Farnost Otrokovice

 

7. přikázání v Písmu:

Nepokradeš. (Ex 20,15)

Ježíš o něm říká: „Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Mk 8,36)

 

o. Kuffa: Desať Božích prikázaní

 

o. Kuffa - Načo mám deti privádzať k Ježišovi?

 

Těžké hříchy proti 7. přikázání:

Krádež, loupež (povinnost věc vrátit nebo nahradit)

Závažný podvod (též na daních)

Nespravedlivá nebo zadržovaná mzda.

 

7.přikázání v Katechismu katolické církve:

 

            Nepokradeš (Ex 20,15; Dt 5,19).

            Nebudeš krást (Mt 19,18).

2401   Sedmé přikázání zakazuje brát nebo si neprávem ponechávat majetek bližního a jakýmkoliv způsobem působit škody na jeho majetku. Předpisuje spravedlnost a lásku ve správě hmotných dober a plodů lidské práce. Požaduje vzhledem na obecné blaho, aby se respektovalo všeobecné určení majetku a právo na soukromé vlastnictví. Křesťanský život usiluje zaměřovat statky tohoto světa k Bohu a k bratrské lásce.

 

I. Všeobecné určení a soukromé vlastnictví majetku

2402   Na počátku Bůh svěřil zemi a její zdroje společné správě lidstva, aby o ně pečovala, svou prací ji ovládala a těšila se z jejích plodů.  Dobra stvoření jsou určena všemu lidskému pokolení. Nicméně země je rozdělena mezi lidi, aby byla zaručena bezpečnost jejich života, který je vystaven nejistotě a ohrožován násilím. Nabytí majetku je oprávněné, aby se zajistila svoboda a důstojnost osob, aby každý mohl uspokojit své základní potřeby a potřeby a potřeby těch, za které nese odpovědnost. Má umožňovat, aby se projevila přirozená solidarita mezi lidmi.

2403   Právo na soukromé vlastnictví, získané prací nebo přijaté od jiných jako dědictví nebo dar, neruší původní darování země celému lidstvu. Všeobecné určení dober zůstane prvotní, i když rozvoj obecného blaha vyžaduje respektování soukromého vlastnictví, práva na ně a jeho výkonu.

2404   "Člověk, který užívá stvořených statků, se musí na věci právem držené dívat nejen jako na své, ale též jako na společné, a to v tom smyslu, aby mohly být nejen k jeho vlastnímu prospěchu, ale i k prospěchu druhých."  Vlastnictví majetku dělá z toho, komu patří, správce Prozřetelnosti, který se má snažit, aby přinášel užitek a rozděloval se o jeho plody s druhými, na prvním místě s členy své rodiny.

2405   Výrobní statky  hmotné či nehmotné  jako pozemky nebo budovy, příjmy (honoráře) nebo umělecká díla, vyžadují péči těch, kdo je vlastní, aby jejich výnosy prospívaly co největšímu počtu osob. Ti, kteří vlastní užitkové nebo spotřební statky, mají je užívat s umírněností tím, že vyhradí lepší díl hostu, nemocnému, chudému.

2406   Politická moc má právo a povinnost uspořádat oprávněný výkon práva na vlastnictví s ohledem na obecné blaho.

 

 

II. Respektování osob a jejich majetku

2407   Respektování lidské důstojnosti v hospodářských věcech vyžaduje praktické uplatňování ctnosti mírnosti, aby se krotilo lpění na věcech tohoto světa; a ctnosti solidarity, podle zlatého pravidla a velkomyslnosti (štědrosti) Pána, který "byl bohatý, ale pro nás se stal chudým", abychom "jeho chudobou zbohatli" (2 Kor 8,9).

 

RESPEKTOVÁNÍ MAJETKU DRUHÝCH

2408   Sedmé přikázání zakazuje krádež, to je uchvácení cizího majetku proti rozumné vůli vlastníka. Není to krádež, dá li se souhlas předpokládat, nebo je li odmítnutí proti rozumu a všeobecnému určení statků. Toto je případ naléhavé a zřejmé nutnosti, v níž jediným prostředkem, jak ukojit bezprostřední a podstatné potřeby (potrava, útulek, oděv ...) je  mít k dispozici a užívat cizí majetek.

2409   Každý způsob vzít a nespravedlivě si ponechávat majetek bližního, i když to neodporuje ustanovením občanského zákona, je proti sedmému přikázání. Stejně tak vědomě si ponechávat vypůjčené nebo nalezené předměty; dopouštět se obchodního podvodu; platit nespravedlivé mzdy;  zvyšovat ceny spekulujíc s nevědomostí nebo nouzí druhých.

