Farnost Otrokovice

Celý život křesťana je čekáním na chvíli, kdy se zjeví Pán nebo když sám přijde skrze smrt do života. Někdy je to čekání kdesi v pozadí, utlumené a pasivní. Jindy zase vyběhne do popředí a aktualizuje se v každodenních očekáváních. Dnes mi to přišlo na mysl při čekání na myšlenku, čímž povzbudit věřící naší diecéze. A dostal jsem odpověď: „Nejprve povzbuď sebe.“

Čekám na vylití Ducha Svatého. Apoštolové s Marií také čekali. My dnes víme, že to trvalo deset dní. Ale oni to nevěděli. Byli spolu, modlili se a čekali. Věděli, že čekají na moc shora, ale zřejmě neměli ani ponětí, co to znamená. My dnes díky darům Ducha, které působí v Církvi, víme, na co znovu a znovu čekáme. Znovu, neboť vylití Ducha není jednorázová záležitost – „dostaneš Ducha a jsi na celý život zabezpečený“. Ne, vylití Ducha se může opakovat dennodenně. Podmínka je čekat. Nejlépe na modlitbách. Nejlépe ve společenství. A nejlepší je asi čekat bez jakýchkoli představ, co to vylití má přinést.

Čekání může být nebezpečné. Pokud je výmluvou pro pasivitu.

Čekání může být nebezpečné. Pokud je jen časem snění či neplodného plánování.

Čekání musí být aktivní. Modlitbou, ale také kráčením v konání toho, co Duch říká Církvi.

Dnes Duch mluví o nutnosti ohlašovat Krista. Před dvěma týdny jsem psal o úloze, kterou by měla dostat každá farnost – zeptat se osobně všech pokřtěných, zda je Ježíš pro ně na prvním místě. Odpověď každého se může stát pozváním k rozhodnutí přijmout Krista za svého osobního Pána a Spasitele – byla-li odpověď negativní. Nebo pozváním k ohlašování Ježíše, tedy k evangelizaci dalších v případě pozitivní odpovědi. Stali bychom se živou farností, kde nikdo není sám, neboť o každého bychom se zajímali. Přitom bychom se neptali, jestli chodí nebo chce chodit do kostela, ale zda miluje Ježíše… A pomáhali bychom každému milovat Ježíše tak, jak ho milujeme my.

Čekám. Čtu si přitom napsaný text a vnímám, jak mě naplňuje touhou, aby se mě někdo nejbližší týden zeptal: „A miluješ ty Ježíše?“ V té chvíli budu vědět, že Duch Svatý sestoupil a naplnil alespoň jedno srdce touhou ohlašovat Ježíše.

Miluješ ty Ježíše? Pokud ano, uč někoho milovat Ježíše tak, jak ho miluješ ty. Pokud ne, chtěl bys ho milovat? Pokud ano, obrať se na člověka ve farnosti, o kterém si myslíš, že by tě to mohl naučit. Pokud ne, proč ho nechceš milovat? Vždyť Ježíš miluje tebe!

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/