Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Dost často slyšíme, že Ježíš se před třemi apoštoly proměnil na vysoké hoře proto, aby je posílil pro nastávající boj. Měl totiž projít krutým utrpením a smrtí, což mohlo nepřipravené učedníky zlomit. A vlastně je i zlomilo. Ale proč se čte toto evangelium nám, kteří toto posílení nepotřebujeme, neboť víme, že to celé skončilo vítězstvím?

Klíčem k nalezení odpovědi na tuto otázku je souvislost evangelia s ostatními biblickými texty této neděle.

Nejprve tedy evangelium. Ježíš jde se třemi apoštoly na vysokou horu a tam se před nimi promění. Vidí Ježíše v jeho slávě. Ještě nechápou souvislosti, ale vidí, že Ježíš má moc, vidí ho ve slávě.

Abraham dostává příslib potomstva hojného jako hvězd na nebi a země „od Egyptské řeky až po velkou řeku, Eufrat“ (Gn 5, 5. 18). My víme, že Bůh svůj slib naplnil.

Pavel píše Filipanům o vlasti, kterou máme v nebi, Mluví o tom, že jednou budeme mít oslavené tělo (Flp 3, 20. 21). A my s vědomím, že Bůh naplnil příslib daný Abrahamovi, a vědomím, že Ježíš se proměnil, můžeme svůj zrak upírat do budoucnosti v očekávání, že Bůh i pro nás splní příslib vlasti v nebi a oslaveného těla.

Slova žalmisty v těchto souvislostech jakoby vyjadřovala dvě věci. Naší slávou je Bůh. Již nyní jsme díky křtu nějakým způsobem oslaveni: „Bůh je mé světlo a má spása" (Ž 27, 1). Druhou věcí je žalmistova i naše důvěra: „Věřím, že uvidím dobrodiní Páně v zemi žijících" (v. 13). Potřebujeme víru i důvěru, neboť čekání na naplnění je často obtížné. Trvá dlouho. Copak se Abraham nepokusil sám si pořídit potomka? Nedopadlo to velmi slavně s Agar a Izmaelem.

Chvíle, kdy i my budeme mít oslavené tělo, je v nedohlednu, až se Ježíš vrátí… Ale ať čas neoslabuje naši důvěru. Naopak, ať nás motivuje být co nejlépe připraveni.

Takže závěr: Až uslyšíme dnes slova o Pánově proměnění, ať nás vedou k větší touze být s ním. Ta se naplní, když s ním budeme žít. A žít s ním znamená konat pokání, hledat Boží cesty a plnit Boží vůli.