Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Možná je můj pohled ulítlý, ale v dnešních čteních vidím odvážný, či spíše plný důvěry odkaz Bohu: „Nepokaz si dobré jméno, které u mě máš!“

Abraham s Bohem vyjednává o osudu obyvatel Sodomy a Gomory. A drze/opovážlivě/odvážně či plný důvěry v Boží dobrotu a spravedlnost mu říká: „To ať je od tebe daleko!“ (Gn 18, 25). Jakoby mu říkal: „Mám o tobě vysoké mínění, nepokaz si dobré jméno, které u mě máš.“ Opovážlivé? Možná. Ale více v tom vidím důvěru, kterou Abraham prožíval. Vždyť se jí léta učil, Bůh ho léta utvrzoval svými přísliby. Měla to všechno pokazit nějaká Sodoma? Bůh věděl, že jde o hodně, že jde o Abrahamovo srdce. A tak dělal všechno, aby si dobré jméno u něj nezkazil nějakou nespravedlností.

Všimněme si, že něco podobného, ​​byť v mnohem jemnější formě, nás učí Ježíš. Říká nám, abychom Boha oslovovali „Tatínku, Abba“. A když pak vyjmenovává jednotlivé prosby modlitby Otče náš, jakoby nám říkal: „Oslovením otče vyjadřuješ své vysoké mínění o Bohu. Že je otec. To není titul (proto schválně používám malé o), to je způsob života, způsob jednání… Takže když říkáš Bohu otče, víš, že ti vždy dá každodenní chléb, že tě uchrání před zlem a nepřítelem i hříchem, že jsi u něj doma vždy vítán… Jako bys mu říkal: ‚Tati, máš u mě velmi dobré jméno. Nepokaz si ho tím, že mi nedáš něco, co nutně potřebuji…‘

Možná je to ulítlý pohled. Ale mně pomáhá přivinout se s novou důvěrou k Bohu, k tatínkovi, který ví, že mě bolí čelistní kloub, že se nám trochu vydula nová plovoucí podlaha… „Tati, svěřuji ti to. Jsi skvělý táta, a i kdybych se už nikdy neuzdravil, kdybychom museli podlahu vyměnit, stejně jsi můj tatínek a věřím, že se o mě skvěle staráš. Amen.“

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/