Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

 

Když začala a probíhá pandemie, položil jsi Bohu alespoň jednou otázku: „Bože, když jsi toto dopustil, co mě (nás) tím chceš naučit, jaká je moje úloha, v čem se mám změnit?“? Jaká byla Pánova odpověď?

Když nyní Rusko napadlo Ukrajinu, znovu potřebujeme položit Bohu podobnou otázku: „Bože, co jsem zanedbal, že se toto děje? Co mám změnit, aby se vrátil pokoj do srdcí lidí? Jak mohu být světlem v temnotách, které zdánlivě pohlcují svět?“ Pozorně poslouchej, co ti Bůh odpoví.

Možná si řekneš, že kdo jsi ty, abys kladl takové otázky. Odpověď je jasná – jsi Boží dítě a máš právo znát odpovědi.

Biblické čtení této neděle jsou jednou z Božích odpovědí na otázky našeho srdce. Bůh nás chce naučit víře. Ba spíše vyznávání naší víry. Podívej se na toho otce rodiny, jak stojí před Jahvem, před jehož oltář položil plný koš ze své první úrody v zaslíbené zemi, a vyznává, že Pán splnil všechna svá přislíbení o vysvobození a darování země. A ten chlap se tam pak se svou rodinou klaněl Pánu.

První úkol: Postav se dnes se svou rodinou před Pána (nemusíš v chrámu, možná doma před křížem) a vyznávej, čím vším tě Pán obdaroval. A pak se spolu pokloňte Pánu. Doslova. Možná to navždy změní atmosféru ve tvém domě.

Apoštol Pavel píše Římanům, že být spasen / vysvobozen z hříchů / přijat do Boží rodiny / obdarován věčným životem znamená vyznávat: „Ježíš je Pán!"

Druhý úkol: Po splnění prvního zůstaň se svými blízkými stát před Bohem a každý ať vyzná: „Ježíš je Pán!“ Nic jiného nemusíte dělat, říct. Budete mít společný zážitek víry, svého vyznání (možná prvního skutečného v životě). Ne z kostela, kde je tak snadné cosi mumlat pod nosem při recitování Vyznání víry, ale z prostředí rodiny, kde jste se možná až do této neděle hádali, křičeli po sobě, nebo ani nemluvili… Budete mít na čem stavět. Bude to společný krok na cestě s Ježíšem. Společný krok. Syn hodos.

Celé měsíce intenzivně vnímám, jak mi Bůh klade na srdce společné kráčení. Jak nám s manželkou postupně ukazuje jména lidí, které máme oslovit pro společné kráčení. Už máme dvě společenství a žijeme v naději, že tuto neděli se podaří pozvat lidi k vytvoření dalšího. Kdyby nebylo pandemie, asi bychom se k tomu nikdy neodhodlali. Ale protože čas izolace v nás umožnil zrání touhy po společenství - být s lidmi, vykročili jsme a Bůh jedná.

Kdyby nenastala válka, asi bych nebyl tak naléhavý i v těchto textech. Ale dnešní situací ve světě mi Bůh říká, že nesmíme otálet a zůstat na cestě (i když k Bohu) sami. Kráčení spolu nás činí silnými. Individualismus („mám právo…“, „mám svobodu“) nás vydává do rukou nepřítele.

Pokud oba úkoly dnes ve své rodině splníš, úspěšně vykročíte na synodální cestě společného kráčení. A Pán bude žehnat: „Protože se ke mně přitulil, vysvobodím ho, ujmu se ho, neboť zná mé jméno. Když ke mně zavolá, já ho vyslyším a budu u něho v soužení, zachráním ho i oslavím" (Ž 91, 14-15).

Třetí úkol (volitelný): Jako večerní modlitbu se spolu v rodině pomodlete celý 91. žalm.

PS. Pokud tento text čteš jako biskup či kněz, tak si najdi lidi, se kterými tyto úkoly splníš. I ty budeš mít zážitek společného kráčení.