            Stejně jsou mravně nedovolené: spekulace, kterou se působí, aby se uměle měnilo hodnocení majetku vzhledem k výtěžku na úkor druhých; korupce, která ovlivňuje úsudek těch, kteří mají učinit rozhodnutí na základě práva; přivlastnění a soukromé užívání společenských zařízení nějakého podniku; špatně provedené práce; daňový podvod; falšování šeků a faktur; přehnané výdaje; mrhání. Svévolně poškozovat soukromé nebo veřejné vlastnictví odporuje mravnímu zákonu a vyžaduje náhradu.

2410   Přísliby se mají dodržovat a dohody zachovávat tou měrou, jakou je závazek mravně správný. Značná část hospodářského a společenského života závisí na hodnotě dohod (smluv) mezi fyzickými nebo právními osobami. Je to případ obchodních, prodejních nebo nákupních smluv, pracovních nebo nájemných smluv. Každá smlouva má být uzavírána a uplatňována s dobrým úmyslem.

2411   Smlouvy podléhají záměnné (komutativní) spravedlnosti, která upravuje výměny mezi osobami při plném respektování jejich práv. Záměnná spravedlnost přísně zavazuje; požaduje ochranu vlastnických práv, zaplacení dluhů a splnění svobodně přijatých závazků. Bez záměnné spravedlnosti je nemožná jakákoliv jiná forma spravedlnosti.

            Je třeba rozlišovat záměnnou spravedlnost a zákonnou spravedlnost, která se týká toho, co občan právem dluží společenství, a distribuční spravedlnost, která upravuje, co dluží společenství občanům podle jejich výkonu a jejich potřeb.

2412   Záměnná spravedlnost vyžaduje odčinění za spáchanou nespravedlnost, t.j. navrátit vlastníkovi to, oč byl okraden.

            Ježíš chválí Zachea pro jeho předsevzetí: "Jestliže jsem někoho ošidil nahradím mu to čtyřnásobně" (Lk 19,8). Ti, kteří si přímo či nepřímo přivlastnili cizí majetek, jsou vázáni jej vrátit, nebo, jestliže ta věc už neexistuje, vrátit odpovídající hodnotu v naturáliích nebo v penězích, jakož i nahradit plody a zisky, které by z ní vlastník právoplatně vytěžil. Stejným způsobem mají povinnost navrátit (věci) všichni podle své odpovědnosti a získaného prospěchu, kteří se nějakým způsobem podíleli na krádeži, anebo kteří jí využili, protože o ní věděli; např. ti, kteří ji přikázali nebo podporovali nebo přijali (k úschově) kradené věci.

2413   Hazardní hry (karty, atd.) nebo sázky samy o sobě neodporují spravedlnosti. Stávají se mravně nepřijatelné, když zbavují osobu toho, co potřebuje, aby mohla krýt potřeby své nebo druhých. Herní vášeň se může stát těžkým otroctvím. Podvádět při při sázkách nebo hrát falešně je závažné pochybení, ledaže způsobená škoda je tak lehká, že ji ten, komu byla způsobena, nemůže rozumně považovat za značnou.

2414   Sedmé přikázání zakazuje skutky nebo akce (podniky), které z jakéhokoliv důvodu, sobeckého nebo ideologického, obchodního nebo totalitního vedou k zotročení lidských bytostí, zneuznávají jejich osobní důstojnost, když je kupují, prodávají a vyměňují, jako by to bylo zboží. Udělat z lidí násilím užitkovou hodnotu nebo výdělečný zdroj je hřích proti jejich důstojnosti a jejich základním právům. Svatý Pavel přikazoval křesťanskému pánu, aby přijal svého křesťanského otroka "ne už jako otroka, ale ...jako drahého bratra ... jako milého člověka i jako křesťana" (Flm 16).

RESPEKTOVÁNÍ INTEGRITY (NEPORUŠENOSTI) STVOŘENÍ

2415   Sedmé přikázání vyžaduje respektování neporušenosti stvoření. Zvířata jakož i rostliny a neživé věci jsou přirozeně určeny k obecnému blahu minulého, současného i budoucího lidstva.  Užívání minerálních, rostlinných a živočišných zdrojů vesmíru nelze oddělovat od mravních požadavků. Vláda nad neživými věcmi a nad jinými živými bytostmi, kterou dal Stvořitel člověku, není absolutní; musí být uvedena v soulad s péčí o kvalitu života bližního, včetně budoucích generací; vyžaduje náboženskou úctu k integritě (neporušenosti) stvoření.

