Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Již několik dní se mi honí hlavou jedna polská píseň, kterou jsme často vnímali jako jakýsi „bojový“ zpěv. Jmenuje se Revoluce. Nikdy nebyla přeložena do češtiny, takže uvedu jen svůj překlad první sloky: „Dokola přes celý svět Duch svou mocí vane. Dokola přes celý svět, jak řekl prorok, tak se děje. Aleluja. Dokola přes celý svět kráčí mohutná revoluce: Boží chvála vznáší se ke hvězdám jako hukot mohutných vod.“ Další sloky jsou jen obměnou této první, když slova „dokola přes celý svět“ ve druhé sloce nahrazuje vyznání: „I v mém srdci Duch svou mocí vane,“ ve třetí je otázka: „I ve tvém srdci Duch svou mocí vane?“ Ve čtvrté volání: „Ó, ať v nás ode dneška Duch svou mocí vane!“

Při prožívání synodální cesty na úrovni farnosti i diecéze mám nejednou dojem, že přesně toto se nyní děje - revoluce. Pod vedením Svatého Otce prozkoumáváme naše cesty, hledáme dobré stezky a zkoušíme po nich kráčet (Jer 6, 16). Velmi jsem si to uvědomil v souvislosti s tím, jak se dnes ve Skutcích apoštolů píše o úžasu lidí, kteří na Letnice slyšeli apoštoly, každý ve vlastním jazyce, vyprávět o velkých Božích skutcích.

Když se zpětně dívám na cestu, kterou jsme již v synodu ve společenstvích v naší farnosti prošli, začínám vnímat, jak Církev dokáže pod vedením Ducha promluvit ke zcela odlišným lidem a oslovit jim srdce. Některá probíraná témata vypadala těžká a ani jsme nevěděli, na co se vlastně ptají. Ale když jsme se modlili, četli Písmo a dělili se o to, co nám Boží slovo říká, postupně se nám objasňovala i jednotlivá témata a vždy se našel někdo, kdo řekl něco smysluplného, ​​co jsme mohli vložit do postřehů z našich setkání. Duch mluvil k lidem různých stavů, profesí i povolání, od studenta střední školy po dlouholeté důchodce. Každý téma chápal svým způsobem a spolu jsme se obohacovali růzností pohledů a názorů.

Asi si ta setkání idealizuji, ale vnímám je jako takovou malou revoluci Ducha. Jsem velmi vděčný každému z farnosti, kdo pozvání přijal a vytrvale se účastnil modliteb, čtení Písma i dělení se o své srdce a smýšlení. Pokládám za velmi důležité, že pokud se jen dalo, tak jsme vždy měli setkání po mši svaté, takže jsme byli účastni i na „lámání chleba“ (viz Sk 2, 42).

Synodální setkání jsou pro mě potvrzením, že Církev mluví všemi jazyky. Mluví jazykem intelektuálů i dělníků, studentů i lékařů, mladých i starých… A nemluví těmito jazyky jen při kázáních v kostele, ale i při setkáních, kde spolu hledáme Boží cesty a učíme se po nich kráčet.

Každému přeji, aby takovou revoluci Ducha prožíval. Je to snadné. Stačí se setkat, modlit se, číst Písmo a vnímat, „co Duch říká církvím“ (Zjv 2, 7). Je to náročné, neboť je třeba chtít. Je třeba chtít!

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/