Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

„Dobrý Bože, jaký je stav mého účtu u tebe? Jsem před tebou bohatý?“ (viz Lk 12, 21).

Už se mi to stalo - před mnoha lety jsem sám pro sebe vypočítával, co všechno pro Boha dělám. Dostal jsem tehdy otázku: "Je Ježíš tvým Pánem?" Nerozuměl jsem, na co mě tázající ptá. Vždyť jsem byl řádný člověk, chodil jsem do kostela (každý den!) a i když jsem byl na vysoké škole, stále jsem ministroval, pravidelně jsem se modlil… Měl jsem ze svého křesťanství dobrý pocit, ale ta otázka ve mně vrtala a vrtala, až jsem pochopil - Ježíš nechce mé modlitby, mé chození do kostela, mou pořádnost, ale mě. Chce řídit můj život. Pro mě to byl den radikální změny života - ne navenek, ale uvnitř. Nezačal jsem si na spásu vydělávat, ale přijal jsem ji jako dar a začal jsem na ni odpovídat. Přestal jsem chodit do kostela a začal jsem chodit na setkání s Ježíšem… Dělal jsem to samé, co předtím, ale s jiným postojem srdce.

Něco podobného se dnes ve mně vynořilo, když jsem na konci evangelia četl větu: „…před Bohem není bohatý.“ První reakce na otázku, kterou jsem si v té souvislosti položil, byla podobná jako před lety – aktivně pracuji ve farnosti, vedli jsme s manželkou spoustu setkání k synodu, snažím se být dobrým člověkem… Ale vím, že při otázce bohatství před Bohem nejde jen o toto. Jde o vztah. O zpívání, o jásání, o pláč, o nářek, o sny, o touhy… Jde se o srdce, které je stále u Boha. Jak to napsal Pavel Kolosanům: „Hledejte, co je nahoře… Myslete na to, co je nahoře…“ (Kol 3, 1. 2).

V těchto souvislostech (i ve spojení se čtením z Knihy Kazatel) si uvědomuji, že bohatstvím křesťana je absolutní závislost na Bohu a naprostá nezávislost na světě. Všechno, co je „pod sluncem“, tedy jen v materiálním světě, je marnost – pokud to nespojím s Bohem, který je „nad sluncem“. A to je moje práce a moje bohatství – být s Bohem.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/