2416   Zvířata jsou Boží tvorové. Bůh je zahrnuje svou starostlivou péčí.  Chválí ho a velebí ho už jen tím, že existují.  I lidé mají k nim být laskaví. Měli by si vzpomenout s jakou něžností zacházeli se zvířaty svatí, jako sv. František z Assisi nebo sv. Filip Neri.

2417   Bůh odevzdal zvířata tomu, kterého stvořil ke svému obrazu.  Je tedy oprávněné používat zvířat k zajištění výživy nebo k výrobě oděvů. Mohou být ochočena, aby pomáhala člověku v jeho pracech ale také při sportování (aktivním odpočinku). Lékařské a vědecké pokusy na zvířatech, zůstávají li v rozumných mezích, jsou mravně přijatelné, protože přispívají k léčení nebo k záchraně lidských životů.

2418   Odporuje lidské důstojnosti nechávat zvířata zbytečně trpět a bezohledně nakládat s jejich životem. Stejně tak je nedůstojné člověka utrácet pro zvířata sumy peněz, které by měly být přednostně určeny ke zmírnění lidské bídy. Zvířata je možno milovat; ale nemají být předmětem takové lásky, jaká náleží jen osobám.

 

III. Sociální nauka církve

2419   "Křesťanské zjevení nás přivádí k hlubšímu pochopení zákonů společenského života".  Církev dostává z evangelia plné zjevení pravdy o člověku. Když vykonává své poslání hlásat evangelium, dosvědčuje člověku jménem Krista jeho důstojnost a jeho povolání ke společenství osob; učí ho požadavkům spravedlnosti a míru, které jsou ve shodě s Boží moudrostí.

2420   Církev posuzuje z mravního hlediska hospodářské a společenské záležitosti, "vyžadují-li to základní práva lidské osoby nebo spása duší".  V řádu morálky má odlišné poslání než politická moc: církev se zajímá o časné stránky obecného blaha, nakolik je zaměřeno na svrchované Dobro, náš poslední cíl. Snaží se vštěpovat správné postoje ve vztahu k pozemským statkům a ve společensko hospodářských vztazích.

2421   Sociální nauka církve se vyvinula v devatenáctém století v době, kdy evangelium muselo čelit moderní průmyslové společnosti, jejím novým strukturám na výrobu spotřebního zboží, jejímu novému pojetí společnosti, státu a autority, jejím novým pracovním postupům a formám vlastnictví. Rozvoj církevní nauky v hospodářských a společenských záležitostech dosvědčuje trvalou hodnotu učení církve a zároveň pravý smysl její vždy živé a životodárné tradice.

2422   Sociální učení církve tvoří naukový oddíl, který se postupně člení, jak církev ve světle všech slov, která zjevil Ježíš Kristus, vysvětluje s pomocí Ducha svatého události v průběhu dějin.  Toto učení se stává tím přijatelnější pro lidi dobré vůle, čím hlouběji inspiruje jednání věřících.

2423   Sociální nauka církve předkládá zásady uvažování; formuluje měřítka pro posuzování, nabízí směrnice pro činnost:

            Každý systém, jehož společenské vztahy by byly zcela určovány hospodářskými činiteli, je proti přirozenosti lidské osoby a jejích skutků.

2424   Teorie, která dělá ze zisku výlučné pravidlo a poslední cíl hospodářské činnosti je mravně nepřijatelná. Bezuzdná touha po penězích nemůže nepřinést své zvrácené důsledky. Je jednou z příčin četných konfliktů, které narušují sociální pořádek.

            Systém, který obětuje "základní práva jednotlivých osob a skupin kolektivní organizaci výroby" odporuje důstojnosti člověka.  Každý postup (praxe), který dělá z osob pouhé nástroje zisku, zotročuje člověka, vede ke zbožňování peněz a přispívá k rozšíření ateismu. "Nemůžete sloužit Bohu i mamonu" (Mt 6,24; Lk 16,13).

