Farnost Otrokovice

Kráčet společně (Syn hodos)

Dnešní první čtení a evangelium nespojuje to, že v jednom i druhém je sedm bratrů. Pojivem je něco mnohem důležitějšího – zmrtvýchvstání. Ježíš na otázku saducejů jasně vyjadřuje pravdu o tom, že jednou všichni vstaneme z mrtvých. A sedm bratřÍ v době pronásledování zase jasně a nebojácně vyznávají víru v Ježíšem ohlášenou pravdu, když říkají, že „král světa nás vzkřísí k věčnému životu, neboť pro jeho zákony umíráme“ (2 Mach 7, 9).

Naše víra ve zmrtvýchvstání stojí na zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pokud bychom tuto pravdu popřeli, přestali v ni věřit, padá celé naše křesťanství. Proto nám Církev jako pomůcku podává responsoriový žalm, ve kterém prosíme: „Pevně ​​drž mé kroky na svých chodnících, aby mé nohy nezakolísaly“ (Ž 17, 5). Přidává k této prosbě i vyznání víry: „Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.“ (v. 15).

Tyto texty mohou být naším programem na nejbližší dny, ale také na celý život. Vrátím se však k sedmi bratrům. Písmo nám i přes jejich vyznání, podporované jejich matkou, ukazuje důležitost společenství. Potřebujeme mít kolem sebe lidi, se kterými sdílíme stejnou víru, se kterými se navzájem povzbuzujeme a podporujeme. Jak těžko by bylo těm bratrům obstát, kdyby král používal praktiky komunistické StB a každého vyslýchal a mučil zvlášť. A jak silná jsou zase svědectví těch, kteří těmito výslechy a mučeními prošli, když říkají, že je drželo společenství. Sám jsem nějaké ty výslechy podstoupil v době, kdy už nebyly fyzicky tvrdé. Mlčet mi pomáhala myšlenka na bratry a sestry, se kterými jsem prožíval svou víru v Krista.

Hledejme proto i v této době lidi, se kterými můžeme svou víru prožívat, se kterými ve víře můžeme růst, se kterými se navzájem můžeme povzbuzovat. To je synodální cesta. Když jen chodím na mše svaté, ale s nikým o své víře nemluvím, modlím-li se jen sám, pokud jen sám čtu Písmo, či jen sám činím dobré skutky, tak jsem nasáklý duchem individualismu, který je jedním z největších ohrožení současného křesťanství. Prosme Boha, aby nás tohoto ducha zbavil a vložil nám do srdce nový zájem o lidi kolem nás. Ať se naše víra živí v reálných společenstvích, nejen na internetových stránkách, kde sice můžeme přijímat velké duchovní bohatství, ale pokud ho nedáváme dál (tedy pokud se o něj nedělíme v malém společenství), tak jsme jen obyčejní duchovní egoisté.