Farnost Otrokovice

Před chvílí jsem si procházel všechny texty, které jsem psal pro naši diecézní stránku během této postní doby. Přestože jsem to neplánoval, všechny jsou zaměřeny na to, co jsme od Boha dostali: dar vyznávání víry; dar budoucího proměnění ve slávě; dar „nošení Boha“; dar stolování s Bohem; dar radikální novosti života. Jakoby nám tím Bůh zdůrazňoval, že jsme pro něj nesmírně důležití. Jakoby nám nově ukazoval, co všechno bychom neměli, kdyby nebylo vykoupení. Proto nás dnes zaměřuje na Ježíše, který nám tyto dary, Bohem od věčnosti připravené, umožnil přijmout.

Takže dnes je všechno o Ježíši Kristu. Je to pochopitelné, neboť začíná Svatý týden, ve kterém slavíme vítězné uskutečnění díla našeho vykoupení. Je to týden, jehož hlavním protagonistou je Ježíš, ale obdarovanými jsme my. Ježíš vstoupil do arény a skrze smrt vedl vítězný boj, kterým jsme my byli oživeni a osvobozeni. To je vykoupení!

Před námi je týden oslav. Oslav důstojných, vznešených, slavnostních, při kterých možná není vždy prostor pro vnější úsměv, ale určitě je prostor pro radost srdce. Pokud bychom nevěděli, jak to celé skončí, tak by žádná radost nemohla být, jen napětí, jak to dopadne. My však víme, že Ježíš vstal z mrtvých, proto můžeme i evangelia o zradě, mučení a utrpení, o smrti vnímat s radostí v srdci, neboť nám hříšníkům se díky Ježíšovi dostalo odpuštění spolu s darem nového života.

Letošní slavení může být díky synodu výjimečné. Synodální setkání ve farnostech nám totiž znovu připomínají, že naše spása není naše individuální záležitost, ale že spásu dosahujeme a prožíváme společným kráčením (syn odos) ve společenství Církve, konkrétní místní církve. Ani naše slavení nemůže být individuální, ale všichni máme nějakým způsobem ke slavení přispět. Během těchto dnů je to tak důležité, že o tom hovoří i směrnice Římského misálu: „Slavení… se mají konat jen tam, kde se mohou konat důstojně, tedy s účastí věřících, s dostatečným množstvím přisluhujících a s možností zpěvu alespoň některých částí“. (str. 279, bod 3).

Takového slavení nelze dosáhnout bez aktivní účasti věřících. Synod se nás ve čtvrtém tématu ptá na to, jak vypadá naše slavení. Nejsme jen pasivními diváky? Přispíváme k oslavě například svojí přípravou, oblečením, zpěvem, odpověďmi, soustředěným posloucháním, nějakou liturgickou službou…? Za samozřejmost slavení se pokládá čisté srdce, očištěné pokáním, pokud možno i svátostným.

Nedej si ukrást letošní oslavy tvého vykoupení křikem tohoto světa.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/