2425   Církev v poslední době odmítla totalitní a bezbožecké ideologie přidružené ke "komunismu" nebo k "socialismu". Kromě toho také prakticky odmítla "kapitalismus", individualismus a svrchovaný primát tržního zákona nad lidskou prací.  Řízení hospodářství pouze prostřednictvím ústředního plánování převrací společenské svazky v jejich základech; řízení prostřednictvím pouhého tržního zákona nemůže uskutečnit sociální spravedlnost, protože "existuje mnoho lidských potřeb, které nemají přístup na trh".  Je nutné podporovat rozumné usměrňování obchodu a hospodářského podnikání podle správné stupnice hodnot a vzhledem k obecnému blahu.

 

IV. Hospodářská činnost a sociální spravedlnost

2426   Rozvoj hospodářské činnosti a zvýšení výroby jsou zaměřeny na uspokojení potřeb lidských bytostí. Hospodářský život nehledí jen na to, aby vzrůstala výroba zboží a aby se zvyšoval zisk nebo moc; je především zaměřena na službu osobám, na službu člověku v jeho celistvosti a na službu celému lidskému společenství. Hospodářské podnikání provozované podle vlastních metod, musí být prováděno v rámci mravního řádu, musí respektovat sociální spravedlnost, aby se tak naplnil Boží záměr s člověkem.

2427   Lidská práce pochází přímo od osob stvořených k Božímu obrazu a povolaných k tomu, aby prodlužovaly, jedny s druhými a pro druhé, dílo stvoření tím, že si podrobí zemi.  Práce je tedy povinnost: "Kdo nechce pracovat, ať nejí" (2 Sol 3,10).  Práce oslavuje dary Stvořitele a přijaté vlohy. Může být také výkupná. Tím, že člověk snáší tíživou námahu  práce ve spojení s Ježíšem, nazaretským řemeslníkem a ukřižovaným na Kalvarii, v jistém smyslu spolupracuje s Božím Synem na díle vykoupení. Projevuje se jako Kristův učedník tím, že nese každodenní kříž v činnosti k jejímuž vykonávání je povolán.  Práce může být prostředkem k posvěcení a k oživení pozemských skutečností Kristovým Duchem.

2428   V práci osoba vykonává a uplatňuje část svých schopností vepsaných do své přirozenosti. Hlavní hodnota práce se týká člověka samého, který je jejím autorem i adresátem. Práce je pro člověka a ne člověk pro práci.

            Každý má mít možnost těžit z práce prostředky na vydržování vlastního života i svých rodinných příslušníků a sloužit lidskému společenství.

2429   Každý má právo na hospodářskou iniciativu (podnikání); každý bude používat právem svých vloh, aby přispěl k hojnosti, z níž mají prospěch všichni, a sklízet z vlastního úsilí spravedlivé plody. Bude se starat o to, aby se řídil směrnicemi vydanými právoplatnou autoritou vzhledem ke společnému dobru.

2430   Hospodářský život je příčinou rozmanitých zájmů, často protichůdných. Tak se vysvětluje, že se vynořují konflikty, které jej charakterizují.  Je třeba udělat vše, aby se takové konflikty urovnaly jednáním, které respektuje práva a povinnosti každé společenské strany: vedoucí podniků, představitelé dělníků, např. odborové organizace a případně také veřejná moc.

2431   Odpovědnost státu. "Hospodářská činnost, zvláště tržního hospodářství se nemůže provozovat v institucionálním, právním a politickém vzduchoprázdnu. Předpokládá naopak jistotu ohledně záruk jednotlivých svobod a vlastnictví, kromě stabilní měny a účinných veřejných služeb. Hlavním úkolem státu tedy je zaručovat takovou jistotu, aby se ten, kdo pracuje, mohl těšit z plodů své práce a tudíž se cítil zavázán provést ji dobře a poctivě ... Úkolem státu je bdít nad dodržováním lidských práv na hospodářském úseku; nicméně v této oblasti nemá stát hlavní odpovědnost, nýbrž jednotlivci a různé skupiny a sdružení, které tvoří společnost".

2432   Lidé odpovědní za vedení podniků mají před společností hospodářskou a ekologickou odpovědnost za své jednání.  Jsou povinni přihlížet k dobru osob a ne pouze ke zvyšování zisků. Ty však jsou nutné. Umožňují uskutečňovat investice, které zabezpečují budoucnost podniků. Zaručují zaměstnanost.

2433   Přístup k práci a k povolání musí být otevřen pro všechny, bez nespravedlivé diskriminace: mužům i ženám, kteří mají psychofyzické předpoklady, i tělesně postiženým, domorodcům i přistěhovalcům.  Společnost má podle okolností ze své strany pomáhat občanům nacházet práci a zaměstnání.

