Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Král Sidkijáh byl zkušený chlap. Věděl, že když někdo tone v bahně, tak na jeho vytažení je třeba třiceti chlapů. Pokud jsi nikdy neuvízl v blátě či bahně tak, že jsi tam nakonec nechal kozačky a byl jsi šťastný, že ses odtud dostal, asi to nepochopíš. Ze Sidkijáhova příkazu je jasné, že Jeremiáš určitě nebyl první, co skončil na dně prázdné cisterny. Prázdné, to znamená bez vody. Ale s bahnem na dně. Král věděl, jak na záchranu takového člověka…

Nejednou mám dojem, že mnoho lidí kolem nás je v takovém bahně. Ne skutečném, ale obrazném. Hřích, neřesti, vášně, hloupost, mnozí jakoby přišli o zdravý rozum… Jak je odtud dostat? Kde vzít třicet chlapů?

Vnímám bezmocnost a možná i osamocenost. Ještě ji znásobuje Ježíš: „Myslíte si, že jsem přišel darovat pokoj zemi? Ne, pravím vám, ale rozdělení“ (Lk 12, 51). Toto jsem od tebe, Pane, nečekal. Prý tvůrce pokoje, ale přinášíš rozdělení. Nač se potom snažit najít třicet chlapů a táhnout někoho z bahna?

Čekám na novou píseň. Čekám na skálu, o kterou by se opřely mé nohy (Ž 40, 3). I proto volám: „Hospodine, na pomoc mi pospěš“ (responzorium).

Čekám a hledám třicet chlapů, ochotných riskovat život, aby vytáhli z bahna naši farnost. Je jich skoro dvacet. Jen ještě nevědí, k čemu je potřebuji. Budeme vytahovat ženy, děti, muže. Po jednom. Nebo jak půjdeme do nebe bez těch, kteří jsou nyní v bahně? Co řekneme u nebeské brány, když se nás svatý Petr na ně zeptá?

Je někdo, koho chceš vytáhnout z bahna? Sháníš třicet chlapů?

(Jen taková perlička - všechny překlady mluví o 30 muřích, pouze liturgický překlad jen o třech.)

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/