Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Přestože mě láká věnovat se tématu „sporu a ne malé hádky“ (Sk 15, 2), neboť to nám je blízké a v dnešních novinách by byly z toho bombastické titulky, pro nás mnohem důležitější je souvislost tohoto textu (a celého, nejen uvedených slov) s ostatními čteními.

V Antiochii vznikl problém. Pokud by jeho účastníci nežili s Ježíšem, neprožívali to, co Ježíš slibuje v dnešním evangeliu – „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a uděláme si u něj příbytek“ (Jn 14, 23) -, tak by sotva našli řešení. Ale protože vnímali, že jde o Boží věc, že ​​jde o to, aby Bůh přebýval nejen v jejich srdcích, ale také v jejich společenství, tak hledali řešení a Boží Duch jim ho dal: „Duch Svatý a my jsme rozhodli…“ (Sk 15, 28).

Konečným výsledkem takového prožívání své víry, takového přístupu k problémům je text ze Zjevení: „…svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha ozářeno Boží slávou… Chrám jsem v něm neviděl, neboť jeho chrámem je Pán, všemohoucí Bůh, a Beránek“ (Zjv 21, 10–11.22). Nádherná vize, pro kterou se vyplatí žít!

Možná si myslíš, že máš k tomu daleko, aby si Bůh u tebe udělal příbytek, aby tě vedl Boží Duch. Ale to není pravda. Od křtu Bůh v tobě přebývá. Stal ses jeho dítětem, součástí Kristova těla – Církve, jsi vbudován do svatého chrámu. Jsi součástí nového Jeruzaléma, jsi Kristovou nevěstou. Jistě, můžeš namítat, že tvé hříchy Boha vyhánějí. Ale Bůh se nedá jen tak snadno vyhnat. Pokud si svá selhání uvědomuješ, pokud jich lituješ (nebo jak to kdosi řekl, pokud lituješ alespoň toho, že jich nedokážeš litovat), pokud usiluješ o dobro čili pokud Boha miluješ, proč by měl být Bůh mimo tebe?

A teď udělám skok. Velmi mi v Církvi chybí zdravé spory a hádky. Ať se děje cokoliv, tváříme se, jako by všechno bylo v pořádku. Apatie? Lhostejnost? Nezájem? Strach? Vyvolává to ve mně otázku, jestli vůbec žijeme…

Jsme-li Božím příbytkem, tak to musí být na nás vidět. Skutečné Boží věci v nás musí vyvolávat vášeň, nadšení, je-li třeba, i rozhořčení či hádky, aby hledáním řešení byl v nás, ve své Církvi, oslaven Bůh. Synodální setkání jsou k tomu skvělou příležitostí.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/