Farnost Otrokovice

Myslím, že dnes budu stručný. Při hledání Boha v dnešních textech (nejen ve čtení z 1 Kor 1, 26–31) objevuji, respektive se mi znovu potvrzuje, že náš Bůh je Bohem maličkých.

„…co je pro svět bláznivé… co je pro svět slabé… co je pro svět neurozené a čím pohrdá… ba i to, čeho není, to si vyvolil Bůh.“

Proto Ježíš říká svá blahoslavenství jako opak toho, co mnozí od Mesiáše čekali. Ne bohatí, ale chudí. Ne ti, co nic neberou vážně, ale ti, co pláčou. Ne ti, co všechno komentují, ale tiší. Ne ti, co si z práva dělají trhací kalendář a zákon přizpůsobují svým zločinům, ale ti, co touží po spravedlnosti. Ne tvrdí, ale milosrdní. Ne domýšliví, podezřívaví a všechny obviňující, ale ti, kdo mají čisté srdce. Ne šiřitelé konspirací a nenávisti, ale ti, co šíří pokoj. Ne mocní, ale tupení a pronásledovaní.

Maličcí jsou ti, co hledají Boha.

Přesně to vidím jako hlavní roli probíhajícího synodu. Naučit lidi spolu hledat Boha. A to může každý, nemusí mít pro to žádné vzdělání. Jen touhu. Jistě, úkol a obsah synodu se dá vyjádřit všelijakými slovy, je to ukryto v mnoha výkřicích z celého světa, které jsme četli v Dokumentu pro kontinentální etapu synodu, ale za tím vším nevidím nutnost něco řešit, ale nutnost začít se setkávat, modlit se, číst Boží slovo, zase se modlit, mluvit o slyšeném Božím slově a pak jít a jednat podle toho, co jsme slyšeli a mluvili. A za týden se znovu sejít, říkat, jak jsme Boží slovo žili, v čem se nám dařilo a v čem jsme to zbabrali, znovu se modlit, číst Boží slovo… A za týden…

Prosím, buďme maličcí. Potom budeme i blahoslavení!

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/