského člověka, Krista (viz 1 Kor 15, 49).

V souvislosti s radikálností Ježíšových požadavků se mi v mysli vynořují obrazy ze synodálních setkání v našem malém společenství. Témata a otázky, které otevíráme a na které hledáme odpovědi, nám na jedné straně odhalují bídu našeho farního společenství. Neboť otázky o společném kráčení, vzájemném naslouchání, o místě, kde můžeme mluvit, o inspiracích, které vycházejí z našich společných modliteb a slavení, přinášejí množství odpovědí, které vyjadřují bezradnost, konstatují pasivitu, nezájem, odhalují, že jsme v podstatě jen jakýmisi příjemci služeb Církve, ale téměř nic nedáváme. Ale do těchto tmavých míst někdy zazáří věty naděje: „Potřebujeme se více modlit, přinášet oběti a konat dobré skutky… Připomeňme si, kdo jsme, a věřme, že Duch Svatý v nás mluví. Nebojme se vytvářet lidem příležitosti mluvit o tom, co v Církvi prožívají…“ Toto je druhá strana těchto setkání – poslouchání, co nám říká Duch.

Začít taková setkání znamená radikální změnu – někdo to musí chtít, musí oslovit další, najít si na webu materiály nebo oslovit svého kněze či diecézního koordinátora, postavit se před pozvané a vést je ve společném kráčení a hledání odpovědí… Někdo ve farnosti musí začít milovat…