Farnost Otrokovice

„A já jsem první z nich“ (1 Tim 1, 15). Takto se apoštol Pavel definoval. První z hříšníků. Ale nedělal to s nějakým postojem neustálé lítosti nad sebou, ale s hrdostí na dílo, které Bůh v něm vykonal. Pavel byl hříšník, který znal a zakusil Boží milosrdenství, a proto mohl všude lidi vyzývat: „Radujte se! Opakuji: Radujte se!“ (Flp 4, 4).

I nás dnešní texty bohoslužby slova volají k radosti. Jestliže se totiž nebe raduje nad jedním hříšníkem, který koná pokání, my nesmíme zůstat stranou a zahlížet jako farizeové a zákoníci na ty, kdo přicházeli k Ježíši a poslouchali ho. Jsme pozváni k radosti, neboť to my jsme ti, kteří se přiblížili k Ježíšovi a dostali milost pokání a odpuštění. Někdo se raduje z našeho pokání (minimálně andělé v nebi), my se můžeme radovat z pokání jiných.

Všimni si dnes Mojžíše a Boha. Jejich dialog po hříchu modloslužby vyvoleného národa má být pro nás příkladem modlitby za hříšníky. Hebrejové měli být zavrženi, Mojžíš dostal nabídku stát se velkým národem… Ale Mojžíš netoužil po takové poctě na úkor jiných. Miloval lid, který mu Bůh svěřil. Miloval hříšníky. Až tak, že „ukecal“ samého Boha k milosrdenství.

Tři otázky na závěr. Vnímáš, že jsi omilostněný hříšník? Ohlašuješ milosrdenství, které se ti dostalo? Raduješ se z návratu jiných hříšníků do Otcova domu?

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/