2434   Spravedlivá mzda je oprávněný plod práce. Upírat ji nebo nedávat ji v patřičném čase může představovat těžkou nespravedlnost.  Při stanovení přiměřené odměny se má brát v úvahu jak výkon tak potřeby každého. "Práce se má odměňovat tak, aby jednotlivci i jeho rodině zaručovala dostatečné prostředky k důstojnému životu na hmotné společenské, kulturní i duchovní úrovni. Je nutno přitom brát v úvahu druh činnosti a výkonnost každého stejně jako situaci podniku a obecné blaho."  Dohoda mezi stranami nestačí mravně ospravedlnit zvýšení mzdy.

2435   Stávka je oprávněná, když se jeví jako nevyhnutný prostředek, nebo více méně nezbytný, vzhledem k přiměřené výhodě. Stává se mravně nepřijatelnou, je li doprovázena násilnostmi nebo se vytyčí cíle, které nesouvisí s pracovními podmínkami nebo odporují obecnému blahu.

2436   Je nespravedlivé neplatit organizacím sociálního pojištění příspěvky stanovené právoplatnou autoritou.

            Být bez práce kvůli nezaměstnanosti je téměř vždy pro toho, kdo je tím postižen, urážkou jeho důstojnosti a hrozbou pro životní vyrovnanost. Kromě škody, kterou je osobně postižen, vyplývají z toho četná nebezpečí pro jeho rodinu.

 

V. Spravedlnost a solidarita mezi národy

2437   Nerovnost zdrojů a hospodářských prostředků je na mezinárodní úrovni taková, že vytváří opravdový "vodní příkop" mezi národy.  Na jedné straně jsou ti, kteří vlastní a rozmnožují prostředky rozvoje a na druhé straně jsou ti, kteří hromadí dluhy.

2438   Různé příčiny, náboženské, politické, hospodářské a finanční povahy dávají "sociální otázce ... světový rozměr".  Je nutná solidarita mezi národy, jejichž politiky jsou již navzájem závislé. A stává se nezbytná, poněvadž se jedná o to, zastavit "zvrhlé mechanismy", které překážejí rozvoji méně pokročilých národů.  Svévolné, ne li lichvářské finanční systémy,  nespravedlivé obchodní vztahy mezi národy, závody ve zbrojení musí nahradit společné úsilí, jímž by se mobilizovaly zdroje k cílům mravního, kulturního a hospodářského rozvoje, "tím, že se znovu určí, co má přednost a jaká je stupnice hodnot".

2439   Bohaté národy mají těžkou mravní odpovědnost vůči těm, které si samy nemohou zajistit prostředky vlastního rozvoje nebo jim v tom bylo zabráněno následkem tragických dějinných událostí. Jde o povinnost solidarity a lásky; a také o povinnou spravedlnost, jestliže blahobyt bohatých národů pochází ze zdrojů, které nebyly spravedlivě placeny.

2440   Přímá pomoc je přiměřenou odpovědí na bezprostřední mimořádné potřeby, způsobené například přírodními pohromami, epidemiemi, atd. To však nestačí napravit těžké škody z ubohých poměrů, ani čelit trvalým způsobem potřebám. Je třeba též reformovat mezinárodní hospodářské a finanční instituce, aby mohly podporovat spravedlivé vztahy k méně vyvinutým zemím.  Je nutno podporovat úsilí chudých zemí, které usilují o svůj rozvoj a o své osvobození.  Tyto zásady je třeba uplatňovat zcela zvláštním způsobem v oblasti zemědělské práce. Zemědělci, zvláště ve Třetím světě, tvoří převážnou část širokých vrstev chudých.

2441   Základem každého úplného rozvoje lidské společnosti je růst smyslu pro Boha a poznání sebe. Tehdy rozvoj rozmnožuje hmotné statky a dává je do služby osoby a její svobody. Omezuje bídu a hospodářské vykořisťování. Dává růst úctě ke kulturní totožnosti a otevřenosti k transcendenci (nadpřirozenu).

2442   Není to věcí církevních pastýřů zasahovat přímo do politických záležitostí a do uspořádání společenského života. Tento úkol je součástí povolání věřících laiků, kteří pracují z vlastního podnětu společně se všemi svými spoluobčany. Sociální činnost může zahrnovat množství konkrétních cest; bude mít ovšem vždy za cíl obecné blaho a bude ve shodě s evangelním poselstvím a s učením církve. Je věcí věřících laiků, aby "oživovali s křesťanskou horlivostí časné skutečnosti a ukazovali v nich, že jsou svědky a tvůrci pokoje a spravedlnosti".

