Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

„Ty, Pane, jsi mé jediné dobro.“ Takový je dnes responsoriový verš (ve slovenské provincii). O čem mluví?

Jedná se zde o nastavení srdce. V našem životě je totiž mnoho dober. Učím se je v této době vidět ve všem, co se děje při opravě našeho bydlení. Jak se všechno skládá, jak se Bůh o všechno stará! To neznamená, že nevyřizujeme, že se nesetkáme s odborníky, že nejdeme do obchodu, že nehledáme na webu. Jasně, máme plno starostí, ale neustále máme dojem, že Bůh o všechno pečuje. Každé dobro, které se nám dostává, je od něho. A přestože občas něco zahapruje, tak vnímáme, že nakonec jiné řešení, než byla naše původní představa, je také od něj…

Totéž se učím vnímat ve vztazích. Naše synodální setkání neprobíhala vždy hladce. Ale kolik otevřenosti a prohloubení vztahů přinesly! Jaké sny se objevily! Kolik naděje podnítily! Jak jsme se učili jeden od druhého! Musel bych zde popsat téměř celý odstavec, který definuje cíle synodu, abych vyjádřil, co nám schůzky přinesly. V tom všem vidím mnoho dobra, za nímž je Bůh, jediné dobro.

Bůh jako jediné dobro. S tím souvisí něco, o čem možná málo uvažujeme, v důsledku čehož vznikají všelijaké domotané představy o Bohu. Jednu poslouchám dost často, když řeknu, že se těším do nebe: „Raději jen zůstaňme zde na zemi; kdoví, jak to tam bude, jestli tam bude lepší než tady.“ Nuže, tato myšlenka pochází z toho, že neznáme Boha jako dobro. Bůh nemůže chtít ani udělat nic špatného. Bůh je dobro. To je totéž, jako když apoštol Jan napsal: „Bůh je láska.“ Být v nebi znamená být obklopen a zahrnut všem dobrem. Nebude tam žádné zlo.

Je-li Bůh dobro, jediné dobro, všechno dobro, tak oddání se jemu je to nejlepší, co můžu v životě udělat. To neznamená pasivitu, ale radostné a aktivní rozdávání dobra lidem kolem sebe, neboť dobro se rozdáváním rozmnožuje. (Je to totéž jako RRR – radost rozdáváním roste.)

Pokud mě tedy Bůh volá k nějakému dílu – jak to dnes čteme o budoucím proroku Elizeovi nebo v evangeliu vidíme pár lidí, kteří se rozhodují, zda a kdy jít za Ježíšem –, tak ani chvíli neváhejme. Bůh nás volá šířit dobro.

Bůh je dobro. To není teologická pravda, nad kterou je třeba spekulovat a nějak ji ověřovat. To je fakt, který máme žít. Naučím-li se tomu pevně věřit „ve štěstí i neštěstí, zdraví i nemoci“, nesmírně mi to zjednoduší a usnadní život. Nebere mi břemeno, ale dá mi to trvalou radost, pevnou naději a bezstarostnou důvěru. Neboť Bůh je skutečně jediné dobro.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/