Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Na webu postoj.sk (svetkrestanstva.postoj.sk/105593/netusil-som-ze-bohatstvo-nas-tak-zmeni-uz-aj-ja-sa-spravam-inac) je rozhovor s Petrem Gombitem, knězem, který založil a vede zařízení Oáza pro bezdomovce v Bernátovcích nedaleko Košic. Doporučuji ho k přečtení každému právě ve spojitosti s liturgickými texty dnešní neděle.

Proč? Neboť Ježíš říká: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“„ (Jn 13, 34-35). V rozhovoru je mnoho podnětů na toto téma.

Naše synodální kráčení se pomalu blíží závěru první etapy, diecézní fáze. Při pohledu do zápisů ze setkání v naší farnosti se stále více vynořuje základní problém život v naší Církvi – individualismus. „Mám svůj život s Ježíšem a navíc nemám čas, nemám zájem.“ Ale když nás dnes Ježíš volá milovat se navzájem, tak to nelze bez skutečného zájmu o druhé. A nejen v tom, zda mají vše potřebné pro život (to se ještě jak-tak zvládá), ale jestli mají i vše potřebné pro věčný život.

Vynořuje se však i jiný problém – způsob pastorace. Jako by se velká část kněží spokojila se základním servisem a rezignovala na úsilí zvát věřící k výšinám. Z Církve se stává servisní organizace, do které mnozí z farnosti přicházejí jen pro „služby“ - pokřtít, pohřbít, sezdat, připravit na biřmování, vyzpovídat… Nemáme však strukturu, která by těmto lidem nabízela biblické školy, formaci v modlitbě, systematickou katechizaci dospělých, růst ve víře…

Proč tomu je tak? Je jasné, že kněz, ani ten nejlepší a nejhorlivější, nemůže sám nabízet veškeré bohatství Církve. Jsou potřební laici. Každý pokřtěný má v sobě bohatství, které může a má dávat jiným. Má v sobě Boží život. Pokud se každý pokřtěný neprobudí a nepřevezme část své odpovědnosti za bratry a sestry kolem sebe, tak…

Všimni si v dnešním čtení ze Skutků apoštolů (14, 21b - 27) aktivit Pavla a lidí kolem něj. Jak velké věci učinil skrze ně Pán! Proč to dokázali? Neboť měli zájem o lidi. Neboť věděli, že poselství, které hlásají, je pro každého člověka, pro jeho věčný život jedinečné a nenahraditelné ničím jiným.

Podobá se naše smýšlení o lidech Pavlovu? Posloucháme Ježíšův příkaz?

Vezměme si za svá slova responsoriálního verše: „Chci tě oslavovat navěky, Bože, můj králi.“ Je jasné, že nejde jen o oslavná slova, neboť: „Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li se navzájem milovat.“