 

VI. Láska k chudým

2443   Bůh žehná těm, kteří pomáhají chudým a kárá ty, kteří se o ně nezajímají: "Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej" (Mt 5,42). "Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte" (Mt 10,8). Ježíš pozná své vyvolené právě podle toho, kolik vykonali pro chudé.  Když se "chudým zvěstuje evangelium" (Mt 11,5),  je to znamení, že Ježíš je přítomen.

2444   "Láska církve k chudým ... patří k její stálé tradici".  Inspiruje se evangeliem blahoslavenství,  Ježíšovou chudobou  a jeho laskavostí k chudým.  Láska k chudým je také jedním odůvodněním povinnosti pracovat, aby "se měl o co rozdělit s potřebnými" (Ef 4,28). Taková láska k chudým se netýká jen hmotné chudoby, nýbrž i četných forem kulturní a náboženské chudoby.

2445   Láska k chudým je neslučitelná s bezuzdnou láskou k bohatství a jeho sobeckému užívání:

            Nuže tedy, vy boháči; plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny. Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život  a on se vám nebrání (Jak 5,1 6).

2446   Svatý Jan Zlatoústý to důrazně připomíná: "Nedělit se s chudými o vlastní majetek, to je okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme není náš; patří jim".  "Musí být především plněny požadavky spravedlnosti, aby se jako dary lásky nenabízely věci, které mají být poskytnuty s titulu spravedlnosti."

            Dáváme li chudým nezbytné věci, nedáváme jim nějaký osobní dar, ale vracíme jim, co je jejich. Plníme spíše spravedlivou povinnost než skutek lásky.

2447   Skutky milosrdenství, to je veškerá láskyplná činnost, kterou pomáháme svému bližnímu v jeho tělesných nebo duchovních potřebách.  Učit, radit, těšit, posilovat   to jsou skutky duchovního milosrdenství, jako odpouštět a trpělivě snášet. Skutky tělesného milosrdenství spočívají obzvláště v tom, že dáváme najíst tomu, kdo má hlad, že hostíme toho, kdo nemá střechu nad hlavou, že odíváme toho, kdo nemá co na sebe, že navštěvujeme nemocné a vězněné, že pohřbíváme zesnulé.  Dávat almužnu chudým,  je mezi těmito skutky jedno z hlavních svědectví bratrské lásky: je to také úkon spravedlnosti, který se líbí Bohu:

            Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně (Lk 3,11). Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu, a pak vám bude všechno čisté (Lk 11,41). Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne" "Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se"  ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? (Jak 2,15 16).

2448   Ve svých rozmanitých formách  hmotné oloupení, nespravedlivý útlak, tělesné a duševní nemoci a konečně smrt  lidská bída je zřejmým znamením přirozeného stavu slabosti, v němž se člověk nachází po prvotním hříchu a potřeby jeho spásy. Právě proto přitáhla soucit Krista Spasitele, který ji chtěl vzít na sebe a ztotožnit se s nejmenšími mezi bratry. "A také kvůli tomu jsou utlačovaní předmětem přednostní lásky ze strany církve, která od počátku navzdory nevěrnosti mnoha svých členů, nepřestávala usilovat o to, aby je povznesla, aby je bránila a aby je osvobodila. Dělala to nesčetnými dobročinnými díly, které vždy a všude zůstávají nezbytné".

2449   Již ve Starém zákoně jsou všechna rozmanitá právní opatření (rok odpuštění, zákaz půjčovat peníze na úrok a zadržovat zástavu, povinnost dávat desátek, platit mzdu nádeníkům každý den, právo paběrkovat a sbírat klásky) ve shodě s výzvou Deuteronomia: "Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utiskovanému a potřebnému bratru" (Dt 15,11). Ježíš přijímá za své toto slovo: "Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte" (Jan 12,8). Tím nemaří pádná slova dávných proroků: kupují "nuzáky za stříbro, ubožáka za pár opánků ..." (Am 8,6), ale vybízí nás, abychom poznali, že je přítomen v chudých, kteří jsou jeho bratry:

            Jednoho dne, když ji její matka kárala, že přijímá do domu chudé a nemocné, svatá Růžena z Limy jí bez váhání řekla: "Když sloužíme chudým a nemocným, sloužíme Ježíšovi. Nesmíme dopustit, aby chyběla pomoc našemu bližnímu, protože Ježíšovi sloužíme ve svých bratřích".