Farnost Otrokovice

Jak Bůh reaguje na hřích? Jakýkoli hřích?

Rozmnožuje milost. Až do takové míry, že milost zosobnil ve svém Synu, který nás přišel naučit, jak milovat Boha, vítězit nad ďáblem, chránit se hříchu a konat dobro. Učíme se to (mnozí) od Ježíše odmalička. Věříme však, že řešením hříchu je milost, a ne náš výkon a úsilí polepšit se?

Postní doba nám to každý rok připomíná. Je to „milostivý čas“. Hříchu, zla se zbavím tím, že přijmu milost a ospravedlnění (ne omluvu) a dovolím Bohu, aby jednal v mém životě. Plně s ním spolupracuji na přetvoření mého smýšlení, mluvení i jednání. Všechno stojí na milosti. Naše dobré skutky jsou již „jen“ jejím důsledkem. Na milost si nemůžu nijak vydělat. Už by to nebyla milost, ale odměna, zasloužená mzda.

Dobře toto učení chápou zejména ti, co přijímají svátost smíření (i v této době) ne proto, že bude první pátek nebo že se blíží Velikonoce, ale proto, že vnímají svůj hřích a uznávají, že jeho jediným řešením je milost, Ježíš. Dobře mu porozuměli ti, kdo po každém selhání hned litují, prosí o odpuštění a vyznávají Bohu svou lásku a naplňují se Božím Duchem. Kdosi to nazval duchovní dýchání. Pokud je třeba, i stokrát denně. Pokud je třeba, i ve zpovědnici.

Milost je každému k dispozici. Svatý Alfons napsal: „Každý člověk má k dispozici milost modlitby. Pokud ji využije, hned dostává další milost. Pokud ji nevyužije, tak ta první milost na něj pořád čeká…“

Nenech čekat milost - Ježíše. Hned teď ji přijmi a nech se proměňovat na obraz Boha. Jsi Boží dítě. Ať to na tobě vidí.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/